Doudlebové, Dulěbi a druhá vlna osídlení

Když jsem ve své knize Bylo to jinak na str. 193 uvedl svůj výklad o původu názvu Dúlaba/Dulěbi z bolev, netušil jsem, jak komplikovaná záležitost se z toho vyvine v diskuzi na tomto webu. Zmíněný výklad mi již v době svého vzniku připadal poněkud krkolomný, ale natlačil jsem se do něho ve snaze podpořit nové zjištění, že al-Masúdího Dúlaba jsou zcela jistě jihočeské Doudleby na Malši a Nestorova vzájemnost Volyňjanů a Dulěbů pochází z jižních Čech. Bylo mojí velkou a poučnou chybou, že jsem nezohlednil existenci dalších toponym spojitelných s Dulěbi/Doudleby a že jsem celou záležitost více neprověřil. Připomínky diskutujících pomohly posunout celou záležitost dále a já za to účastníkům děkuji.

Nejprve se pokusme vypořádat se současným tvrzením lingvistů, že západoslovanské -t/d- před -l- je zachováním původního stavu, zatím co u jižních a východních Slovanů došlo na přeměnu -tl- a -dl- na -l- (sedlo → selo, modlitba → molitva, mýdlo → mylo). Jazykovědci nám ovšem zatajují, že podle toho došlo k jiho- a východoslovanskému pozdějšímu výpadku dentály i u baltských Litevců: milinas (lit. mýdlo), meltis (lit. modlit) a mélinas (lit. modrý). Tím je jasné, že tato teorie není obecně použitelná. Do skupiny zjednodušených skupin souhlásek kt → t, ps → s a ds → s nelze zjednodušení tl/dl → l bez výhrad zařadit.

Asi již v době přesunu moderních lidí z Afriky byla vytvořena představa o prvotním Bohu oblohy, který ovlivňuje počasí. Někdy v době poledové se stal nejvyšším bohem představitel zimní poloviny roku, bůh typu Jupiter. Jeho domovem byla nejnižší nebeská úroveň, oblaka, a tak se tento bůh stal Hromovládcem. Proto má většina původně sakrálních kořenů slov spojitost zároveň se stínem, mrakem, vodou, pršením a deštěm. Tento bůh vzýván, čili mluvilo se k němu, modlilo a byl prosen.

Porovnání významových obsahů slov

Vzájemná provázanost kořenů slov s významem vzývat:

Z přehledů je zřejmé, že je původní molit, neboť patří do souboru s milovat a mluvit, tedy s výrazy náležícími k obloze. Dentála v západoslovanském modlit mohla být přidána pouze dodatečně.

Teorie o výpadku dentály není zcela platná

Je již zřetelné, že vysvětlení existence západoslovanského -d- vyžaduje jednotlivý přístup. V prvé řadě je nutné odlišit tvary vzniklé přidáním západoslovanské „nástrojové“ přípony -dlo podle principu myje-dlo → mýdlo (šídlo, jídlo, lepidlo atd.). Slovo modlitba by pak muselo vzniknout následovně. Původní bylo *molo/mola → molitva, po změně modla, z toho modlit a dále modlit-va/modlit-ba podle např. žát → žat-va, ale odlišně mluvit → mlu-va.

Co s rozdílem se-dl-ák a srbochorvatským se-l-jak? Původní může být jen výraz selo (vesnice) související se sal (stněm. obydlí). Teprve po přiklonění k sedět vzniklo sedlák, ovšem kvůli špatné výslovnosti sedl-ka se uplatnilo původní sel-ka. Jak by pak východoslovanské se-lo mohlo vzniknout ze sed-lo, když má platit, že d vypadlo díky zúžení přípony -dlo na -lo?

Ještě na III. vojenském mapování z let 1876–1878 je u názvu historické obce Sedlec, dnes součásti Prahy 6, použit tvar Selz. Znamená to snad, že teprve koncem 19. století dorazila do Prahy nějaká zpozdilá vlna slovanských kolonistů, která si vynutila návrat k údajně prvotnímu použití -dlo v názvu obce?

Dudleipin, Doudleby a Dulěbi

Podle toho je i stávající výklad jazykovědců, že původním tvarem je Dudlěbi, nikoliv Dulěbi, a že je to etnonymum přenesené z pravlasti. Pokud by opravdu bylo původní Dudlěbi, pocházelo by ze složení dvou slovních kořenů *tat/dat a *lep. Zde totiž není možné uplatnit teorii o vynechání dentály v jednokořenových tříhláskových slovech a nemohlo z toho dodatečně vzniknout jiho- a východoslovanské Dulěbi.

Záležitosti kolem výskytu toponym vytvořených na základě dulěb/dudlěp lze shrnout do těchto bodů:

1. Název místa Dudleipin (Conversio... k r. 860) může pocházet pouze z *tat-leip. Koncovka v Dudleip-ín určuje, že název je odvozen až následně z pojmenování v ženském rodě Dudleipa (tamtéž k r. 891), čili původní je „ta župa Dudleipa“ (comitatus Dudleipa). Jedná se o ojedinělý název, jenž nemá další obdoby ve slovech, není toponymem a ani etnonymem, ale územním názvem. Pojmenování země/župy Dudleipa není možné dát do souvislosti s druhou osídlovací vlnou západoslovanského prostoru reprezentovanou mohylovými pohřby, protože v Karantánii/Korutanech se slovanské mohyly nenacházejí. Tato druhá vlna není totožná s vlnou slavinizovaných Antů, pocházejících z kultury Peňkovka na Ukrajině a údajně také dodatečně osídlujících panonsko-moravský prostor. Nemůže ani náležet k hypotetické vlně reprezentované obtáčenými okraji v ruce stavěných keramických nádob, která se měla rozšířit z Podunají. Obtáčené okraje jsou civilizačním posunem, snahou napodobit točenou keramiku z bývalých římských kolonií. Dnes je teorie o druhé vlně z Podunají založena pouze na pověsti o příchodu praotce Čecha z Chorvatska v Kronice tzv. Dalimila z poč. 14. století (!) a rozporném Nestorově údaji z poč. 12. století, že Slované se rozešli z Podunají. U Nestora se může jednat pouze o záměnu za šíření staroslověnské liturgie a písemnictví z Metodějovy diecéze.

2. Pozdější výskyt toponym na západní Ukrajině Dulěby, v Chorvatsku Dulepska a v Karantánii Dulieb (1068) dokládá, že se jedná o použití původního výrazu *dulěp jako charakteristiky místa, či spíše lidí dodatečně osídlující vyšší nepříhodné polohy. Všechna uvedená místa se nacházejí ve vyšších polohách a jsou tedy až důsledkem dosídlování krajiny. Pak je možná souvislost se slovem ťulpas (něm. Tülpe), neboť i v ruštině dulěb znamená hlupák.

3. Pouze vesnice Dulěbo a říčka Dulěbka v jižním Bělorusku se nachází v nížině. Třeba i jen shodou okolností, jsou zde pouze nížiny, se tato oblast stává žhavým kandidátem na pravlast druhé osídlovací vlny. Zde se rozvinula kultura zvaná Koločin–Tušemlja, která v 8. století pozvolna upadala. To souhlasí s datováním vzniku západoslovanských mohyl kladeném do přelomu 7. a 8. století a 8. století a  zániku těchto pohřbů v 10. století. Podle toho by přišla jediná, skutečně doložená, druhá vlna ze severovýchodu a nikoliv z Podunají, kde se také mohylové pohřby nenacházejí.

4. Al-Masúdího Dúlaba ve Zmínce o Slovanech dokládá, že i v jižních Čechách se nejprve používal tvar bez vložené dentály. Potom Dudlebci (1227), Dudlebci (1165) → Doudlebce a dnešní Doudleby (Kosmas – Dudlebi) na Malši, Doudleby nad Orlicí a Doudlevce v Plzni mají dodatečně vloženou dentálu, která se jinde neobjevila. Zkusme ještě prověřit možnost, že by si druhá vlna sebou přinesla již upravený východoslovanský tvar Dulěbi a ten se uplatnil v Dúlaba. Potom by první vlna s hrnci Praha-Korčak musela znát a užívat původní tvar Dudlěby a ten teprve po al-Masúdího zápisu Dúlaba přenést do jižních Čech. Jenže žádné Dudlěby se v rámci prvotně osídlených oblastí nevyskytují a není ani známo všeslovanské slovo vytvořené ze spojeného*tat-leip. Zároveň by tím bylo vyloučeno, aby karantánské Dudleipin souviselo s druhou vlnou a hypotetickým kmenem Dudlěbů, protože tento tvar s -d- by musel být vlastní první vlně.

Je pouze jedna možnost, jak vysvětlit přítomnost -d- v českých Doudlebech. Stejně jako u přeměny moliť → modlit došlo k obohacení o -d-. Prvotním kořenem musel být tvar blízký *dulo, po přidání přípony -ava (*-javá) nejprve *Dul-ava a z toho *Dudl-ava. Přeměna hlásek v a b je možná D.láwa → D.lába. V jiných rukopisech je i D.lana, což je zjevný omyl, neboť záměna -n- s -b/w- ve slovanském názvu možná není. *Dudlava bylo dále změněno na *Dudlaba rovněž podle modlitva → modlitba a až na závěr vznikl pomnožný název Doudleby.

Dostáváme se k tomu, že zaznamenané arabské tvary D.láwa, D.lába, D.láwna s přihlédnutím ke Kosmovu Dudlebi zaznamenaly původní název země *Dulava, přenesený na název zdejšího přemyslovského správního hradiště. Významový obsah názvu mohl být *Dalava/Dálava, neboť Doudleby byly prvním přemyslovským hradištěm mimo jejich vlastní rodovou doménu a skutečně se nacházely daleko. Dále by bylo nutné počítat se střetem středočeského nářečí s jihočeským a méně obvyklou záměnou a → ou. Vývoj názvu by proběhl podle šlapat - šloupat (doudlebské), lapat - loupit, dva - dvouma.

Podle toho se může jednat o původně přemyslovský název daleké země. Nebo je původ názvu v Dulěb, tak jako i jinde, a jednalo se o charakteristiku původně neobdělaného, zarostlého dulěb ,hloupého‘ místa. Dnes je to těžké rozhodnout.

Závěr

Doložené místní a pomístní názvy Dudleipa a Dudleipin v Karantánii, vznikly jinak nežli české Doudleby s obměnami a také od nich odlišně vznikly karantánské, chorvatské, ukrajinské a běloruské Dulieb, Dulebska, Dulěbi, Dulěbo atd. Není již nadále nutné přizpůsobovat historický výklad neplatné lingvistické teorii a naopak, tím i vytvářet představy o kmeni Doudlebů, který se rozešel do různých stran z Ukrajiny, zároveň ale i z Podunají, což je celé v rozporu s migračními proudy danými geografií a archeologickými nálezy.

Jakkoliv se záležitosti kolem toponym a hypotetického kmene *Dudlěbů zdají složité, jedno je jisté. Toponyma nejsou žádným dokladem kmenových názvů, které si noví osadníci přinášeli sebou a nekonal se ani žádný pohyb kmenů. Známé názvy lidů jako Charvati, Srbi, Češi atd. pochází z pojmenování nově osídlené oblasti a podle jejího jména se nazvali lidé v ní žijící. Jediné původní slovanské etnonymum je Slované, možná i Veleti (od Veles) a převzaté Venedi (od *Vendan/Wodan).

Jan Cinert

Aktualizovaná verze z 13. 7. 2010

Poslední úprava: 15. 1. 2022