Kniha Bylo to jinak | Jan Cinert

Archeoastronomické datování předrománských kostelů

Před lety jsem řešil původní podobu kostela sv. Jiří na Pražském hradě postaveného knížetem Vratislavem (882–928) a uvědomil si, že i malá odchylka osy kostela je v jeho půdorysu jasně zřetelná. Zároveň bylo nevysvětlitelné, proč se osa Vratislavova kostela (fáze I) odchyluje od osy kostela Boleslava II. (fáze II). Později se zrodil nápad, že odchylky os kostelů, a nejen obou fází kostela sv. Jiří, by mohl způsobit Měsíc. Čas počítaný podle Měsíce se totiž rozchází s časem solárním a kostely by mohly být zakládány za novoluní nebo úplňku po svátku příslušného světce. Protože ale příslušné novoluní a úplněk připadá v devatenáctiletém cyklu každým rokem na jiný den, byly by i různé azimuty os kostelů vytyčené za východu Slunce. Myšlenka pokusit se o vytvoření a aplikaci nové exaktní metody pro historické datování se stala výzvou, která musela být uchopena.

Archeoastronomie je interdisciplinární obor jehož astronomická část bývá historikům poněkud vzdálena, což platí i u mne. Zkusil jsem písemně požádat o spolupráci postupně dva profesionální astronomy, kterým byla archeoastronomie již dříve blízká. První po vysvětlení mé myšlenky více neodpověděl ani po připomínce, podle druhého by takové počínání nebylo dostatečně vědecké. Oslovil jsem tedy diskutující na webových stránkách zhola.com a výsledek předčil očekávání. Účastník diskuse František Pešek, který se v rámci svých provozovaných stránek problematikou archeoastronomie již zabýval, vytvořil první verzi programu, jehož pomocí byla ověřena možná pravdivost myšlenky. Následně byl program zdokonalen Zdeňkem Homolou, který archeoastronomii jiným způsobem rovněž řešil, a mohlo se přikročit k přesné dataci většího souboru kostelů. Těžko lze nalézt slova pro poděkování za tak ochotnou, usilovnou a přitom nezištnou spolupráci, bez které bych svojí myšlenku nikdy nemohl uplatnit.

 

Metoda používá následující programy:

1 – Google Earth pro určení souřadnic, výšky stanoviště a případně azimutu.

2 – Uživatelsky přístupný a pro archeoastronomické datování nejvhodnější Azor Zdeňka Homoly pro nalezení azimutů vycházejícího Slunce daných místními podmínkami v příslušném dni a zároveň využívající PHP knihovnu Jiřího Jozifa ( Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ) pro vykreslení hvězdné oblohy.

3 – Program Six Millennium Catalog of Phases of the Moon by Fred Espenak pro nalezení novoluní a úplňků v příslušných dnech a rocích.

4 – Program Adama Schneidera GPSVisualizer ( Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ) pro stanovení převýšení obzoru a jeho vzdálenosti.

Všem jmenovaným je třeba poděkovat za veřejné zpřístupnění jejich programů a možnost je volně používat.

5 – Nasa Horizons pro zpřesnění místa východu Slunce při zohlednění refrakce.

 

Nová metoda archeoastronomického datování byla nejprve vyzkoušena na souboru kostelů nacházejících se na Pražském hradě. U nich totiž máme k dispozici vymezení období založení dané historickými údaji o době vlády příslušného knížecího stavebníka. Teprve po zpřesnění a zapracování zde zjištěných dalších poznatků, se přikročilo k datování více kostelů. Při sestavování potřebného programu Azor oba jeho tvůrci neznali vlastní podstatu nové metody, takže nedošlo k případnému ovlivnění předpoklady a bylo dosaženo maximální objektivity.

Podstata metody

Již pražský soubor kostelů vyvrátil vstupní předpoklad, že kostely 9.–10. století byly zakládány v závislosti na svátku světce, jemuž byl kostel zasvěcen. Určující byly svátky Liturgického roku. Změna se prozatím u nás ukazuje až v průběhu 2. poloviny 11. století, kdy skutečně začínají být svátky světců určující.

Východozápadní osa kostela byla vytyčena za východu Slunce v době mezi objevením se slunečního kotouče a jeho odpoutáním od obzoru. V praxi se zřejmě po objevení kotouče začalo s vlastním úkonem označení směru paprsků a nežli se práce ukončila, Slunce se trochu posunulo. Azimuty kostelů jsou pak blízké azimutu poloviny kotouče. Tehdy zákryt zatlučeného kůlu se slunečním kotoučem stanovil velmi přesně daný azimut osy kostela. Vytyčení se uskutečnilo v den měsíčního úplňku po některém mariánském svátku, tedy „ženském“ svátku, nebo v den novoluní po svátku majícím vztah k ukřižování Ježíše Krista, tedy „mužském“ svátku. Určitou výjimkou je Uvedení Páně, které však bylo původně svátkem Očišťování P. Marie. Proto zde platí princip založení v den úplňku. Měsíční fáze byly zakladateli určovány přímým pozorováním, protože v kalendáři byly zapsány cyklické úplňky určené pro stanovení dat Velikonoc. Cyklické úplňky a novoluní se od astronomických liší až o několik dnů.

Shoda měsíčních fází s dny v průběhu roku, a tím i stejnými azimuty východů Slunce, se opakuje v devatenáctiletých cyklech. Jestliže tedy máme archeologicky, stavebně historicky a vymezujícími historickými daty stanoveno širší období pro možné založení kostela nežli je 19 roků, lze získat i více přijatelných dat. V některých případech ale čtyřletý cyklus přestupných roků, může některá přebývající data vyloučit, protože během něho dochází k odchylkám azimutů východů Slunce v příslušných dnech.

Do zkoumaného souboru byly zařazeny převážně předrománské kostely. Románské budou případně řešeny dodatečně, neboť se ukazuje, že mohly být zakládány již podle pozměněných principů. Orientace gotických kostelů byla již ovlivněna urbanizací, bez přímého astronomického vlivu.

Pracovní postup při nalezení dne a roku založení kostela

1. Stanovení nebo ověření azimutu osy kostela, souřadnic a výšky stanoviště pomocí programu Google Earth.

2. Nalezení výšky obzoru a jeho vzdálenosti podle programu GPSVisualizer. Výšku stanoviště a obzoru je nutné porovnat s geodetickými výškopisy, zejména u kratších vzdáleností mezi stanovištěm a obzorem a u výrazných terénních zlomů, se kterými se matematické mapové modely dosud nedokáží vyrovnat.

3. Dosazení hodnot do programu Azor a určení příslušného dne východu Slunce.

4. Podle programu NASA – Moon Phases stanovení roku, ve kterém došlo k úplňku nebo novoluní Měsíce příslušného dne.

5. Zpětná korekce podle azimutů závislých na pořadí roků v přestupném cyklu. Při změně dne návrat do NASA – Moon Phases.

Dosavadní výsledky

Pražské kostely

Hrad, kostel Na baště I. a II., – V současné době je ještě často opakován názor I. Borkovského, že I. fáze je kostelem P. Marie založeným knížetem Bořivojem (851–894) na počátku 80. let 9. století. Druhá fáze je přiřazována ke knížeti Spytihněvovi (875–915). Tito stavebníci byli určeni podle textů legend. Antropologický výzkum E. Vlčka a datování záušnic manželky přiřadily zde nalezené ostatky knížeti Spytihněvovi a jeho manželce. Je již vyloučeno, aby fáze I. byla Bořivojovým legendárním kostelem P. Marie a potom by jejím stavebníkem měl být jeho neznámý předchůdce. Takový výklad je ovšem zase v rozporu s revizním výzkumem z roku 1997 vedeným J. Frolíkem. Podle něho jsou pozůstatky I. fáze kamenná tumba uprostřed kostela, do ní vložená hrobka Spytihněva I. a nejnižší část základového zdiva severovýchodního nároží. Dochované zbytky obvodových zdí náleží zcela až II. fázi z 11. století. Jestliže byl Bořivoj stavebníkem rotundy P. Marie, tak I. fázi kostela Na baště mohl postavit pouze jeho syn Spytihněv. Dochované fragmenty I. fáze neumožňují zcela jisté stanovení azimutu osy kostela, ale je-li to 69.95°, čili kolmice na východní a západní stěnu tumby, tak byl kostel založen 16. 8. 897 v den úplňku po svátku Nanebevstoupení P. Marie (15. 8.). Spytihněv se roku 895 poddal východofranskému králi Arnulfovi, tedy rok po smrti krále Svatopluka I. a zároveň rok po dosažení své plnoletosti. Po změně politické orientace byla po dvou letech vyjádřena i změna liturgická postavením podélného kostela pro bavorské duchovní. Druhá fáze, pocházející až z 11. století, využila základů fáze předchozí, respektive jejích základových vkopů, a proto nebyla vytyčena astronomicky.

Není ale zcela jisté, zda se jednalo opravdu o kostel a zmíněná tumba není pozůstatkem jiné církevní stavby. Rovněž není jisté, že Spytihněv postavil nějaký kostel P. Marie. Ten mu byl přisouzen jen legendistou Gumpoldem, který vynechal Bořivoje a jeho kostel P. Marie se tak přesunul k Spytihněvovi.


Hrad, rotunda I., (73.6°) Dosavadní, sveřepě se držící legendární výklad, že rotundu založil kníže Václav a nechal ji zasvětit sv. Vítu, již nelze brát vůbec vážně. Pozůstatkem fáze I. je vnitřní prstenec zdiva jižní apsidy a kolmo na její osu byl umístěn hrob K1, jehož stěny byly zpevněny dřevěnými polokulatinami. Tím pohřeb odpovídá 9. století a nalezené ostatky byly podle dožitého věku přiřazeny knížeti Bořivojovi. Hrobový zásyp obsahoval kousky malty, což dokládá provedení pohřbu v 9. století do již stojícího kostela s maltovou podlahou. Potom kníže Bořivoj, vládnoucí v letech 874–894, byl stavebníkem čtyřapsidové rotundy, do které byl pohřben. Kostel byl založen 12. 4. 876 v den úplňku po svátku Zvěstování P. Marii (25. 3.). To je v souladu s údajem legendy Diffundente sole, že Bořivoj po svém šťastném návratu z Moravy do Prahy hleděl splnit slib o založení kostela P. Marie. Učinil tak dva roky po trvalém uchopení moci roku 874.

 

Hrad, rotunda II., (78,1°) – Podle Kosmovy kroniky vysvětil kostel řezenský biskup Michal, úřadující v letech 944–972. Kostel byl podle toho postaven někdy v letech vlády (936–972) Boleslava I. (911–972). Tato rotunda je příkladem, kdy získáme více možných dat vzhledem k dlouhému období vlády Boleslava I. a malé zachovalosti reliktů. Kostel byl nejspíše založen 3. 4. 961 v den úplňku po svátku Zvěstování P. Marii (25. 3.). Při zohlednění možné tolerance –1°, v roce 950 nebo při –0,6° v roce 969. Již dříve se došlo k závěru, že už Boleslav I. jednal o založení pražského biskupství, což se uskutečnilo až za jeho nástupce Boleslava II. Zdá se pravděpodobné, že nová rotunda byla zamýšlena jako biskupský chrám s převahou staroslověnské liturgie a vzdělanosti. Kosmas uvádí znění dopisu papeže Jana (XIII. nebo XII.) obsahujícího souhlas se zřízením biskupství a kláštera abatyše Mlady. Věcné údaje odpovídají, byť je v Kosmově textu uvedeno v té době nemožné zasvěcení rotundy sv. Vítu a sv. Václavu a „obřadů ... ruského národa“. V dopise je zdůrazněno, že biskupský stolec nemá být zřízen „… podle obřadů neb sekty bulharského a ruského národa, nebo dle slovanského jazyka ...“ a vysloven požadavek, aby byl za biskupa vybrán kněz „...především v latinském písmu vzdělaný“. Více v článku "Založení pražského biskupství a jeho souvislost se založením Boleslavovy rotundy“.

 

Hrad, bazilika sv. Jiří I., (70.5°) – O založení kostela knížetem Vratislavem (882–928), který vládl v letech 915–928 se zmiňují legendy Gumpoldova a II. staroslověnská. Legenda Diffundente sole tvrdí, že Vratislav založil klášter sv. Jiří. V Bödeckém rukopisu, využívajícím nedochovaný staroslověnský archetyp Ludmilské legendy je uvedeno, že Vratislav kostel postavil, ale vysvěcení se nedočkal. Tento údaj však mohl vzniknout až po uplatnění sedmileté datové chyby, někdy v 11. století, a vzniku chybného data Vratislavova úmrtí roku 921. Původní Vratislavův hrob se totiž nalézal v kostele fáze I., a tak se zde jeho pohřeb mohl uskutečnit až po dostavění a vysvěcení kostela. Kostel byl založen 17. 8. 924 v den úplňku po svátku Nanebevstoupení P. Marie (15. 8.). Datum ukazuje, že kostel byl založen dva roky po Arnulfově výpravě s biskupem do Prahy roku 922, kdy byl řešen nástupnický spor mezi Vratislavem a Václavem. Mariánské založení vypovídá, že kostel měl nahradit Spytihněvův kostel Na baště, rovněž zasvěcený Nanebevstoupení P. Marie. O „mužském“ zasvěcení sv. Jiří bylo rozhodnuto někdy v pozdější době. Datum založení kostela 17. 8. 924 vylučuje, aby Vratislav zemřel 13. 2. 921.

 

Hrad, kaple sv. Anny v klášteře při sv. Jiří, (72.7°) – O založení nejsou zprávy, podle pozdějších informací bylo původní zasvěcení P. Marii. Azimut byl odečten z půdorysu I. Borkovského a porovnán s katastrální mapou, složitost postupu určuje, že přesnost azimutu není nyní jistá. Podle revizního výzkumu J. Frolíka et al. 2000 dochovaného zdiva zde nebyly předrománská a románská fáze kaple, jak určil I. Borkovský. Pouze hrob č. 102. náleží do konce 10. století. Kostel byl založen 28. 8. 1016 v den úplňku po svátku Nanebevzetí P. Marie. Bylo nově zjištěno, že v nejstarším a ústředním hrobě číslo 102 nebyla pohřbena mladá žena, ale muž. Nejlépe tak vychází kněžic Václav, syn Boleslava II., který zemřel v mladém věku. Podle nově sestaveného Rodokmenu nejstarších Přemyslovců, vychází, že byl otcem knížete Oldřicha, který tedy později nad jeho hrobem postavil kapli zasvěcenou Zvěstování P. Marii.

 

Hrad, bazilika sv. Jiří II., (68.4°) – O založení kostela nejsou konkrétní informace a předpokládalo se, že k němu mohlo dojít již i koncem vlády Boleslava I. v 60. letech 10. století. Podle nového zjištění byla postavena pouze východní polovina a záměr nebyl nikdy dokončen. To mohlo způsobit jedině zmenšení příjmů po ztrátě polských držav v 80.–90. letech za vlády (973–999) Boleslava II. (asi 952–999) a kostel musel být založen nedlouho před tím. Kostel byl založen 13. 8. 980 v den novoluní po svátku Proměnění Páně (6. 8.). Změna svátku při vytyčování osy kostela nejspíše odráží zmíněnou změnu zasvěcení z Nanebevstoupení P. Marie na sv. Jiří. V roce 978 se Boleslav II. usmířil s Otou II., takže je zde pravděpodobná vazba na tuto událost a kostel byl založen po dvou letech jako pokání.

 

Hrad, bazilika sv. Víta I., (62.5°) – Podle Kosmovy kroniky byla založena knížetem Spytihněvem II. v roce 1060 po tom, co se o svátku sv. Václava 28. 9. ukázala nedostatečnost rotundy s přístavbou pro zástupy poutníků. Kostel byl založen 2. 5. 1060 v den novoluní po svátku sv. Vojtěcha (23. 4.). Je vidět, že Kosmas převzal údaj o roku založení, ale zmínka o svátku sv. Václava se váže na svátek sv. Václava v předchozím roce. Vedle sv. Víta a sv. Václava byla bazilika nově zasvěcena i sv. Vojtěchu, a proto byla její osa vytyčena v závislosti na jeho svátku. Z první fáze zůstala zachována část východní krypty sv. Kosmy a Damiána.

 

Hrad, bazilika sv. Víta II., (59.1°) – O rozdílném založení druhé fáze s azimutem osy 59,1°, odlišným od východní krypty (fáze I.) s azimutem osy 62,5°, nejsou žádné zprávy. Podle Kosmovy kroniky bazilika roku 1091 vyhořela. Kostel byl znovu založen 9. 5. 1092 v den novoluní po svátku sv. Vojtěcha (23. 4.) a nové vysvěcení bylo provedeno 14. 4. 1096. Původní stavba byla v době mezi požárem 17. 4. 1091 a novým založením 9. 5. 1092 odstraněna a ponechána pouze nedotčená východní krypta s odlišným azimutem. Podle stavebně historického posouzení J. Maříkové stavěly východní a západní kryptu dvě odlišné stavební huti.

 

Vyšehrad, bazilika sv. Petra a Pavla (93.2°) – O založení kapitulní baziliky nejsou přesné údaje, sama Vyšehradská kapitula byla založena knížetem, později králem, Vratislavem II. v roce 1070 podle dodatku v Kosmově kronice. Tam se v podstatě cituje dopis papeže Alexandra II., podle něhož už byl dříve kostel založen a sám Vratislav II. přispěl prací k vytvoření základů. Azimut byl odečten z Google Earth podle současného novogotického chrámu, který ve svém půdorysu navazuje na románskou baziliku. Kostel byl založen 24. 9. 1063 ve dni novoluní po svátku Povýšení sv. Kříže. Vratislav založením tím splnil dříve daný slib, jak je v už uvedeném dodatku Kosmovy kroniky. Tím slibem bylo postavení kostela do dvou let po zvolení pražským knížetem v roce 1061.

 

Staré Město, rotunda sv. Kříže, (90.3°) – O založení kostela nejsou zprávy a podle stavebně historického posouzení by měl pocházet asi z počátku 12. století. Máme zde příklad kostela, u kterého již není jisté, zda se přihlíželo k fázi Měsíce, podobně jako u kostela sv. Martina ve Vídni (viz níže). Azimut je totiž blízký východu Slunce v den svátku Povýšení sv. Kříže 14. 9. Pokud byla fáze Měsíce zohledněna, byl kostel založen 15. 9. 1091 v den novoluní následujícím po svátku Povýšení sv. Kříže (14. 9.). Pokud se k novoluní již nepřihlíželo, mohl být kostel založen kdykoliv ve dvou rocích čtyřletého přestupného cyklu přímo v den svátku Povýšení sv. Kříže.

 

Strahov, bazilika Nanebevstoupení P. Marie, (78.9°) – Klášter byl založen roku 1140 Vladislavem II. a předpokládá se, že ke kamenné výstavbě kláštera mělo dojít až během 2. poloviny 12. století. Osa baziliky byla ale vytyčena již 31. 8. 1148 ve dni úplňku po svátku Nanebevstoupení P. Marie (15. 8.).

Některé mimopražské kostely

Mikulčice, bazilika tzv. III. kostel, (102,8°) – O trojlodním kostele neznámého zasvěcení, navazujícím na typ pozdně antické baziliky, nejsou žádné historické údaje. Podle archeologického výzkumu je vznik stavby vložen před polovinu 9. století. Kostel byl založen 24. 2. 856 v den úplňku po svátku Očišťování P. Marie (2. 2.) nebo týž den v roce 875. Stejně jako u výstavby jiných významných kostelů i v tomto případě by měla být vazba na důležitou politickou událost. V roce 855 se neúspěšně pokusil Ludvík II. Němec dobýt  Rostislavo sídelní město, předpokládaně hradisko u Mikulčic. Volně se to dá považovat za odvetu po Rostislavově získání území v povodí řeky Váh. Založení velké baziliky by pak odpovídalo navýšení zdrojů a snaze o vytvoření moravského biskupství v následujících letech. Přichází v úvahu také rok 875, neboť v předchozím roce 874 byl mezi Svatoplukem a Ludvíkem II. uzavřen tzv. Forchheimský mír. Zároveň se dva roky předtím v roce 873 vrátil Metoděj. Tento rok založení je ale už vzdálen dosavadnímu archeologickému datování. Podle azimutu by měl mít kostel Mariánské zasvěcení, čímž by se mohlo jednat nejen o pozdější Metodějův katedrální chrám, ale i místo jeho pohřbení. Diskuze o jejich umístěních se tímto více přiklání na stranu Mikulčic na úkor Uherského Hradiště.

 

Budeč, rotunda sv. Petra, (70°) – Podle legendy Gumpoldovy a dalších na ní navazujících, postavil kníže Spytihněv (875–915), mimo kostela P. Marie (Na baště), ještě kostel sv. Petra. O tom, že by jím měla být jedině rotunda na Budči, se dnes nepochybuje. Kostel by podle tohoto předpokladu mohl být postaven pouze za vlády (895–915) knížete Spytihněva. Budeč, až do předpokládaného dobytí kněžnou Drahomírou v roce 928, patřil do samostatné sídelní oblasti Čaša a Spytihněv nemohl stavět kostel na cizím území. Kostel byl založen 14. 8. 904 v den novoluní po svátku Proměnění Páně (6. 8.). Nalezené datum s velkou pravděpodobností osvětluje část příběhu přemyslovského rodu. Podle předpokladu D. Třeštíka na Budči sídlila jako vdova kněžna Ludmila (860–928). V takovém případě se roku 902 ujala svého dědictví, přesídlila na Budeč a po dvou letech v roce 904 zde založila kostel. Letopisné chybné datum úmrtí Bořivoje v roce 901 by mohlo vzniknout tak, že Bořivoj byl zaměněn za tehdy skutečně zemřelého příbuzného Ludmily, vládnoucího na Budči. Zároveň v roce 901 dosáhl plnoletosti Vratislav (882–928), vznikl mu nárok na vlastní úděl a další setrvávání Ludmily v Praze přestalo mít smysl a právní základ. Zásadní je údaj z Bödeckého rukopisu, že kostel sv. Petra byl vysvěcen [to je za jeho vlády] knížetem Spytihněvem, nikoliv jím postaven.

 

Budeč, podélný kostel P. Marie, (73°) – Historické údaje o založení nejsou známy a podle archeologického výzkumu kostel vznikl během 2. poloviny 10. století. Kostel byl založen 15. 4. 979 v den úplňku po svátku Zvěstování P. Marii (25. 3.). Založení kostela může souviset se založením latinského pražského biskupství a potřebou nahrády za rotundu sv. Petra spojenou se staroslověnskými duchovními.  Také s výstavbou posledního budečského opevnění. Azimut vylučuje, aby původní zasvěcení bylo Narození P. Marie, jak se uvádí.

 

Holubice, rotunda Narození P. Marie, (69.6°) – Jedinou informací je, že románská rotunda byla vysvěcena roku 1225. Kostel byl založen 16. 4. 1223 v den úplňku po svátku Zvěstování P. Marii (25. 3.). Není však jisté, do jaké míry je dnešní azimut shodný s původním. Stávající východní apsida měla být přistavěna dodatečně.

 

Znojemské hradisko sv. Hypolita, podélný kostel, (111.2°) – Nejsou známy žádné historické údaje a podle ojedinělého archeologického nálezu je vznik kladen nejpozději na přelom 9. a 10. století. Stavebně historickým porovnáním je vznik možno posunout blíže k počátku 9. století. Kostel byl založen 7. 2. 825 v den úplňku po svátku Uvedení Páně, dříve Očišťování P. Marie (2. 2.). Archeoastronomické datování je v souladu s teorií, že se může jednat o Pribinův kostel.

 

Znojmo, rotunda sv. Kateřiny, (71.85°) – Nejsou známy žádné historické údaje a podle ojedinělého archeologického nálezu (střep z doby mladohradištní) je vznik kladen do 2. až 4. čtvrtiny 11. století. Původní zasvěcení bylo Zvěstování P. Marii. Tato rotunda je případem, kdy vzhledem k širšímu období předpokládaného založení dostáváme více možných dat. Kostel byl založen 15. 4. 1063 nebo 15. 4. 1082 v den úplňku po svátku Zvěstování P. Marii (25. 3.). Azimut byl odečten z Google Earth a městská zástavba neumožňuje ověřit dohlednost na předpokládaná obzor ve vzdálenosti 3,9 km. Zpřesnění výškopisu by mohlo mít na dataci vliv. Pokusíme-li se nalézt souvislosti s historickými událostmi, tak by rotunda byla založena dva roky po usednutí Vratislava II. na pražský stolec v roce 1061 a navrácení Brněnska se Znojemskem údělníku Konrádu I. Brněnskému. Lépe tedy vyhovuje rok 1063 a zakladatelem by byl Konrád I. Brněnský.

 

Teplice, klášterní bazilika P. Marie, (93.5°) – Klášter založila královna Judita Durynská, jak se o tom zmiňuje v úvodu svého letopisu kronikář Vincentius. Založení kláštera podle toho spadá do doby mezi příchodem Judity do Čech v roce 1152 a odchodem z Čech v souvislosti s odstoupením jejího manžela krále Vladislava II. v roce 1172. Antropologický výzkum E. Vlčka potvrdil, že Judita zde byla později i pohřbena. Vzhledem k mimořádně blízké vzdálenosti obzoru (400 m) je výsledek velmi citlivý na přesnost odečítání hodnot z grafů poskytnutých použitými programy a hodnověrnosti výškopisu. V tomto případě by se zpřesněním hodnot výškopisu na linii azimutu mohlo dojít k odlišnému výsledku. Kostel byl založen 16. 9. v den svátku sv. Ludmily. Pokud byl zvolen den úplňku, bylo by to 16. 9. 1156, ale už bez závislosti na svátku liturgického roku. První řeholnice přišly z benediktinského kláštera sv. Jiří na Pražském hradě a i pro baziliku P. Marie byla vzorem románská podoba pražského kostela sv. Jiří. V té době bylo už plně rozvinuto uctívání sv. Ludmily v tomto kostele, a proto založení teplického s vazbou na svátek světice.

 

Stará Boleslav, bazilika sv. Václava, (66.5°) – Podle Kosmovy kroniky vyjednali poslové knížete Břetislava na podzim roku 1039 v Římě postavení kostela, jako pokání za loupeživou výpravu do Polska. Podle téže kroniky se jednalo o následně postavenou baziliku sv. Václava v Boleslavi, která byla vysvěcena 19. 5. 1046. Ve falzu z asi 12. století je uvedeno, že Břetislav I. založil a obdaroval tento kostel s datací 18. 10. 1045. Jedná se o případ, kdy je obzor velmi nízký a vzdálen jen 5 km. Azimut byl odečten z Google Earth a výškopisné údaje původního terénu hradiska byly získány z Boháčová Herichová 2004. K původní výšce terénu v místě kněžiště kostela byla připočtena výška vyměřovacího zařízení 1,5 m. Kostel byl založen 10. 8. 1040 v den novoluní po svátku Proměnění Páně (6. 8.).  To vše za předpokladu, že románská bazilika dochovaná v hmotě zdiv dnešního kostela je skutečně oním Břetislavovým kostelem.

Některé zahraniční kostely

Děvín-Bratislava (SK), trikonchální bazilika, (122.2°) – Poznatky o jednolodním kostele se třemi apsidami v podobě trojlístku pochází pouze z archeologického výzkumu. Nejprve byl považován za pozdně antickou stavbu související s římským opevněním a osídlením hradištního vrchu. Dnes převládají názory slovenských historiků, že se jedná o velkomoravský kostel, nejspíše spojený s Cyrilem a Metodějem. Kostel má nejvíce blízké analogie v adriatické oblasti ze 4. až 6. století. Absolutně je datován objektem z 5. století, který překryl, a hroby z 2. poloviny 10. až z 11. století, které byly zahloubeny do jeho sutin. Jižně od kostela v osmi a vícemetrové vzdálenosti bylo nalezeno šest velkomoravských hrobů. To je důležité, protože tyto hroby nesouvisí s bazilikou a kolem ní nevzniklo významné pohřebiště. Azimut byl odečten z mapových podkladů, proto je zatím nutný opatrný přístup k archeoastronomickým výsledkům. Prvním možným datem je založení v den novoluní 18. 1. 630 po svátku Zjevení Páně (6. 1.). Kostel by pak mohl souviset s neúspěšnou misí biskupa sv. Amanda někdy kolem roku či po roce 630 u Slovanů za Dunajem. V případě úvah o velkomoravském stáří stavby jsou dalšími daty 18. 1. 801, 18. 1. 858 a 18. 1. 896. Jsou méně pravděpodobná, protože v takovém případě by kolem baziliky mělo vzniknout velké pohřebiště využívané až do roku 907. Poslední datum 18. 1. 896, by mohlo souviset s nastolením Mojmíra II. dva roky předtím po úmrtí Svatopluka I. roku 894. V jeho neprospěch také hovoří malá pravděpodobnost, že by tento kostel byl postaven podobně jako 300 let staré kostely ve vzdálených oblastech. Nejlépe nyní vyhovuje rok 630, a to souzní s umístěním sídla vládce Sama na Děvín, k němuž dospěl J. Steinhübel kvůli výhodné strategické poloze a umístění u Jantarové stezky. Archeoastronomické datování nevyhovuje spíše politickým přáním o souvislosti kostela s knížetem Rostislavem a příchodem Cyrila a Metoděje. (Dříve zde byly uvedeny jiné údaje. Na obzoru se nyní totiž nalézá lom a původně nebyla při výpočtu zohledněna podoba kopce v minulosti. Omlouvám se.)

 

Linec (AT), kostel sv. Martina, (63.43°) – První písemná zmínka o nejstarším rakouském kostelu je k roku 799. Kostel byl založen 31. 7. 794 v den novoluní po svátku Rozeslání (15. 7.).

 

Salzburg (AT), kostel sv. Ruperta, (86.52°) – Předpokládá se založení kostela v letech 761–767 a vysvěcen byl roku 774. Kostel byl založen 6. 4. 767 v den novoluní po svátku Proměnění Páně (6. 3.).

 

Regensburg (D), kostel sv. Jimrama II., (103.2°) – Založení kostela se předpokládá asi v roce 770 a jeho dokončení asi v roce 783. Kostel byl založen 12. 10. 771 v den novoluní po svátku Povýšení sv. Kříže (14. 9.).

 

Špýr (D), kostel P. Marie a sv. Štěpána (Speyerer Dom), (93,56°) – Předpokládá se, že kostel byl založen roku 1025. Azimut byl odečten z Google Earth a podle E. Reidingera je geograficky stanoven 93,81°. Kostel byl skutečně založen 24. 9. 1025 v den novoluní následujícím po svátku Povýšení sv. Kříže (14. 9.). Byť je kostel zasvěcen P. Marii a sv. Štěpánu, byl stavěn pro klášter sv. Jana, proto zřejmě vytyčení za „mužského“ novoluní.

 

Vídeň (AT), kostel sv. Štěpána, (125.41°) – Je doloženo uzavření smlouvy pro výstavbu kostela v roce 1137. Podle archeoastronomického datování byl kostel založen 26. 12. 1144 v den novoluní a zároveň svátku sv. Štěpána (26. 12.). Je však možné, že k novoluní se v této době již nepřihlíželo a kostel byl založen již 26. 12. 1137 v den svátku sv. Štěpána.

 

Valdebárzana (E), kostel sv. Ondřeje (Iglesia de San Andrés), (80.3°) – Podle vyrytého nápisu na stěně byl kostel vysvěcen první srpnovou neděli roku 1089, to je 6. 8. V tento den je svátek Proměnění Páně. Kostel byl založen o rok dříve, 24. 8. 1088, v den novoluní následujícím po svátku Proměnění Páně (6. 8.). Je zde zajímavá souvislost mezi svátkem, ke kterému bylo založení vztaženo, a dnem vysvěcení kostela, rovněž na stejný svátek.

 

V předrománském období byly prozatím nalezeny dvě výjimky. Podélný kostel na hradisku Pohansko a V. kostel na hradisku u Mikulčic mají azimuty 45°. Tím se vymykají lunárněsolárnímu založení, neboť nejsevernější azimut za letního slunovratu při započtení refrakce je u nás asi 50,3°. Oba kostely mohly být založeny podle jiného principu, nebo jejich směr byl již ovlivněn urbanizací. Orientace kostela na Pohansku se shoduje se zástavbou dvorce, v němž se nacházel, a mikulčický V. kostel mohl být ovlivněn vedle vedoucí cestou k bráně. Pravděpodobnější se zdá první možnost a potom by se jednalo o založení na principu svastiky, čili kruhu děleném na osm dílů s výsečemi po 45°. Takto bylo orientováno starší ohrazení na Pohansku, předcházející velkomoravský dvorec s podélným kostelem. Křesťanský kostel tedy převzal orientaci podle předkřesťanského kultu, ovšem zároveň orientace odpovídá dělení dne, v němž umíral Kristus na kříži, na osminy dne, podle Evangelií. Azimut směrem k západu odpovídal 9. hodině denní (15:00), kdy Kristus na kříži vydechl naposledy. Slunce za rovnodennosti západním vchodem, nebo spíše oknem nad vchodem, v tuto hodinu ozářilo oltář. Více se k tomu nyní nedá vyslovit.

Datace dalších kostelů byla prozatím přerušena do získání hodnověrných vstupních dat, aby nedošlo k vytvoření zavádějících výsledků.

Podélný kostel na hradisku Znojmo

Jako velmi zajímavý se ukázal podélný kostel na hradisku Znojmo, také zvaném sv. Hipolyta. Velkomoravské stáří kostela bývá někdy zpochybňováno a nyní je jeho založení archeoastronomicky datováno do roku 825. V odkrytém půdorysu zbytků kostela byly nalezeny i kůlové jamky. Západní řada tří jamek, z původních čtyř, asi dokládá existenci západní tribuny, dodatečně vestavěné až po vzniku západního nartexu. Jamky v jihovýchodním rohu lodi jsou nejspíše pozůstatkem určování vedení zdí kostela. Zbytek má však zjevný astronomický původ. Chvíli mi trvalo, nežli jsem zjistil, že tyto původně zatlučené kůly nesloužily k určení azimutu osy kostela, ale že si stavitelé ještě dodatečně hráli. Přesto se dá z kůlových jamek stanovit velmi pravděpodobný postup dávného vytyčení osy kostela.

 

 

znojmo

Nejprve byly vztyčeny kůly v místě tzv. vítězného oblouku a přes ně bylo položeno příčné břevno. Dále byl zatlučen kůl nacházející se nyní uprostřed kostela. Podle linie mezi tímto kůlem a vycházejícím Sluncem na obzoru byly na příčném břevně učiněny záznamy východů Slunce ve dnech blízkých plánovanému dni vytyčení osy kostela. Tím se hledaný azimut mohl dopočítat i při snížené viditelnosti za východu Slunce příslušného dne. V den úplňku byl zatlučen kůl uprostřed západní stěny v zákrytu s kůlem uprostřed a vycházejícím Sluncem. Osa kostela tím byla stanovena. Během následujícího zdění základů si stavitelé dále hráli, nebo jiné učili, a kůly při západní stěně zaznamenávali azimuty východů Slunce za dalších měsíčních fází. Následnost je dána nejen časovou posloupností, ale i respektováním již založených základů západní zdi. Zároveň se toto muselo odehrát v ještě stavebně otevřeném kostele a tato úkony nemohly mít vliv na vnitřní výzdobu, protože po uzavření stavby by již neměly smysl.

Šikmost západní stěny vyvolává možnost, že byla nejprve stanovena linie západní stěny, zároveň v místě vítězného oblouku byla vytvořena rovnoběžná sestava a obojí bylo přibližně kolmé na azimut některého z předcházejících dní. Na linii západní stěny se pak promítnul následně nalezený azimut. I takhle je to možné, neboť takto šikmé západní stěny jsou u více kostelů. Nyní je pouze představen základní princip pravděpodobného způsobu vytyčení os kostelů na základě skutečně nalezených kůlových jamek. Objevení jiných analogií může záležitost zpřesnit.

Myšlenka nalézt v architektuře dávných staveb uplatnění astronomických principů není nová. U nás byl velkým propagátorem archeoastronomie Zdeněk Ministr. Azimuty os kostelů se ve vztahu k východům Slunce, i u pražských kostelů, zabýval vídeňský profesor Christian Koeberl a další. Bylo to v dobách, kdy se azimuty určovaly pomocí buzoly a odečítáním z mapy, rovněž nebyly k dispozici potřebné počítačové programy. To vedlo k výsledkům, které byly rozporné a zavádějící. Do stejného období spadá posouzení azimutu výše řešeného znojemského podélného kostela provedené historikem L. E. Havlíkem. Osa kostela má podle něho směřovat k místu východu Slunce 2. 12., ve skutečnosti je to 7. 2. a 28. 10. Rovněž jeho výrok, že den 2. 12. je svátkem sv. Hypolita není správný. Od 4. století je svátek stanoven na 13. 8.

Dosavadní vyhodnocení nové metody

Jedná se o matematický model vytvořený po zadání několika číselných údajů, a proto jsou výsledky dány přesností vstupních dat. Dosud stanovený azimut některých kostelů, zejména zahraničních, byl, mimo jiné, určen podle vyobrazení v dostupné literatuře. Přesné určení pomocí GPS souřadnic spolu se zpřesněním původních terénních profilů by mohlo v budoucnu vést k posunu některých dat založení.

Hlavním záměrem bylo nyní předvést systémovost archeoastronomické metody s 95 % výsledky. Podstatou metody je dána její exaktnost, kterou je nutno respektovat a nezávislost metody ruší některé dosud uplatňované předpoklady ve výkladu naší nejstarší historie. Stejně tak i já musím nyní pokorně sklonit hlavu před některými daty, která archeoastronomické datování přináší. Dříve mi připadalo nemožné, aby na Pražském hradě byly souběžně dva kostely zasvěcené P. Marii. Proto jsem podle údaje minejní redakce I. staroslověnské legendy uvažoval o prvotním zasvěcení kostela Na baště sv. Jimramovi. Nyní je to již vysvětleno, jednalo se o rozdílná mariánská zasvěcení, tedy Zvěstování a Nanebevstoupení P. Marie. Snad je možno vyslovit naději, že i ostatní historici se ke svým dosud zastávaným předpokladům postaví podobně. Na druhou stranu některá získaná data jsou v souladu s již vyslovenými teoriemi, oponujícími tzv. oficiálnímu výkladu. Jedná se zejména o založení kostela Na baště, založení rotundy Zvěstování P. Marii (fáze I.) knížetem Bořivojem a založení její větší kopie (fáze II.) knížetem Boleslavem I. Zároveň se otevírá diskuze o možném původním zasvěcení kostela sv. Jiří, neboť byl vytyčen v závislosti na svátku Nanebevzetí P. Marie. Určitá systémovost se ukazuje v zakládání kostelů dva roky po vzniku podnětu k jejich založení. Původně jsem dvouleté zpoždění považoval za chybu v metodě, ale zmnožením týchž posunů u dalších kostelů se toto ukázalo pravidlem, potvrzujícím správnost výsledků. Byla tedy stanovena dvouletá lhůta pro splnění příslibu založení kostela, z písemných pramenů neznámá, a zakladatelé ji naplnili až v závěru jejího uplynutí. Je to také pochopitelné z hlediska proveditelnosti stavby. Musela být totiž v předstihu sjednána zahraniční stavební huť a zajištěny lidské zdroje a zdroje stavebního materiálu. Bořivoj založil svůj kostel dva roky po svém dosazení v roce 874, jeho syn Spytihněv také dva roky po svém poddání se Arnulfovi v roce 895, rovněž Vratislav dva roky po Arnulfově výpravě v roce 922. Pravděpodobně se totéž týká Rostislava dosazeného v roce 846 na moravský stolec v případě mikulčické baziliky a Boleslava II. u založení jeho kostela sv. Jiří po usmíření s Otou II. roku 978. Toto pravidlo zároveň usvědčuje kronikáře Kosmu z nepravdivého tvrzení o založení boleslavské baziliky v závislosti na Břetislavovu výpravu do Polska v roce 1039.

 

Děkuji Zdeňku Homolovi a Františku Peškovi za spolupráci.

 

Jan Cinert

24. 1. 2011

(poslední úprava 21. 1. 2016)

 

Dodatek

(po lednu 2016)

 

Průběžně jsou obnovovány satelitní snímky na Google Earth. Nyní jsou některé obrysy vykopávek předrománských kostelů podstatně zřetelnější, což umožňuje přesnější odečty azimutů. Podle zájmu a časových možností bude prováděno datování těch nejzajímavějších a výsledky budou umísťovány zde v dodatku, aby nová datování byla snadno vyhledatelná.

 

Magdeburg (D), klášterní kostel sv. Mořice (St.-Mauritius-Kloster) I., (108°) – Azimut byl stanoven podle zákresu zbytku základů pod dnešním pozdně gotickým dómem a jejich odchylky od něho s pomocí Google Earth. Podle dochované zakládací a donační listiny byl klášter založen Otou I. v předvečer svátku sv. Mořice (Maura) 21. 9. 937. Kostel byl ale založen již 18. 10. 936 v den novolunní po svátku sv. Mořice (22.9.), tedy nedlouho po Otově korunovaci 7. 8. 936. Překvapivé je založení v závislosti na světcův svátek a nikoliv na svátek Liturgického roku, což se podle dosavadních poznatků objevuje v Čechách až v 11. století. Může to být projev odlišných původů stavebních hutí. V roce 946 zde byla pohřbena Otova manželka Edith.

 

Magdeburg (D), klášterní kostel sv. Mořice (St.-Mauritius-Kloster) II., (108°) – Na téměř stejném místě jako I. fáze byl postaven větší kostel se stejným azimutem. Podle Dětmarovy kroniky byl založen po vítězné bitvě nad Staromaďary vybojované 10. 8. 955 na řece Lechu. Osa kostela, byť se stejným azimutem jako předchozího kostela, byla nově stanovena 18. 10. 955 v den novolunní po svátku sv. Mořice. Kronikář Widukind popisuje umístění hrobu královny Edithy „v nové bazilice východně na severní straně“. Její hrob podle toho byl v kostele I. fáze na ústředním místě před oltářem, ve II. fázi se pak nepřesunut ocitl na východě severní lodi. Ota I. se v tomto roce pokoušel neúspěšně založit v Magdeburgu arcibiskupství.

 

Magdeburg (D), neznámý kostel (Domplatz), (110°) – Při archeologických výzkumech na dnešním Dómském náměstí severně od kláštera sv. Mořice byly nalezeny zbytky základů. Podle původní představy se mělo jednat o falc z doby Oty I. Dnes je zde oprávněně uvažováno o západním závěru kostela z 10. století s pozdější západní přístavbou, o kterém není přímá zmínka v písemných pramenech. Kostel byl založen 11. 2. 963 v den úplňku po svátku Očišťování P. Marie, dnes Uvedení Páně (2. 2.). Rok předtím, na svátek Očišťování P. Marie, byl v Římě Ota I. korunován na císaře papežem Janem XII. a 12. 2. mu byl Janem XII. udělen souhlas k založení arcibiskupství v Magdeburgu. Tyto události mají s dnem založení kostela zřetelnou souvislost a kostel byl tedy zamýšlen jako budoucí svatostánek arcibiskupa. Rovněž zjištěná šířka kostela 41 m odpovídá šířkám arcibiskupských dómů v Trieru a Kolíně. Podle kronikáře Widukinda byl hrob Edithy „in civitate Magathaburg in basilica nova“, což je nepochybně klášterní kostel založený roku 955. Otázkou diskuze je, zda zmínka není dokladem o dřívějším vzniku II. knihy kroniky, kde je uvedena, z celkových tří knih, které kroniku tvoří. Podle toho by měla vzniknout před založením neznámého kostela, tedy před rokem 963. Závislost na uvedeném svátku by měla určovat, že kostel měl ženské zasvěcení. Na druhou stranu, v tomto výjimečném případě, by snad mohl být azimut stanoven jako oslava císařské korunovace a azimut by na zasvěcení kostela nemusel mít vliv.

 

Sady u Uherského Hradiště, podélný kostel, (96.55°) – Významný kostel z velkomoravského období beze zpráv z písemných pramenů, takže i neznámého zasvěcení. Azimut byl určen s pomocí Google Earth. Převýšení obzoru 12–13 m ve vzdálenosti pouze 210 m činí datování velmi problematickým. Na druhou stranu je místo vhodné pro experimentální posouzení východu Slunce na obzoru, neboť zde není zástavba. Zpřesněním může dojít ke změně datování. Kostel byl možná založen 24. 9. 846 v den novolunní po svátku Povýšení sv. Kříže (14. 9.).


Špitálky u Uherského Hradiště, podélný kostel, (88,7°) – Kostel z velkomoravského období beze zpráv z písemných pramenů, takže i neznámého zasvěcení. Azimut byl určen s pomocí Google Earth. Podle archeologického posouzení by měl pocházet z let 850–864. Kostel byl založen 16. 9. 863 v den novolunní po svátku Povýšení sv. Kříže (14. 9.).

 

Modrá u Velehradu, podélný kostel, (102.75°) – Kostel z velkomoravského období beze zpráv z písemných pramenů, takže i neznámého zasvěcení. Azimut byl určen s pomocí Google Earth. Podle archeologického posouzení by se mělo jednat o jeden z nejstarších kostelů z počátku 9. století až 40. léta 9. století. Datování je tady velmi problematické kvůli vzdálenosti obzoru pouhých 1220 m. Kostel byl založen 11. 10. 801 v den novoluní po svátku Povýšení sv. Kříže (14. 9.) nebo 24. 2. 818 v den úplňku po svátku Očišťování P. Marie, dnes Uvedení Páně (2. 2.). Dá se ovšem počítat s lesním porostem v dané době na obzoru a při započtení jeho hypotetické výšky 25 m se získají výsledky jiné. Kostel pak mohl být také založen 7. 10. 804 a 8. 10. 823 ve dnech novoluní po svátku Povýšení sv. Kříže (14. 9.), nebo 27. 2. 815 a 27. 2. 834 ve dnech úplňku po svátku Očišťování P. Marie, dnes Uvedení Páně (2. 2.). I zde tedy platí, že archeostronomické datování nedokáže překročit své limity a nejlepší by v takovém případě bylo experimentální ověření na místě.

 

Praha - Vyšehrad, neznámý kostel, (82.25°) – Pod zbytky románské baziliky sv. Vavřince byly nalezeny základy předchozího kostela, neznámého z písemných pramenů. Podle rozměrů byl významný a jeho centrální půdorys umožňuje úvahu, že má vazbu na byzantské kostely. Období hledání data založení bylo omezeno roky 1041–1066. Azimut byl určen podle základu jižní zdi na plánku poskytnutého L. Varadzinem, ale jelikož nebyl odhalen celý půdorys kostela, není azimut zcela jistý. Podle dosud nepublikovaného výzkumu jmenovaného, byly vytvořeny jen základy a kostel nebyl postaven.  Byl založen 7. 9. 1047 ve dni úplňku po svátku Nanebevstoupení P. Marie (15. 8.). Z historického pohledu je rok 1046 velmi příhodný. Kníže Břetislav I. se v roce 1044 účastnil vojenské výpravy kvůli sporům v maďarském království a byl na straně krále Petra Orseola. Za jeho vlády byl v roce 1040 založen podobný kostel ve Feldebrö, dnes zasvěcený sv. Martinu. Předpokládaně pro staroslověnské duchovní, vyhnané z bulharského ochridského arcibiskupství v roce 1037, které bylo do pádu První bulharské říše v roce 1018 samostatným patriarchátem. Připomeňme si, že se jedná o období kolem legendárního vzniku sázavského kláštera a příchodu duchovních používajících cyrilici a kalendář „Byzantské éry mladší“ do Čech. Nejspíše utekli z Uher do Prahy za tamějšího povstání proti šlechtě a církvi(-ím) v předchozím roce 1046, kdy byl Petr Orseolo zároveň zbaven trůnu. Kostel je tak zřejmým dokladem prvotní Břetislavovy snahy o uplatnění staroslověnské liturgie na Vyšehradě, před založením Sázavského kláštera. Kvůli přesunu staroslověnských duchovních do Sázavy nebyl dostavěn. Podle závislosti založení na svátku Nanebevzetí P. Marie, měl být patrně i takto zasvěcen. Místo jeho dostavby byl postaven sázavský klášterní kostel také zasvěcený Nanebevzetí P. Marie. Přirozenou odpovědí bylo pak založení latinské baziliky sv. Víta na Pražském hradě knížetem Spytihněvem II. v roce 1060 po předchozím vyhnání staroslověnských duchovních z Čech v roce 1055. K tomu viz více níže u kostelů v Sázavě, bazilice sv. Vavřince a centrály ve Feldebrö.

 

Brno, rotunda I., (64.5°) – Částečně dochované spodní zdivo rotundy se nachází v areálu augustiánského kláštera jihozápadně od gotické baziliky Nanebevzetí Panny Marie. Z toho je odvozováno stejné původní zasvěcení rotundy. Rotunda byla podle archeologických výzkumů postavena patrně v 11. století, písemné prameny o ní mlčí. Azimut byl odvozen podle plánku M. Bálka. Velkou potíží pro archeoastronomické datování je blízkost obzoru ve vzdálenosti pouze 530 m s výrazným převýšením způsobeným kopcem s hradem Špilberg. V takovém případě rozhoduje každý metr výšky obzoru a není nyní jasné, do jaké míry je jeho dnešní povrch upraven oproti minulosti. V případě, že k výrazné změně nedošlo a tento kopec v těsném sousedství sídel nebyl zalesněn, mohl být kostel založen 26. 5. 1028, 27. 5. 1047, 26. 5. 1066, 26. 5. 1085, 25. 5. 1104 a 26. 5. 1123 ve dni novoluní po svátku Nalezení sv. Kříže (3. 5.). Z uvedených dat by se z historického pohledu nyní zdál nejlepší rok 1066 a stavebníkem rotundy by byl Konrád I. Brněnský. Stavba by se uskutečnila po dokončení znojemské rotundy Zvěstování P. Marii, avšak jistota zde teď žádná není. Určitě ale azimut brněnské rotundy vylučuje kterékoliv mariánské zasvěcení a navozuje možnost zasvěcení sv. Petru.

 

Stará Boleslav, neznámý kostel, (68.21°) – Podélný kostel s mírně podkovovitou apsidou je podle dochovaných zbytků a okolních hrobů archeologicky datován do 11. století, ale až po postavení kapitulní baziliky sv. Václava ve středu akropole hradiska, tedy po 40. letech 11. století. Předpokládá se funkce farního kostela se zasvěcením P. Marii podle pozdnějšího písemného pramene a dědicem zasvěcení a funkce má být dnešní chrám Nanebevzetí P. Marie na bývalém podhradí. K výšce obzoru bylo připočítáno 25 m výšky lesního porostu. Datování je nejisté, neboť několik metrů od kostela se nalézala hradba neznámé výšky a není jasné, zda nebyla považována při vytyčování osy kostela za obzor. Pokud nikoliv a skutečně bylo zasvěcení mariánské, pak podle azimutu jen Zvěstování P. Marii. Jestliže jsou zadané vstupní údaje správné, tak pro založení vychází dny úplňků po svátku Zvěstování P. Marii (25. 3.): 22. 4. 981, 21. 4. 1000, 21. 4. 1011, 21. 4. 1030 a 21. 4. 1038. I z historického pohledu by byl lepší předpoklad vzniku kostela při vytváření velkofar v přemyslovské državě za Boleslava II., případně v období následujícím. Při snaze dát založení kostela do souvislosti s přijetím kultu sv. Václava, který zde měl být legendárně zavražděn, vycházelo by založení do doby vlády knížete Jaromíra v letech 1004–1012. Přihlédneme-li zároveň k urbanistickému hledisku, totiž archaickému umístění kostela vlevo za vstupní branou akropole hradiska, dostáváme výrazný rozpor vůči archeologickému vložení stavby do 2. poloviny 11. století. Kvůli výše uvedené nejistotě ohledně obzoru není nyní možné zaujmout jasné stanovisko.

 

Nitrianská Blatnica (SK), rotunda sv. Juraja, (78.1°) – Rotunda byla nejprve považována za renesanční kapli, posléze na základě archeologického výzkumu za velkomoravský kostel a nejstarší hroby z okolí rorundy pochází asi z 2. poloviny 11. století. Nejnověji chronometrické datování původní malty podle rozpadu 14C vkládá vznik rotundy do let 991–1052 a 1082–1152. Písemné zmínky o založení kostela nejsou. Terénní situace pro archeoastronomické datování je zde velmi nepříhodná, protože východním směrem je hned výrazné převýšení a tím i blízký obzor. K výšce obzoru bylo připočítáno 25 m výšky lesního porostu, avšak je-li a byla-li výška původního zalesnění jiná, bylo i místo východu Slunce jinde. Datování je tedy zatím nejisté a zároveň se vychází z předpokladu, že zasvěcení sv. Jiří je původní. Podle dosavadního výsledku byl kostel založen 24. 8. 1093 v den novoluní po svátku Proměnění Páně (6. 8.) a rotunda by měla náležet k souboru českých a moravských románských rotund vzniklých v širším období kolem přelomu 11. a 12. století. Shoda půdorysných rozměrů se starší rotundou u nedaleké obce Ducové, zaniklé v průběhu 11. století, by byla dána tím, že rotunda sv. Jiří byla postavena jako její náhrada. Nejen nejistota ohledně přesnosti výsledku kvůli blízkému převýšenému obzoru, ale i neporušenost původní terénní situace s lesním porostem tady přímo vybízí k experimentálnímu ověření přesného místa východu slunce.

 

Ducové (SK), rotunda na Kostolci, (54.5°) – Podle archeologického výzkumu je postavení rotundy vloženo do 2. poloviny 9. století. Písemné zprávy nejsou a je neznámé i zasvěcení. Kostel je výjimečný svojí orientací, jeho azimut není závislý na svátku liturgického roku, ale je ve směru východu Slunce za letního slunovratu. Další zajímavostí je o 1,8° menší azimut kostela, nežli je nejsevernější východ Slunce na zdejším obzoru. Zatím je jediné vysvětlení, zároveň trochu potvrzující předpokládaný postup při vytyčování. Posun východů Slunce je ve dnech kolem slunovratů zpomalen. Jestliže byl hledaný východ Slunce ve dnech snížené viditelnosti odměřován na vytyčovacím zařízení podle předchozích dní, nezohledněním zmíněného zpomalení vyšla poloha východu Slunce za slunovratu dále, nežli je mezní bod východů Slunce. Podobná chyba byla zatím nalezena u dalších dvou kostelů. U istanbulského chrámu Hagia Sophia azimut směřuje k východu Slunce za zimního slunovratu, ale o 1,05° více na jih, nežli je tamnější nejjižnější východ Slunce. U chorvatského kostela sv. Ivana v Podgore je azimut dokonce o 3° vyšší, nežli je tamější nejjižnější východ Slunce za zimního slunovratu. Podobně u rotundy na hradisku Pohansko směřuje její osa k místu východu slunce za letního slunovratu (viz níže).

 

Želkovice, rotunda sv. Petra a Pavla, (102.07°) – Vznik románské rotundy je vkládán do let po roce 1230. První písemná zmínka o obci je k roku 1237, jakožto sídlu Šebestiána ze Želkovic. S tím je v souladu výsledek archeoastronomického datování, neboť kostel byl založen ve dni novoluní 9. 10. 1238 po svátku Povýšení sv. Kříže (14. 9.).

 

Chebský hrad, nejstarší kostel, (75.33°) – Pod dvoupodlažní románskou kaplí se nalezly zbytky předchozího kostela, který narušil ještě dřívější pohřebiště. To znamená, že nejprve bylo místo využíváno jako pohřebiště. Po vzniku hradiska byl na místě založen kostel a kolem něj vzniklo nové křesťanské pohřebiště. Uhlíky z hrobu H2, jednoho z nejstarších, mají kalibrovaná data radiouhlíkovou metodou 783, 789, 829, 839 a 865. Tento hrob ale nebyl porušen stavbou kostela, takže není zcela jisté, jestli byl již před kostelem nebo byl až s ním současný. V hlavním hrobu v kostele s pohřbeným velmožem byly v zásypu nalezeny mladohradištní střepy. Je-li pohřeb z doby nedlouho po vzniku kostela, pak ten byl založen v 2. polovině 10. století. Azimut byl stanoven podle publikovaného plánku Pavla Šebesty. Kostel byl založen 23. 8. 952 ve dni novoluní po svátku Proměnění Páně (6. 8.), nebo 10. 4. 955 ve dni úplňku po svátku Zvěstování P. Marii. Obě data spadají do období představitelného zabrání Chebska Boleslavem I., a v té době nejspíše bylo hradisko opevněno mohutnou vnější hradbou. V každém případě muselo dojít k založení kostela před vznikem Pražského biskupství, protože Cheb vždy náležel pod biskupství v Řezně. Z tohoto úhlu pohledu se tedy posléze Boleslav II. při jednáních o vzniku Pražského biskupství a jeho hranicích v 70. letech 10. století vzdal nároku na Chebsko.

 

Feldebrö (H), kostel sv. Martina (Szent Márton), (69.45°) – Původní kostel byl postaven v 11. století v centrálním uspořádání se čtyřmi apsidami. Později byl několikrát upravován do dnešní podoby. Základy téměř stejného kostela byly nalezeny pod zbytky románské baziliky sv. Vavřince v Praze na Vyšehradě, ale menší v poměru asi 2 : 3. O založení kostela nejsou zprávy, odhaduje se vznik za vlády (1041–1044) uherského krále Samuela Aby a ve 14. století měl být zasvěcen sv. Kříži. Obzor je zde nízký a ve vzdálenosti jen 6,115 km, takže výškopis byl pečlivě ověřen a k výšce obzoru byla připočtena výška 20 m předpokládaného lesa. Kostel byl založen 10. 8. 1040 v den svátku sv. Vavřince a zároveň ve dni novoluní následujícím po svátcích Proměnění Páně (6. 8.) a Rozeslání apoštolům (15. 7.), takže už v době první vlády (1038–1041) krále Petra Orseola (Benátčana). Vzorem byl nejspíše kostel Svatých apoštolů v Konstantinopoli z let 536–546, když kupole v půdorysných ramenech řeckého kříže byly nahrazeny pouhými apsidami. Přesněji byl konstantinopolský vzor použit při znovupostavení chrámu sv. Marka v Benátkách v letech 1063–1094. Jak vyplývá, tak kostel ve Feldebrö byl založen v závislosti na svátku Rozeslání apoštolům, kterým byl zasvěcen vzorový konstantinopolský kostel. Den založení připadl na svátek sv. Vavřince, což mohlo později ovlivnit zasvěcení vyšehradské baziliky sv. Vavřince. Z tohoto úhlu pohledu jsou rovněž historické souvislosti nyní vykresleny v poměrně přesvědčivých obrysech. Petr Orseolo byl nejprve spojencem Břetislava I. proti císaři Jindřichu III. v roce 1040, kdy Břetislav v bitvě u Brůdku porazil Jindřicha. Téhož roku byl založen kostel ve Feldebrö, tedy dva roky po ujmutí se vlády Petrem Orseolem, a předpokládaně pro v roce 1038 příchozí staroslověnské duchovní vyhnané z Bulharska v roce 1037, kteří tam byli nahrazeni řeckými duchovními. Benátská republika, z níž pocházel Petr, se politicky vymezovala vůči Byzanci, a tak vše nepříjemné pro Byzantince bylo dobré pro Benátčany. V roce 1041 byl ale Břetislav poražen a také Petr vyhnán z Uher. Oba nešťastníci pak nalezli milost u Jindřicha, všichni se stali spojenci a v roce 1044 porazili dosavadního uherského vládce Samuela Abu, který byl pak zabit. Petr se stal opět králem a jedině v těchto souvislostech mohli za Břetislavovy vlády přijít do Prahy staroslověnští duchovní. Nejspíše v roce 1046 po povstání v Uhrách a sesazení Petra Orseola. Následně(!) byl založen sázavský klášter. Byť byl Petr už v roce 1046 patrně zabit, Břetislavova vdova Jitka s nejstarším synem Vratislavem II. nalezla v Uhrách azyl roku 1055 po vyhnání adoptivním synem Spytihněvem II. Kronikář Kosmas zaznamenal, že se tam provdala za Petra Orseola, ve skutečnosti již zemřelého. Jak vidíme z výše uvedených souvislostí, Kosmas zřejmě špatně pochopil výrok, že Jitka byla v Uhrách přijata díky dřívějšímu přátelství a spojenectví jejího manžela Břetislava s Petrem. Není totiž jasné, zda třeba Kosmas, nebo jeho předcházející letopisec, nepřebíral údaje o Jitce a jejím nejstarším synu Vratislavovi II. zprostředkovaně ze zdrojů psaných cyrilicí, čili zaznamenaných právě těmi duchovními, kteří měli důvod chválit svého podporovatele Vratislava II. po návratu v roce 1061 do Čech. Z podobného nepřesného pochopení se také do latinských pražských análů dostala data zkrácená o sedm roků kvůli převodu z kalendáře byzantské éry mladší do latinského kalendáře.

 

Pohansko, 2. kostel – rotunda, (52.33°) – Nedávno objevené zbytky kostela se nachází na předhradí velkomoravského hradiska zvaného Pohansko u Břeclavi. Archeologicky je vznik stavby vložen do konce 9. až počátku 10. století. Stavba byla provedena výjimečným způsobem tak, že nejprve se zhotovila dřevěná kostra budovy, která byla následně obezděna zdivem pojeným maltou. V apsidě se nalezly kousky malty s otisky prutů, takže při tvorbě její zděné konchy asi byla použita košatina. U této rotundy se dá vyloučit kupole. Vedoucí výzkumu J. Macháček uvedl, že osa kostela má azimut 58°39‘ a tím směřuje k východu Slunce za letního slunovratu. Publikovaný půdorys kostela je ale opět vložen do katastrální mapy, takže takové tvrzení není správné. Po natočení půdorysu o -6,3° byla chyba odstraněna a podle vlastního posouzení směru osy kostela byl její azimut stanoven na 52,33°. V místě vychází Slunce středem kotouče za letního slunovratu na 52,41°, takže opravdu osa směřuje do slunovratového bodu na obzoru. Tím došlo v podstatě ke shodě s J. Macháčkem. V rámci lunace, která předchází letní slunovrat, není žádný svátek liturgického roku, takže tato rotunda nebyla založena podle kánonu pro zakládání předrománských kostelů. Výše bylo již upozorněno, že také I. kostel s podélnou lodí na zdejší akropoli byl vytyčen s azimutem osy 45°, což je směr o 7,5° severněji nežli východ Slunce za letního slunovratu. Není zatím dostatek obdobných nálezů pro jisté vysvětlení uvedených odlišností, takže se nyní dají jen naznačit možná východiska. Rotunda mohla být pohanskou svatyní orientovanou k letnímu slunovratu, ale obezděna tak, aby se podobala křesťanským kostelům. Takže by mohla být velmi vyspělou pohanskou svatyní. V případě křesťanského kostela by se jednalo naopak o úpadek stavitelství v době po pádu Velkomoravské říše. Tím by zároveň bylo vysvětleno, proč nebyl kostel orientován závisle na svátku liturgického roku. Osa kostela by byla vytyčena podle přání „zpohanštělého“ stavebníka. Naopak na Kostolci u obce Ducová byla osa rotundy také směrována k východu Slunce za letního slunovratu a vzhledem k archeologické dataci do 2. poloviny 9. století by se tam o „zpohanštění“ jednat nemělo. Bylo by to naopak, uplatnilo by se přání ještě „pohanského“ stavebníka. Tyto odchylky od kánonu na směrování os kostelů je třeba nadále zkoumat.

 

Sázava, klášterní kostel Nanebevzetí P. Marie, (78.26°) – Pozůstatky románského kostela z 2. poloviny 11. století z doby užívání kláštera staroslovanskými mnichy nebyly nalezeny. Podle toho se předpokládá, že prvotní kostel byl dřevěný. V každém případě se o něm doklady asi nacházejí v místě gotického presbytáře, který byl z gotického kostela jedině dokončen. V něm se archeologický výzkum dosud neprováděl. Azimut kostela byl stanoven podle zmíněného presbytáře s předpokladem, že gotický kostel jej při stavbě obstupoval se stejnou orientací. Také přilehlé klášterní budovy včetně základů románského ambitu mají shodnou orientaci. Osa kostela byla stanovena 24. 8. 1051 v den úplňku po svátku Nanebevzetí P. Marie (15. 8.). To odpovídá původnímu zasvěcení a nejnovějšímu zjištění, že „neznámý“ centrální kostel na pražském Vyšehradě (viz výše) nebyl dokončen. Podle všeho byli mezi lety 1048–1050 staroslověnští duchovní přesunuti od nedostavěného vyšehradského kostela na Sázavu a byl jim dán prostor pro založení zdejšího kláštera. To vše v době vlády 1035–1055 knížete Břetislava I. a je vyloučeno, aby s klášterem měl něco společného už kníže Oldřich I. vládnoucí v letech 1012–1034. Stanovení osy kostela by mohlo také pocházet z 24. 8. 1070 v případě kamenného kostela, nahrazujího předpokládaný předchozí dřevěný kostel.

 

Sázava, kostel Svatého Kříže, (77°) – Základy malého tetrakonchálního kostela byly objeveny v klášterní zahradě v místě dřívější osady přímo sousedící s klášterem. Podle přípisku v Kosmově kronice byl kostel vysvěcen 29. 6. 1070.  Kostel byl založen 23. 8. 1066 ve dni novoluní po svátku Proměnění Páně (6. 8.).

 

Praha - Vyšehrad, bazilika sv. Vavřince, (93°) – Kostel se dochoval částečně v základech a nadzemním zdivu a také z části v hmotě zdiv Starého děkanství. O založení a vysvěcení nejsou zprávy. Obzor je velmi blízký, vzdálen jen 828 metrů, takže k němu byla připočítána výška 10 metrů lesního porostu. Azimut byl získán složitějším odvozením z jednodušších dosud publikovaných půdorysů, takže přesnost není jistá. Kostel mohl být založen 22. 9. 1066 v den novoluní po svátku Povýšení sv. Kříže (14. 9.). Takže ve stejném roce jako sázavský kostel Sv. Kříže jen o měsíc později. Jeho založení může souviset s návratem staroslověnských duchovních z uherského vyhnanství po roce 1061. Snad mohli vyhnanci čas přečkat při kostele sv. Martina ve Feldebrö, který byl dříve zasvěcen Sv. Kříži a založen v den svátku sv. Vavřince. Jak bylo výše zmíněno, kostel předcházející baziliku sv. Vavřince byl podobný kostelu sv. Martina ve Feldebrö.

Při zohlednění možné odchylky -0,3° by kostel byl založen 21. 9. 1085 a souvisel by s předchozí královskou korunovací téhož roku. Při odchylce +0,9°by byl založen 23. 9. 1093. Získání jistoty o roce založení by mělo velký vliv na datování dalších kostelů s podlahami ze stejných dlaždic tzv. vyšehradského typu, vytvořených ze stejných forem.