Kniha Bylo to jinak | Jan Cinert

Bohové Arés, Mars, Tyr a další

Lidé zabývající se historií se průběžně setkávají s dřívějšími výklady historiků a archeologů v tištěných knihách a občasnících. Nevím, jak je to u ostatních, ale často mne napadne, co si vlastně takoví autoři myslí o svých myšlenkách uvedených třeba před 10–20 roky? Zastávají je stále, nebo pod vlivem přibývajících poznatků by již napsali něco jiného? Jak by se člověk o tom mohl něco věrohodně dozvědět? Výhodným a jednoduchým řešením dneška je provozování vlastních webových stránek a jejich postupné doplňování. Já takové stránky mám, a proto mohu napravit jeden svůj dřívější omyl. Budiž pochválen internet!

Docela zásadního omylu jsem se dopustil u přiřazení germánského Tyra k jarní rovnodennosti, k čemuž se mělo dospět vývojem. K tomuto bodu vzestupu dráhy slunečního kotouče jsem rovněž přiřadil bohy Krona (Kronos) a Saturna (Saturnus) s tím, že jejich význam se posunul do pojmu jeden solární rok. Tak byla zdánlivě vyřešena potíž s tím, že se oba božské principy objevují v interpretatia romana, tedy v názvech dnů v týdnu. Důsledkem bylo označení pojmenování Týra v Lučanské válce za omyl. To je poučné, omylů se někdy spíše dopouští novodobý vykladač teorií, nežli zapisovatel mýtu. Jméno germánského Tyra souvisí etymologicky s naším taje (sníh), duje (vlahý vánek) a praevropským názvem řeky Dyje (něm. Thaya), jejíž tok směřuje k bodu rovnodenností na východním obzoru. Jenže, zároveň germánský bůh Tyr byl jednoruký, což je zástupné vyjádření jednorohosti rovnodennostního héroia.

Celé tajemství spočívá v tom, že hlavním svátkem v rámci roku byla oslava jarní rovnodennosti, po které nastala letní polovina roku. Součástí takové oslavy byla symbolická smrt héroia podzimní rovnodennosti, který vládl během zimní poloviny roku. Z toho důvodu je i uplatnění slovního kořene Ty-(r) ve slovech taje a duje, neboť již před jarní rovnodenností bůh Tyr ztrácí na své síle. Slunce již výrazně stoupá na své dráze po obloze a Tyrovo slábnutí způsobuje tání sněhu a příliv vlahého vzduchu, takže opět nikoliv až příchod jeho jarního protikladu.

Náš hrdina Týr se v Lučanské válce převléká do Neklanovy zbroje stejně, jako Patroklos do zbroje Achillovy a David do zbroje Saulovy. K tomu dochází za podzimní rovnodennosti, kdy si rovnodennostní héroiové vymění své role a vystřídají se ve vládnutí. V Mabinogi si sice Arawn s Pwyllem také vyměňují podobu, ale Pwyll dále v příběhu vystupuje jednoznačně jako otec Potomka nazvaného Pryderi, takže je héroi podzimní rovnodennosti. V Arawnově podobě neumírá, ale naopak vítězí nad Havganem stejně, jako David nad Goliášem. Výměna jejich podoby je převráceným motivem převlečení do zbroje druhého. Tyr, Patroklos, David, i náš Týr jsou všichni héroiové/bohové podzimní rovnodennosti.

Jméno Georgios nebylo vytvořeno z Ge-Orgios, ale jak dokládá slovanský tvar Jiří a hrdina (lat. heros), z Geor-gi-os. Původním jmenným kořenem je zde tedy GAR (*Gar-g-as), což souvisí s naším hora, nahoře, hřát, hořet a žár. Po jarní rovnodennosti stoupá dráha Slunce nahoru až dosáhne vrcholu (hory) a zároveň nejvíce hřeje. Není zde přítomný kořen Ar, jako ve jméně Arés nebo v rozkladu Ge-Orgios (*Ga-Ar-g-as). Svatý Jiří je héroiem jarní rovnodennosti a při svém příchodu zabíjí draka – pozdní zoomorfikaci héroia podzimní rovnodennosti.

 

Kizyl_ern_bl

 

Rozpačitě jsem se vyrovnával s Tyrovou jednorukostí. Ve své knize Bylo to jinak (2008) jsem uvedl, že u boha Tyra a římského heroia Mucia Scaevoly je jednorukost dokladem, že zastupují princip jarní rovnodennosti, když Muciovi zůstala levá ruka. Po jarní rovnodennosti se totiž východy Slunce posouvají doleva. Zároveň jsem uvedl, že u keltských jednorukých héroiů Nuady a Lugaida by se mělo jednat o podzimní rovnodennost. Nyní je to již vše zcela jasné. Při pohledu na východ Slunce se nám zjevuje héroi podzimní rovnodennosti tak, že je čelem k nám. Takže z našeho pohledu jeho zůstavší levou ruku vidíme na pravé straně, kam po podzimní rovnodennosti postupují východy Slunce. Levoruký héroi nám tak ukazuje, kterým směrem bude kráčet až do zimního slunovratu. Všichni jednorucí bohové a héroiové jsou zbožněním a zosobněním principu podzimní rovnodennosti. Zajímavé je, že máme poměrně hodně levorukých héroiů ve slovesné tvorbě, ale z vyobrazení známe s jednou rukou jen egyptského boha Mina. Je to zřejmě dáno tím, že ztráta ruky je převážně epickým obohacením v mýtech a levorukost byla ve skutečnosti vyjadřována převážně jinak. Podle těchto poznatků je nyní také možné s větší jistotou přiřazovat dosud nejasné bohy k jarní rovnodennosti. Ti totiž drží ve své pravé ruce, z pohledu diváka na levé straně, řezací nebo sekací nástroj. Příkladem je římský bůh Silvanus, v galořímské obdobě Silvano. Drží v pravé ruce sekací/řezací nástroj a je doprovázen psem, zoomorfikací jarní rovnodennosti.

Silvano_Capitoline_Museums

 

Velká část mýtů a pohádek je založena právě na soupeření rovnodennostních héroiů o vládu a zároveň o Dívku novolunního Měsíce. Jedná se o astronomický princip, kdy v letní polovině roku putuje Slunce na obloze po vyšší dráze a v témže období dosahuje nejvyšších výšek novolunní srpek Měsíce. Podle toho jsou partnery héroi jarní rovnodennosti a Dívka novolunního srpku. V době nízkých drah Slunce po podzimní rovnodennosti vládne protikladný héroi a zároveň novolunní srpek Měsíce dosahuje nejnižších poloh. Dívka novolunního srpku tak během solárního roku střídá své mytologické rovnodennostní partnery. To se v mýtech a pohádkách projevuje různě. Nejčastěji je Dívka manželkou podzimního héroia, nebo jemu určena, avšak ve skutečnosti miluje mladšího a hezčího héroia jarní rovnodennosti. V pohádkách pro dospělé, tedy mýtech, je svému manželu často nevěrná. Její sestra, Žena měsíčního úplňku, není o moc lepší. Ta se pokouší svést svého synovce, čili letní slunečné období, který je synem podzimního héroia a novolunní Dívky. Činí tak nejspíše o jarní rovnodennosti, ale je neúspěšná a předstírá z pomsty znásilnění. Jakkoli je uvedený princip jednoduchý, bývá v aktualizovaných mýtech poněkud zamotaný a není snadné se hned zorientovat. Například starořecká Afrodité není manželkou Arése, ale jeho milenkou a jejím manželem je božský kovář Héfaistos. Ten je pravděpodobně původně principem potomka, přetvořeným na božského řemeslníka. Z mladého slunečního krasavce byl učiněn ošklivý a umouněný kovář, z boha jarní rovnodennosti Arése se stal milenec.

 

souboj_o_divku

 

Zajímavý je také vývoj zobrazování jednorožce. Na harappské pečeti s tzv. Proto-Šivou (viz článek o bohu Cernunnovi) je jako podzimní rovnodennost skutečný nosorožec a bůvol je zimním slunovratem. Na dalších pečetích se ale setkáváme s nereálným jednorožcem s rohem na čele a tělem bůvola. Není zcela jasné, proč k takové změně došlo. Nosorožec mohl být v dané oblasti vybit a tím by časem došlo ke ztrátě paměti na jeho skutečnou podobu. Pravděpodobněji ale došlo ke změně nazírání v teologii. Při zdůraznění střídání dvou polovin roku začaly být hlavní příchody a odchody rovnodennostních héroiů. Jestliže zoomorfikací zimy byl bůvol, dostala podzimní rovnodennost jeho tělo, ale možný byl pouze jeden roh, protože za rovnodenností vychází Slunce přesně uprostřed mezi slunovratovýni body. V mezopotámském prostoru se na pečetích a později i reliéfech setkáváme s tímtéž, pouze se nejedná o bůvola, ale býka. U jarní rovnodennosti k něčemu takovému nedošlo, neboť tygr a lev nemají rohy. Na mezopotámských pečetích se uplatňuje širší škála soubojů rovnodennostních héroiů ve zvířecí podobě. Jarní rovnodenností je vždy lev, ale podzimní může být jednorožec s tělem býka nebo i skutečný býk.

 

unicorn-seal-3_0

 

V evropských středověkých bestiářích je často uveden jednorožec v podobě bílého koně. Ke spojení koně s pohybem Slunce mohlo dojít jedině až v době bronzové a tento princip do jižních oblastí se starověkými kulturami nepronikl. Výjimkou je Indie v Árijském období a jeho původ je někde v pásmu severně od Kavkazu. Teprve v evropském středověku se objevuje jednorožec v podobě koně a jedná se o novinku, nesouvisející se starověkými jednorožci s býčím tělem. Tento jednorožec je vyjádřením jarní rovnodennosti a je odrazem evropských „pohanských mýtů“.

 

k_S._Concordio

Na reliéfu ze S. Concordio vidíme předobraz jednorožců v koňským tělem vlevo od osy tvořené křížem. Vpravo je tvor se zastíňující srstí a jedná se tím o zoomorfikaci podzimní rovnodennosti.

Trochu zavádějící je láskyplné objetí bestiářového jednorožce se zlatovlasou pannou, někdy dokonce s Pannou Marií, jako by se jednalo Ježíše Krista. Vysvětlení nalezneme porovnáním s mýty. Ke zkrocení bujného rovnodennostního héroia často dochází ukázáním ženské nahoty a nabízením se nahých žen. Je to astronomický princip, v době kolem letního slunovratu se novolunní srpek Měsíce dostane do své nejvyšší polohy a zároveň dráhy Slunce začnou klesat. Mýtická novolunní Dívka se tak ukazuje „v celé své kráse“ a krotí héroia jarní rovnodennosti v jeho stoupání po obloze. Podobně je země v této době nejvíce osvětlená a tím je Letní bohyně zcela nahá. Stejně krotí panna v bestiářích jednorožce svojí nahotou, ukázáním ňader, nebo alespoň cudnějším objímáním. V pohádce o Zlatovlásce je to políbení Jiříka Zlatovláskou, za což jej pan král nechal popravit. Zabití Jiříka, stejně jako jednorožce, je ovšem až úmrtí héroia jarní rovnodennosti za příchodu podzimní rovnodennosti.

 

691px-Unicorn_hunt_-_British_Library_Royal_12_F_xiii_f10v_detail

unicorn

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Hledání nevěst, milenek, milenců a popisy nevěr byly vždy přitažlivé, a proto se dochovaly mýty a pohádky s těmito motivy ve velké míře. Původně zřejmě takový poměr nebyl, jak dokládá menší četnost odpovídajících vyobrazení a více se uplatňovala hrdinská vyprávění o soubojích rovnodennostních héroiů.

 

zajet_Valerian_a_Shapur_I

 

 

Jan Cinert

4. 2. 2014

(poslední úprava 3. 6. 2016)