Kniha Bylo to jinak | Jan Cinert

U Čelákovic byl nalezen předchůdce Davidovy hvězdy

Čirou náhodou se podařil geologovi Radkovi Mikulášovi unikátní nález. Zkoumal staré kmeny vyzvednuté při těžbě písků a štěrků u Čelákovic, aby zjistil zdravotní stav před jejich dávným splavením do Labe. Přitom nalezl značku vyřezanou do kdysi ještě stojícího dubu.

Její tvůrce nejprve odstranil kůru a do vzniklé plochy vyřezal piktogram, který později zacelila nově dorostlá dřevní hmota. Pouze výjimečně se podaří nalézt člověkem opracované organické materiály, neboť mimo kostí podléhají zkáze.1

Rozšíření základních osnov mýtů a číslovek v nich obsažených do různých částí světa dokládá, že mýty byly vyprávěny s pomocí sestav piktogramů. Ty se ve zřetelné podobě nedochovaly, a tak musely být vytvářeny převážně na organické materiály jako dřevo a kůže. Nalezená značka je právě takovým posvátným dendroglyfem. Vyjadřuje číslo šest, což je polovina dvanáctiletého Jupiterova roku, daného jedním oběhem planety Jupiter kolem Slunce během dvanácti pozemských let. Delší orientace v čase podle Jupiterova roku se výrazně uplatnila u semitských Akkadů v Mezopotámii, podle náznaků v mýtech a vyobrazení na pečetních válečcích ve 2. tisíciletí př. n. l. Dědici tohoto principu se stali předchůdci dnešních Izraelců.2

 


Zatímco současná podoba šesticípé Davidovy hvězdy je již silně stylizovaná, značka z Čelákovic má původní prastarou podobu, shodnou s akkadským pečetním válečkem. Dokonce nyní již můžeme určit vznik samotného piktogramu. Do ležatého kříže (tzv. Ondřejského), vyjadřujícího druhou, čtyřletou polovinu osmiletého Venušina cyklu, byla vložena vodorovná čára, takže výsledný počet všech koncových bodů byl šest.


Kresba podle rytiny na kameni u brány hradiště Libušín pocházející z počátku 11. století.
Na praporci připevněném na kopí jezdce je vyobrazen ležatý kříž. Rytina má nejspíše souvislost s tzv. Dívčí válkou, čili vítězstvím druhé, mužské čtyřleté poloviny Venušina cyklu nad první, ženskou polovinou. Kříž, tentokrát vytvořený mezi nohama koně, je uveden také ve věštbě lučanskému bojovníkovi v Kosmově kronice.3


Jinou pozdější stylizací této značky je židovský tzv. Sedmiramenný svícen. Na vyobrazeném otisku pečetního válečku je pěkně vidět jak svícen vznikl. Piktogram vytvořený z jednotlivých dřev se připevnil na kůl a takto byl i následně zobrazován. Později byly z příčných čar vytvořeny oblouky a z nepochopení došlo ke změně počítání koncových bodů. K původním šesti byl započítán i vrchol stojanu a piktogram byl dále považován za vyjádření čísla sedm. Tato chyba je obsažena již v Josefově příběhu ve Starém zákoně. Faraónovy sny nemohly být o sedmi tučných a sedmi hubených kravách a obilných klasech, neboť čtrnáctiletý astrální cyklus neexistuje. Původně zde muselo být dělení Jupiterova roku na bohatou první šestiletou polovinu a neúrodnou druhou polovinu. Přelomový je v tomto směru předchozí příběh Jákobův. Zatímco za své ženy Líu a Ráchel musel odpracovat dvakrát sedm let, později zbohatl správně během šesti let, čili první a bohaté poloviny Jupiterova roku. Rovněž počet dvanácti Jákobových synů je ještě správný, protože byl héroem Jupiterova roku. Z původního piktogramu se později stal skutečný posvátný svícen se sedmi miskami pro svíce. Byl nazván sedmiramenný, přestože je tvořen stojanem se třemi rameny na obou stranách.4 Rovněž popis jeho vytvoření ve Starém zákoně uvádí:...tři ramena na jedné straně a tři ramena na druhé.


Ukořistěný Sedmiramenný svícen nesený při triumfálním pochodu v roce 71 n. l.

Reliefní výzdoba Titova oblouku v Římě.
(J. Pijoan ‐ výřez)



Čelákovická značka má tedy nejpůvodnější podobu a je skutečným světovým unikátem. Nic na tom nemění, že pochází až z období 600‐800 let n. l. Ke ztrátě původního smyslu mýtů došlo za rozvoje užívání písma, kdy se z vyprávěných příběhů vázaných na časové poučky stávala emotivní literatura.5 Dokud byly příběhy o časových héroích pouze vyprávěny za pomoci soustav piktogramů, nemohlo k zásadním změnám dojít. Proto i čelákovická značka, pocházející z dob kdy se u nás nepoužívalo písmo, má uchovánu svojí původní podobu.



Otisk pečetě z Mohendžodaru. Rozkvět této předárijské kultury v povodí řeky Indus byl ve 3. tisíciletí př. n. l.

Vlevo nahoře je znak vyjadřující číslo šest. Oproti akkadskému vyobrazení a čelákovické značce je o 90 stupňů pootočený.

Takzvaná Hůl s kroužky. Detail z rytiny na kamenné míse z uruckého období. Mezopotámské město Uruk vzniklo kolem 3600 př. n. l.
Zřejmý předchůdce Židovského svícnu.


Otázku, proč byl piktogram na dub vyryt, není možno jednoznačně zodpovědět. Nejspíše byl proveden v posvátném háji, kde spolu s dalšími vyjadřoval poučku o počítání času. Mimochodem, tzv. Dalimil ve své kronice uvádí mýtus o příchodu praotce Čecha se šesti bratry, čili mýtus obsahuje prvek héroa Jupiterova roku. Druhou možností je, že značka označovala dohodnutou hranici, kde nebylo možno použít rozvodím danou hranici přirozenou. Smlouvy se dříve potvrzovaly přísahou a symbolickými svědky byli bohové. V takovém případě by použití posvátné značky nebylo překvapující.


Jan Cinert
10. 5. 2010

 




1 ‐ www.arup.cas.cz/cz/onas/tz_celakovice.html

2 ‐ Jan Cinert; Bylo to jinak (2008)

3 - tamtéž

4 - tamtéž

5 - tamtéž