Kniha Bylo to jinak | Jan Cinert

Životopis knížete sv. Václava

 

V roce 8941 dosáhl plnoletosti český kníže Spytihněv (875–915)2 a v následujícím roce změnil politickou orientaci Prahy svého otce Bořivoje (851–894) na Velkomoravské říši a přijal závislost na východofranském králi Arnulfovi Korutanském3. Buď v roce 895 nebo 896 se Spytihněv oženil a dá se předpokládat, že byla naplněna podstata politického sňatku. Mohl se oženit s nějakou příbuznou krále Arnulfa, nebo s knížecí dcerou ze sousední oblasti v České kotlině, jejíž otec měl také zájem zbavit se závislosti na Velké Moravě. Jeho manželka byla asi o nějaký rok starší.4 Ze svazku se narodil v roce 897 jejich syn Václav.5


1– Na rozdíl od vágní až humorné představy, že plnoletost nebyla přesně stanovena a „počínala podle dokonalosti přirození (Třeštík 1997), lze nejméně pro 9.–10. století u knížat považovat za jistou plnoletost dosažení devatenácti let (Cinert 2008). Dokládá to chronologie tohoto období a samotná skutečnost, že Přemyslovci odvozovali svůj původ od Přemysla, který je personifikací Velkého lunárněsolárního cyklu v délce devatenácti let (tentýž). Nárok na knížecí stolec byl právním nárokem, který nemohl být postaven na proměnlivé dokonalosti přirození. Plnoletost musela být nezaměnitelně stanovena a právě astronomický princip byl nejvhodnější.

2 – Podle kronikáře Regina z Prümu zemřel Spytihněv v roce 915 a podle ludmilské legendy v Bödeckém rukopisu se dožil věku čtyřiceti let. J. Kilian stanovil dožitý věk Gustafsonovou metodou na 41,7 ±4,6 roku v rámci výzkumu E. Vlčka (1997).

3 – Podle Fuldských análů se v roce 895 poddal Spytihněv a Vitislav východofranskému králi Arnulfovi.

4 – Podle E. Vlčka (1997) byla Spytihněvova manželka pohřbena asi o několik málo let později do společné hrobky k Spytihněvovi a dožila se věku 46,2 ±7,2 roku, což zjistil J. Kilian opět Gustafsonovou metodou.

5 – Je vyloučeno, aby byl Václav synem Vratislava, protože by se narodil ve Vratislavových patnácti letech. I kdyby k tomu došlo, tak by Václav byl levobočkem a nikdy by se nemohl stát mezinárodně uznaným pražským knížetem (Cinert 2008).

 


Pravděpodobně v letech 908–909 se uskutečnila první územní expanze pražských Přemyslovců, a sice ovládnutím jižních Čech, které byly zřejmě předtím devastovány procházejícími Staromaďary.1 Přemyslovci tak získali monopol na obchod se solí téměř v celých Čechách a části Moravy, což byla prvopočáteční příčina jejich mocenského vzestupu. Jako správní centrum zde bylo vzápětí postaveno hradisko Doudleby a nejspíše v roce 910 se uskutečnil sňatek předpokládaně zdejšího nového údělného knížete Vratislava (882–928)2 s knížecí dcerou Drahomírou (před 896–po 936)3 ze sousedního hradiska Stodor.4 Z tohoto svazku se v roce 911 narodil jejich syn Boleslav.5


1 – Podle dosavadních archeologických výzkumů byla jihočeská hradiska vypálena někdy po roce 900 (Lutovský - Michálek 2002)). V roce 908 byla stanovena hranice mezi Bavorskem a územím Staromaďarů na řece Enži. V témže roce se uskutečnilo tažení Staromaďarů proti Durynsku, na které si je pozvali Daleminci. Průchod skze Čechy se mohl uskutečnit pouze přes jižní Čechy, Plzeňsko a povodím Bíliny (Cinert 2008).

2 – Podle latinské legendy Fuid se Vratislav dožil třiceti tří roků, což je špatně převzato ze staroslověnského archetypu (viz vladě v lět 33 níže). Gustafsonovou metodou byl zjištěn dožitý věk 45,7 ±5,9 roku (Vlček 1997).

3 – Drahomíra musela mít v době sňatku věk alespoň kolem patnácti let a podle textu I. staroslověnské legendy byla naživu v době legendárního Václavova zavraždění, tedy v roce 936.

4 – Podle al-Masúdího Zmínky o Slovanech se hradisko U.s.t.trána (Stodorany) nacházelo mezi Volyňany a Doudleby. Nejpravděpodobněji jím bylo hradisko u dnešních Litoradlic (Cinert 2008).

5 – Boleslav musel být v roce 930 devatenáctiletý, aby v roce 950 mohl mít plnoletého syna s vlastním údělem na hradisku „Nova, jak informuje kronikář Widukind. Nemohl být ale devatenáctiletý již v roce 929, jestliže uplatnil nárok na knížectví Václav. Po předpokládané devastaci jižních Čech v roce 908 muselo být nejprve v roce 909 postaveno hradisko Doudleby jako nový Vratislavův úděl a teprve následně se mohl Vratislav oženit s Drahomírou ze sousedních Stodoran. Pro narození Boleslava I. tím vším vychází lépe rok 911 nežli rok 910.

 

 

Václavův otec Spytihněv zemřel roku 915 ve věku čtyřiceti let, a protože tehdy nebyl Václav plnoletý, bylo mu pouze osmnáct let,1 nastoupil k vládě podle stařešinského řádu jeho strýc Vratislav. Tomu bylo v roce 915 třicet tři let.2 Vratislav prý svěřil nezletilého Václava jeho babičce Ludmile (860–928),3 která sídlila na svém zděděném údělu v Budči.4 Spíše se jednalo o běžný odchod neuznaného dědice knížecího stolce do zahraničí. Tehdy byla ještě Budeč součástí samostatné sídelní oblasti zvané Čaša a Václavův pobyt na Budči byl vlastně vyhnanstvím. Devatenáctileté plnoletosti dospěl Václav v roce 916 a patrně s podporou své babičky Ludmily se začal domáhat svého dědického nároku na pražské knížectví po svém otci, starším bratrovi Vratislava. Činil tak snahou o získání podpory vévody Arnulfa Bavorského, ten byl v té době ale zaneprázdněn svým odbojem proti králi Jindřichovi I. Ptáčníkovi (Cinert 2008). K jejich smíření došlo v roce 921 a v následujícím roce 922 uskutečnil Arnulf vojenskou výpravu do Prahy5 ve Václavově zájmu. Pod tímto nátlakem došlo v Praze ke kompromisní dohodě (Cinert 2008). Vratislav se stal při Václavově křtu v rotundě Zvěstování P. Marii jeho kmotrem a uznal jej za svého křestného syna a knížecího nástupce.6 Tím se stal Václav Vratislavovým synem a bratrem Boleslava (Cinert 2008). Takto stanovený právní nárok na knížecí nástupnictví byl u knížete prvořadý, a tak v písemných pramenech nebylo dále řešeno, že se nejedná o rodné bratry. Václavovi byl prozatím přidělen úděl na Doudlebech.7


1 – Ruské redakce I. staroslověnské legendy uvádějí: I rozvadili se muži čeští a povstali proti sobě. Kníže (Václav) pak jim byl ještě mladý, osmnáctiletý, když zemřel jeho otec.

2 – Prolog o sv. Ludmile uvádí: A otcovský stolec převzal její syn Vratislav. Ten pak „vladěv lět 33, spočinul v pánu. Dosud se vedla diskuze jestli to znamená, že zemřel v 33 letech nebo vládl 33 let. Ve skutečnosti je správně, že „vladě v lět 33", tedy že „vládl v letech 33, takže nastoupil vládu ve svých 33 letech.

3 – Ludmila se musela vdát ve čtrnácti letech roku 874 po dosažení biologické zralosti, protože v roce 875 se již narodil její syn Spytihněv. J. Kilian zjistil Gustafsonovou metodou dožitý věk 68,5 ±5,6 roku (Vlček 1997) a podle Starých českých análů zemřela v roce 921. Toto datum je však o sedm let zkrácené (viz níže).

4 – Základní údaj o poslání Václava na Budeč mají všechny Václavské legendy. V nich je však událost převedena do hagiografické podoby a Václav se měl na Budči učit latinsky. Přitom zde byla postavena rotunda sv. Petra kněžny Ludmily, a tím se zde provozovala smíšená staroslověnsko-latinská liturgie.

5 – Annales Ratisponenses k roku 922: Kníže Arnulf v Čechách zvítězil.

6 – Podle Minejní redakce I. staroslověnské legendy: A chlapec vyrostl, takže ho měl jeho otec Vratislav dosadit na svůj stolec; sám byl starý a očekával svou smrt. A Vratislav pozval z knížat toho, kdo byl tehdy v jeho zemi i biskupy ...uvedše chlapce postavili na stupeň před oltářem; a biskup mu požehnal... Vostokovská a charvátskohlaholská redakce z tohoto údaje popleteně učinily postřižiny konané v sedmi letech, protože od smrti Václavova skutečného otce Spytihněva uplynulo sedm let. Vavřincova legenda: ...ještě za živobytí otce a zároveň s jeho vůlí jej si za vladaře slušně žádali...

7 - Podle al-Masúdího Zmínky o Slovanech vládl Václav v Dúlábá (Doudlebech).

 

 

Kníže Vratislav zemřel 13. 2. 9281 a jeho prvorozenému synu Boleslavovi bylo v té době sedmnáct let. Kněžna vdova Drahomíra se pokusila udržet pražský stolec do Boleslavovy plnoletosti, ale s tím zřejmě nesouhlasila kněžna Ludmila. Drahomíra dobyla její sídlo Budeč,2 připojila oblast Čaša k Praze a Ludmile určila vnitřní vyhnanství na hradisku Tetín.3 Zde Ludmila zemřela 16. 9. 9284 ve věku šedesáti osmi let.5 Přesto se, zatím obtížně vysvětlitelným způsobem, podařilo Václavovi svojí adoptivní matku Drahomíru vyhnat z Prahy a chopit se vlády. Drahomíra následně obvinila Václava u Jindřicha I. Ptáčníka, že jí vyhnal bez příčiny6 a požádala ho o pomoc. Zároveň požádal o podporu Václav svědka svého uznání za Vratislavova syna a nástupce v roce 922 Arnulfa Bavorského. Roku 929 se v Praze při řešení dynastického sporu sešel bavorský vévoda, kterému měl být Václav dědičně poplatný a zároveň k bavorské diecézi Praha patřila, s východofranským králem, který na Prahu neměl dosud žádný nárok. Výsledek jednání známe celkem přesně z Widukindovy kroniky Sasů. Jindřich označil Drahomířiny námitky proti Václavovu nároku za podivnosti, ke kterým se nepřihlíží, přiznal, že je Václav uznaným Boleslavovým bratrem a učinil Václava sobě poplatným.7 Nadále zůstala pouze příslušnost Prahy pod bavorskou diecézi v Řezně.8

V roce 930 se pravděpodobně Václav oženil s neznámou příbuznou Jindřicha I., případně Arnulfa, a v následujícím roce se jim narodil předpokládaný syn Slavník, který dosáhl plnoletosti v roce 950 a byl mu v tomto roce po jednání Boleslava I. a Oty I., předpokládaně v Žatci, přidělen úděl v Libici.9 Rovněž v roce 930 byl čerstvě plnoletý Boleslav a Václav mu přidělil úděl v Boleslavi. Téhož roku se Boleslav oženil s neznámou dcerou sousedního knížete, snad z Charvát s ústředním hradiskem dnes zvaném Stará Kouřim, nebo ze středního Pojizeří (dnes hradisko Chloumek). Následujícího roku se ze svazku narodil syn, který měl v roce 950 již přidělený úděl v Žatci.10 Přijmeme-li legendární údaj o dnech přenesení ostatků sv. Ludmily, tak by je Václav nechal přenést v roce 932.11 Učinil by tak proto, že křesťanka Ludmila byla pohřbena v Tetíně na pohanském pohřebišti.


1 – Datum 13. 2. 921 uvádějí nekrologia a rok je opět zkrácený o 7 let (viz níže).

2 – O této události informuje I. staroslověnská legenda: ...Drahomíra upevnila zemi... Archeologickým výzkumem bylo zjištěno zničení knížecího dvorce na Budči a části hradeb, datované podle keramických střepů do počátku 2. třetiny 10. století (naposled Bartošková 2011). Rovněž byl nalezen masový hrob několika desítek padlých s bodnými a sečnými ranami před hradištěm (naposled Štefan - Krutina 2009). O připravovaném útoku proti Ludmile informuje II. staroslověnská legenda: ...Zahubím tuto a ony vyženu ze země.... a legenda Fuid: Zahubím ji, zdědím všechno co má, a svobodně budu vládnouti. Podle všeho vychází nejlépe dobytí Budče kněžnou Drahomírou v roce 928 (Cinert 2008). Nutno dodat, že Ludmila není přímo doložena na Budči. S hypotézou o jejím pobytu na Budči v době Václavova života přišel D. Třeštík. Další okolnosti to však skutečně nepřímo dokládají.

3 – Poražená Ludmila byla převezena do Prahy a dle legendy Fuid: „Netoužím vládnouti a nepřeji si mít ani částečku tvé moci...“ S těmito slovy opustila Ludmila hrad Prahu a přišla na jeden hrádek, který se zve Tetín.

4 – Denní datum mají legendy a rok 921 uvádějí Staré české anály, ten je ale opět o 7 roků zkrácený.

5 – Podle J. Kiliana, s použitím Gustafsonovy metody, se dožila věku 68,5 ±5,6 roku. (Vlček 1997)

6 – Tento věcný údaj zachovala I. staroslověnská legenda: ...kteří Václava dříve navedli, aby svou matku vyhnal bez příčiny.

7 – O tomto výsledku nás informuje Widukind v Kronice Sasů k roku 929: Poté se přiblížil (Jindřich) s celým vojskem ku Praze, hradu Čechů, jehož krále vzal do poddanství, o něm se předtím vykládaly jakési podivnosti, které protože nezkoumáme, oznamujeme skrýti mlčením. Přece byl Boleslavův bratr, jenž pokud žil, zůstal nejvyššímu veliteli věrným a užitečným. Tedy král učiniv Čechy poplatnými, vrátil se do Saska. Anály Ratisponenské k roku 929: Jindřich král Čechy porazil s Arnulfem.

8 – O tom se popleteně zmiňuje I. staroslověnská legenda: ...I nadešel den sv. Jimrama, jemuž byl Václav zaslíben...

9 – O Slavníkově příchodu na Libici nejsou konkrétní zprávy. Mezi historiky je shoda v souladu s archeologickým výzkumem, že k tomu došlo krátce po roce 950.

10 – Tomuto nejmenovanému synovi muselo být jako údělníkovi nejméně devatenáct let. Musel se tedy narodit nejpozději roku 931 a jeho otci Boleslavovi muselo být devatenáct let nejpozději v roce 930, aby se v něm mohl oženit. Zároveň Boleslavovi muselo být devatenáct let po roce 929, jestliže v tomto roce nebyl nastolen a bylo mu devatenáct let následně, jestliže mu Václav přidělil úděl na Boleslavi.

11 – Ve staroslověnském archetypu Ludmilské legendy, uchovaném latinsky v tzv. Bödeckém rukopisu, je dnem translace pátek 19. října. Taková shoda je v roce 921, 927 a 932. V Kristiánově legendě, je uvedena translace ve dnech středa 19. až pátek 21. října. Taková shoda je v roce 925 a tak toto datum translace bylo prohlášeno za jisté a stalo se základním chronologickým datem. To je nemožné a správně by byl pouze rok 932, tedy třetí rok Václavovy doložené vlády. Ve skutečnosti se ale jedná o rok 927, ve kterém byla vysvěcena bazilika sv. Jiří, postavená knížetem Vratislavem. K přenesení ostatků kněžny Ludmily nejsou žádné jisté zprávy a došlo k němu neznámo kdy.

 

 

Během Václavovy vlády v letech 929–936 došlo k lučanskému obsazení sídelní oblasti v Dolním Poohří a založení hradiska Vlastislavi na obchodní stezce vedoucí z Polabí skrz České středohoří.1 Nyní již spojený sněm čaských (českých) a pražských předáků se tím cítil ohrožen.2 Po smrti Václavova ochránce Jindřicha I. Ptáčníka 2. 6. 936 po svátku sv. Kosmy a Damiána (1. 6. 936) byl Václav sněmem v Praze zbaven vlády a poslán do vnitřního vyhnanství na Boleslavi.3 Průběh této události můžeme snad rekonstruovat tak, že Václav chtěje doložit svojí schopnost vládnout, podstoupil „rytířský souboj“ s Boleslavem, ten jej bodl mečem do hlavy a zřejmě i částečně skalpoval.4 Vlády se tím chopil Boleslav, který okamžitě s podporou předáků a jejich lidí vyhlásil válku Lučanům. Ti požádali o pomoc Jindřichova syna Otu I., který jim poslal vojenskou pomoc ve dvou oddílech. Boleslav vyslaná vojska porazil a hned srovnal se zemí lučanské staré ústředí na hradištním vrchu Rubín.5


1 – O založení Vlastislavi před Lučanskou válkou informuje kronikář Kosmas, avšak válku zařadil do mýtické části kroniky. Dnes již převažuje názor, že Lučanská válka je o „poražení sousedního podkrále Boleslavem I., o kterém zpravuje Widukind k roku 936.

2 – Situaci nejlépe vystihuje Vavřincova legenda: Náš král, stižen jakousi duševní chorobou dává přednost životu mnišskému před životem důstojným krále; ...Pročež jednomyslně jsme se usnesli zvolit za krále tebe, jehož svědomitost a ráznost, jak známo, nad hvězdy jasněji se skvějí...

3 – Podle Widukindovy Kroniky Sasů udeřil (percussitque) Boleslav svého bratra mezi úmrtím Jindřicha I. Ptáčníka 2. července 936 a nastolením jeho syna Oty I. 7. srpna 936. Kronikář Kosmas uvádí datum Václavova zavraždění 28. září 929 a I. staroslovenská legenda chybným přepisem 28. září 829. Nejlépe objasnil rozpory již dávno bulharský slavista I. Dobrev (1984), ale nebylo to přijato (Třeštík 1997), aby se na ustáleném výkladu nemuselo nic měnit. I. Dobrev zjistil, že sedmiletý rozdíl roků 936 a 929 odpovídá vzájemnému posunu kalendářů tzv. Antiochijské éry používané v 9. století a zavedené Cyrilem na Moravě a tzv. Byzantské éry používané v 10. století v Byzanci. Podle něj tedy byl nejprve správně zapsán rok 936 podle antiochijské éry a při psaní legend koncem 10. století vznikla mylná doměnka, že se jedná o dataci podle Byzantské mladší éry a rok zavraždění byl přiřazen k roku 929 latinského kalendáře. Dále upozornil na to, že podle byzantského kalendáře připadal svátek sv. Kosmy a Damiána na 1. červenec a jestliže měl tento svátek předcházet Václavovu zavraždění, tak se vražda odehrála 2. července 936.

Je to skvělý výsledek, ale denní datum je nepřijatelné. V Praze nemohli ihned vědět o úmrtí Václavova ochránce, a tak se Václavovo sesazení, čili legendární zavraždění, mohlo uskutečnit až na sněmu nejdříve kolem poloviny července. Celá záležitost se tedy vyvíjela zhruba následovně. V nedochovaných staroslověnských análech bylo zaznamenáno nastolení Boleslava I. následující po úmrtí Jindřicha I. a po svátku sv. Kosmy a Damiána v roce 936, podle Antiochejské éry roku 6437. Při psaní legend bylo datum považováno za náležící k Byzantské éře a tedy odpovídající latinskému roku 929. Zároveň, opět podle I. Dobreva, došlo k záměně byzantského svátku sv. Kosmy a Damiána 1. 7. za jejich latinský svátek 27. 9. Následující den 28. 9 byl pak označen za den Václavovy vraždy. Až jako poslední bylo vypočteno, že v roce 929 připadá 28. září na pondělí. K tomu byly dále vypočteny indikce, konkurenta a epakta, které se dostaly do textu I. staroslověnské legendy. Při přepisu z hlaholice do cyrilice došlo k chybnému zápisu a místo roku 6437 bylo zapsáno 6337 odpovídající roku 829 latinského kalendáře. O tom je již mezi badateli shoda.

Bohužel právě poslední vzniklý údaj, že se vražda odehrála v pondělí je považován za zásadní, a protože pondělí připadá na 28. 9. také v roce 935, byl tento rok označen za rok Václavova zavraždění. Je to ve skutečnosti novodobé vymyšlené datum nemající žádnou váhu, nezapadá do chronologie dějů a kalendářních informací a je v rozporu s Widukindovou Kronikou Sasů. Při zahleděnosti do řešení roku Václavova zavraždění se zcela přehlíželo, že tak, jako je nemožné datum 929, tak jsou také nemožná data úmrtí Vratislava a Ludmily v roce 921, která úzce souvisí s Václavovým příběhem. I ta jsou zkrácena o sedm let na stejném principu. Autor Proložní legendy o sv. Ludmile, či spíše někdo před ním, dokonce zkrátil také o sedm let její dožitý věk 68 let na 61 let, aby její příběh souhlasil s ostatními mylnými daty 921 a 929 podle latinského kalendáře.

4 – E. Vlček nalezl na pravém spánku Václavovy lebky dobře vyhojenou šikmou bodnou ránu. Na wolfenbütelských ilustracích je Václav zachycen s výraznou čelní pleší, která je považována za vyjádření stáří oproti mladistvě namalovanému Boleslavovi. To je ve skutečnosti mýlka, protože u ostatních postav je stáří vyjádřeno šedivými vlasy. Zdá se, že známost jizvy na Václavově čele a částečné skalpace byla dlouho v paměti. Ostatně i všechny legendy shodně popisují Boleslavovo udeření mečem Václava do hlavy, aniž by jej osobně zabil.

5 – O vojenském střetu a zkáze nejmenovaného hradiště podává zprávu Widukind. Staré významné hradiště na vrchu Rubín bylo podle archeologického výzkumu v této době zničeno a osídlení na něm již nepokračovalo.

 

 

Václav zemřel tři roky po svém odchodu do vyhnanství v Boleslavi.1 Jeho ostatky mohly být převezeny z Boleslavi do Prahy krátce po roce 950, kdy Boleslav uznal Slavníkův nárok na pražské knížectví. Není vyloučen ani převoz až za biskupa Vojtěcha po roce 982 podle Vavřincovy legendy. Uložení Václavových ostatků v Praze mělo dokládat oprávněný dědický nárok jeho předpokládaného syna Slavníka, snad totožného s legendárním Zbraslavem, na vládu v Praze (Cinert 2008), případně jeho nejstaršího syna Soběslava. Není ale k přenesení žádná důvěryhodná zpráva, pouze se tak muselo stát před napsáním Gumpoldovy legendy, takže před rokem 983.


1 – To odpovídá přenesení neporušených ostatků po třech letech v zřejmě nejstarší svatováclavské legendě Gumpoldově.

Podle E . Vlčka (1995) se Václav dožil 42,2 ±4,8 roku podle výsledků J. Kiliana upravenou Gustafsonovou metodou, s níž v jiných případech bylo dosaženo velmi přesných výsledků. V knize Bylo to jinak (2008) uvádím variantu Václavova dožitého věku 44,7 ±4,4 roku podle Vlček (1982). Tehdy to byl první výsledek s použitím menšího počtu dílčích rovnic a posléze byl výsledek zpřesněn na 42,2 ±4,8 (Vlček 1995). Václav tedy po roce 936 žil ještě asi tři roky a zemřel ve věku kolem 42 let.

 

 

 

(Stručně podle knihy Jan Cinert: Bylo to jinak, 2008.)

 

Jan Cinert

26. 9. 2011

 

 


Bartošková 2011 = Andrea Bartošková: Zánik knížecího dvorce na Budči. In: Archeologické rozhledy LXIII, 2011.

Cinert 2008 = Jan Cinert: Bylo to jinak, 2008.

Dobrev 1984 = Ivan Dobrev: Ošče odna data po moravsko-pannonskoto letobroenie na Konstantin Filosof-Kiril (Sv. Vaclav Češski e ubit na 2. VII. 936 g.). In: Godišnik na Sofijskija Universitet „Kliment Ochridski, t. 74, 1, 1980, 1984.

Lutovský - Michálek 2002 = Archeologie knížecího sídla, 2002.

Štefan - Krutina 2009 = Ivo Štefan - Ivan Krutina: Raně středověké sídliště, hromadný hrob a pohřebiště na Budči (poloha Na Týnici). In:Památky archeologické C, 2009.

Třeštík 1997 = Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců, 1997.

Vlček 1982 = Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci ve světle antropologicko-lékařského výzkumu. In: Katalog výstavy MK ČSR a NM v Praze ve spolupráci s Kanceláří prezidenta republiky, 1982.

Vlček 1995 = Emanuel Vlček: Osudy českých patronů, 1995.

Vlček 1997 = Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci ve světle antropologicko-lékařského výzkumu, 1997.