Příběh hrobu K1 v podzemí kaple sv. Václava v katedrále sv. Víta jako příklad tvorby výkladu o českém raném středověku
Při průzkumu svatováclavské kaple roku 1911 objevil dostavovatel katedrály sv. Víta Kamil Hilbert hrob s poměrně dobře dochovanou kostrou ve vydřevěné jámě kolmé na osu jižní apsidy rotundy sv. Víta, pak označený jako K1, a zbytek podobného, zničeného stavbou románské baziliky, v jeho těsném severním sousedství. V tom zůstala pouze část pravé nohy a byl označen K2. V západním sousedství apsidy se ještě nalezla hranička druhotně poskládaných kostí označená K3 a částečně přezděná zdí II. fáze románské baziliky. Všechny kosti byly ponechány na místě a přisouzeny snad nějakým biskupům. V roce 1974 antropolog Emanuel Vlček ostatky K1 a K2 vyzvedl a podrobil výzkumu. U ostatků K1 byl zjištěn dožitý věk Janem Kilianem pomocí Gustafsonovy metody 40,8 ±4,3 roku, jenž se zdál blízký legendárnímu Bořivojovu věku úmrtí 36 roků, a podle starobylosti provedení pohřbu do velké vydřevěné komory odpovídající 9. století přisoudil ostatky prvnímu známému Přemyslovci knížeti Bořivojovi zemřelému v roce 894.
Tím vznikla velká potíž. Platilo totiž a má platit i nadále, že stavebníkem rotundy byl až kníže Václav, jak uvedla prvotní václavská Gumpoldova legenda. Do její jižní apsidy mělo být pohřbeno Václavovo tělo hned po přenesení z Boleslavi, takže tento jeho hrob by měl být prvotní, též od té doby na stále stejném místě, a tak zároveň být duchovním středobodem země. Jenže dna hrobů K1 a K2 jsou umístěna o přibližně půl metru níže nežli Václavova hrobu a zároveň pod původní maltovou podlahou rotundy. Takže následovalo období vymýšlení, kdo jiný by pohřbeným mohl být, aby jím nebyl Bořivoj žijící před Václavem a zároveň před jeho údajným postavením rotundy a posmrtným přenesením.
Dušan Třeštík (Počátky Přemyslovců, 1997, str. 410) ještě uvedl, že hroby K1 a K2 náleží dřívějšímu pohřebišti a náhodou se ocitly uvnitř rotundy. To možné nebylo, protože osy hrobů K1 a K2 jsou přesně kolmé na osu dochované jižní apsidy. Je tak jasná jejich závislost na před tím postavené rotundě. Michal Lutovský poté přišel s myšlenkou o přináležení hrobu K1 Boleslavovi I. (Bratrovrah a tvůrce státu, 1998, 204). Přidal zdůvodnění – kající se Boleslav se nechal záměrně pohřbít před jižní apsidou s Václavovým hrobem, aby k jeho hrobu přistupující šlapali po Boleslavově hrobě (Po stopách Přemyslovců I., 2005, 243). To bylo nemožné kvůli zjištěnému dožitému věku jedince 40,8 ±4,3 roku, protože Boleslav I. se musel dožít určitě víc, vypočteně 61 roků. Následoval Jiří Sláma, jenž hrob K1 přisoudil Boleslavovi II. (Historica Pragensia I., 2003, 293–300). Jedním z důvodů měla být snaha Boleslava II. očistit se z viny za zhroucení rozsáhlé říše jeho otce pohřbením před Václavovým hrobem. I ten se musel dožít více, vypočteně 47 roků a zejména byl pohřben v bazilice sv. Jiří jako druhý zakladatel.
Zatím posledním nápadem je ztotožnění s neznámým synem Boleslava I. obleženým roku 950 v hradu jménem Nova, jak zmínil kronikář Widukind (Nové poznatky o ostatcích z hrobů K1 a K2 z rotundy sv. Víta na Pražském hradě, 2018). Tento syn se vypočteně dožil 36 roků při ztotožnění jeho úmrtí coby otce Boleslava II. s rokem 967, k němuž Kosmas uvedl úmrtí Boleslava I. domnívaje se, že ten byl otcem Boleslava II. Jenže tomu stále neodpovídá starobylost pohřbu do vydřevěné komory odpovídající 9. století a ani radiouhlíkové datování kostí do let 774–894 a dřeva 771–881 s pravděpodobností 95 %. Jako zdůvodnění ztotožnění se synem Boleslava I. se uvedlo zjištěné ženského pohlaví pomocí DNA u pohřbeného jedince ve vedlejším K2 s podle toho vytvořeným předpokladem, že by dotyčná mohla být manželkou jedince z K1, čímž by bylo vyloučeno ztotožnění K1 s Bořivojem, neboť jeho manželka Ludmila byla pohřbena v bazilice sv. Jiří. Je snad zřejmé, že takové nepodložené zdůvodnění nelze brát vážně. Prostor rotundy byl od počátku přemyslovským pohřebištěm a hroby zemřelých byly umístěny podle významnosti či podle toho, kdo kdy zemřel. Snaha o izolování DNA u jedince z hrobu K1 se nezdařila.
Celá záležitost hrobu K1 je přitom zcela zřetelně jasná. Provedení hrobu odpovídá 9. století a v tomto století jediným pohřbeným Přemyslovcem na Hradě byl Bořivoj. Legenda Fuit uvádí věk úmrtí Bořivoje 36 roků, což je přepočteno se sedmiletou chybou z prvotních letopisů podle kalendáře byzantské éry, takže Bořivoj se dožil o sedm roků více – 43 let, což je ve výborném souladu se zjištěnými 40,8 ±4,3 roku. Podle spisu Diffundente sole založil Bořivoj v Praze kostel P. Marie. Jeho dochovanou částí je tzv. vnitřní prstenec zdiva jižní apsidy rotundy s vnějším pláštěm vyzděným tzv. velkomoravskou technikou, tedy z neopracovaného lomového zdiva, odpovídající poslední třetině 9. století. Do lodi tohoto kostela, zjevně čtyřapsidové rotundy, byl i Bořivoj jako zakladatel čestně pohřben na jižní straně kolmo na osu jižní apsidy. Dokladem jsou nálezy hrudek obsahujících vápno a odštěpky opuky v zásypu hrobu a pocházející z maltové podlahy kostela, když byl do ní hlouben hrob.
Důvěřivým lidem se přitom tvrdí, že Bořivojův kostel P. Marie se dnes nachází u průchodu z II. hradního nádvoří na nádvoří IV. Ukazují se tam ale turistům zbytky kostela P. Marie až z 11. století. Ten znal kronikář tzv. Dalimil píšící na počátku 14. století ze svého mládí, a protože tehdy nebyl na Hradě žádný tak starobylý kostel zasvěcený P. Marii, přisoudil jej Bořivojovi. Je to vyloučeno, protože by Bořivoj musel postavit kostel mimo tehdejší opevněné město Prahu. Navíc se v kostele nachází tumba s vloženou hrobkou jeho syna Spytihněva s manželkou, jenž teprve o tento prostor vytvořeným opevněním rozšířil opevněný areál města Prahy. Skutečný Spytihněvův kostel v tomto místě ale není dosud uspokojivě objasněn.
Někdo by si řekl, že je snad dostatečně průzračné doložení Bořivojova pohřbu do K1. Žel, proti totalitnímu dogma o postavení rotundy až Václavem je toho, jako i v jiných záležitostech autoritářských zvrzení, velmi málo. A tak se nadále i výklady vědeckých výzkumů stále přizpůsobují starým dogmatům.
Pokud by někoho ještě zajímala zmíněná hranička kostí označená K3, tak s ní se to má takto. Byla nalezena zároveň s hrobem K1 a tehdy antropolog Jindřich Matiegka při zběžném posouzení ponechané hraničky kostí usoudil, že se jedná o staršího muže. E. Vlček v roce 1974 ji nenalezl, ale byla vyzdvižena koncem 90. let minulého století a následně byl proveden nepublikovaný výzkum antropologem M. J. Beckerem. Dochované kosti v nedostatečném množství pouze roztřídil z pohledu klasické antropologie a stanovil jejich složení: muž 65+ roků, žena 55 ±10 roků, muž 35 ±10 roků a dále ostatky šesti detí. Velmi dobře to odpovídá Boleslavovi I, jenž vypočteně zemřel v 61 letech, jeho neznámé manželce a neznámému synovi z roku 950, jenž by měl zemřít ve 36 letech. Kosti musely pocházet ze zrušených hrobů v rotundě a při stavbě baziliky byly uloženy mimo ponechanou jižní apsidu, do níž byly nově uloženy ostatky Václava. I to napovídá, že se jedná o ostatky rodiny Boleslava I., jenž byl během výstavby baziliky v 60. letech 11. století už považován za bratrovraha a nemohl být důstojně pohřben. Zároveň se ostatky jeho rodiny nemohly jen tak vyhodit. Možnost ztotožnění s Boleslavem I. jsem uvedl už před 15 lety a nejsou žádné zprávy o dalším možném výzkumu K3.
Jan Cinert
22. 2. 2023