Zmínka o Kouřimi jako datovací pomůcka
V některých středověkých textech se objevuje zmínka o sídle zvaném Kouřim. Nejstarší by měla být zakládací listina s donací Břevnovského kláštera založeného údajně v roce 993 společně knížetem Boleslavem II. a biskupem Vojtěchem. Dochována je jako falzum z 13. století. Ve výčtu majetků kláštera je uvedeno: V kouřimském kraji dvě vesnice: … a dále že K tomu jsem připojil desátý trh a desátý díl … v Kouřimi [Churimi] a v Chrudimi.1
Další je legenda tzv. Kristiána, podle současné převažující historické literatury z let 992–994: Neboť jeden hrad, zvaný Kouřim [Kurim], tenkráte ještě počtem lidu mocný, povstal … a dále … ukázal nebeský Bůh kouřimskému [Kurimensi] nebeské vidění ...2
Vojtěšská veršovaná legenda Quattuor imensi iacet má pocházet z poslední čtvrtiny 11. století.3 Její autor si popletl Libici s Kouřimí a legendární zavraždění Vojtěchových bratrů umístil do Kouřimi: Pleníce úkladně hrad, jenž slove Kouřim (ta hanba!), ...4
V prokopské legendě Vita antiqua je uvedeno: Jeskyně od hradu Kouřim [castro Kurim] vzdálena dvě míle, jež od řeky Sázavy [Sazava] zvaná … podobně ve Vita minor s … castro Curim … a … Zazava.5
Pro posuzení, zda se může název Kouřim objevovat v textech z doby před založením města Kouřimi kolem roku 1250, je zásadní kronika Tzv. Dalimila. V ní je uvedeno, že přemyslovský zličský údělník Děpold (III.) zahynul v roce 1223 při dobývání jeho hradu Přemyslem Otakarem I. Protože Dalimil psal svoji kroniku počátkem 14. století připojil ke zličskému Děpoldovi: ...jenž by nynie słuł kúřimský ...6 podle zmíněného gotického města založeného kolem roku 1250 nedaleko Děpodova hradiska a jež po hradisku převzalo oblastní správní funkci.
Zde je časová posloupnost zcela jasná a závazná. V místě bylo nejprve charvátské hradisko novodobě zvané Stará Kouřim s neznámým původním pojmenováním. Po jeho zničení kolem poloviny 10. století bylo ke konci téhož století vybudováno přemyslovské hradisko, novodobě zvané U svatého Jiří (též Kouřim II), podle zde postaveného kostela. Na něm byla výjimečně do dřevohliněného opevnění ještě dodatečně před zánikem vložena zděná věžová brána. Svůj smysl hradisko ztratilo až založením města Kouřim. Nelze jinak, nežli aby toto hradisko bylo Děpoldovým a zváno Zlič.
Potom všechny texty uvádějící název Kouřim musely vzniknout až po založení města Kouřimi, tedy po 50. letech 13. století. Nejmenší potíž je u Zakládací listiny Břevnovského kláštera v opisu (falzu) z 13. století. Musel vzniknout také až v 2. polovině 13. století a nemohl obsahovat již nejsoucí název Zlič, neboť by listina neměla právní váhu. Není jistota, zda byl jen starý název nahrazen tehdy soudobým či byla donace nepravdivě přidána. Ale zase se nenalézá v tomto případě důvod k nedůvěře. V téže listině je také uvedeno vlastnění vsi Woleslawin (Veleslavín) se vší čeledí k pěstování vinic. K roku 993 je název vsi Veleslavín nemožný, neboť až po sepsání Kosmovy kroniky s věštěním „velké slávy“ Praze kněžnou Libuší ze šáreckého hradiska mohl být pro ves/dvorec takový název zvolen. Nicméně Libuše prý ukazovala na bezejmenou ves v předpolí hradiska, takže nejméně v době Kosmově tam byla, byť s jiným názvem. Údaj se vší čeledí k pěstování vinic je už zcela pochybný. Koncem 10. století bylo víno pouze liturgickým nápojem a jeho pěstování bylo v počátcích. Takže i tady byl starý neznámý název vsi nahrazen novým, ale ona veškerá čeleď k pěstování vinic je nepochybným přídavkem falza. Dále je tam zapsán název dodnes jsoucí vsi Kamenný most. Je dán kamenným mostem přes potok na cestě vedoucí z Prahy k Roudnici a Litoměřicím. Pro závěr 10. století je to nemožné. Hodnověrně je název Kamenný most doložen až ve falzu donační listiny Vyšehradské kapituly z poloviny 12. století. Takže z doby výstavby tzv. Juditina mostu, čímž je i kamenný můstek ve vsi Kamenný most už představitelný. Ve falzu břevnovské listiny je to tedy přídavek.
U ostatních zmíněných textů, tedy legendárních, je jasné, že také musely být napsány až po 50. letech 13. století, legenda tzv. Kristiána dokonce až ve 14. století po Dalimilově kronice. Kristián z ní převzal historku o poražení zličského knížete Radislava. Jeho jméno vynechal, aby se neprozradil coby opisovač, ale změnil zličský kníže na sobě soudobé kouřimský, čímž stejně udělal chybu a prozradil se. Také Vojtěšská veršovaná legenda Quattuor imensi iacet nemůže pocházet z poslední čtvrtiny 11. století kvůli zapsání hradu Kouřim, ale nejdříve z 2. poloviny 13. století.
Stejně též prokopská Vita minor. Jeví se jako nejstarší z prokopských legend díky uvedení zakladatele až Břetislava místo Oldřicha se zázračným jelenem. Za její slovní přepracování se považuje Vita antiqua, neboť ta obsahuje rytmická zakončení vět cursus velox, jež se u nás začala používat od 20. let 13. století. Ale podle prostšího textu Vita antiqua oproti vyšperkovanějšímu Vita minor se spíše jedná o stejný případ, jako u spisu Diffundente sole obsahujícím také rytmická zakončení. Jeho nedochovaný archetyp předpokládaně z roku 961 byl využit při psaní Bödecké legendy v 1. polovině 12. století, ještě bez cursu velox, aby někdy ve 14. století byl přepracován s použitím cursu velox. Takže spíše archetyp prokopské Vita antiqua byl prvotní legendou z 1. třetiny 12. století, neboť byly zjevně využity vědomosti zůstavšího staroslověnského mnicha po vyhnání v roce 1096. Až při přepracování s použitím rytmických klauzulí byla přidána zmínka o Kouřimi podle rozvinutější Vita minor. K tomu je opět příklad u Diffundente sole. Tam byla na závěr dochovaného znění s cursem velox přidána vsuvka … Vratislav otec svatého Václava …, jež je nemožná už v archetypu před vznikem kultu sv. Václava. Zároveň platí, že prvotní prokopská legenda, předpokládaně archetyp Vita antiqua, musela být sepsána v 1. třetině 12. století, aby se sv. Prokop mohl objevit spolu se sv. Vojtěchem, sv. Václavem a sv. Ludmilou jako vstupující do Boží obce na iluminaci ve spisu De civitate Dei vytvořeném před rokem 1150.
Dále je znám denár knížete Jaromíra (vláda 1004–1012) s nápisem OTESACURIM, jehož druhá část by se dala vyložit jako Kurim – Kouřim. To ale vylučuje Dalimilovo jenž by nynie słuł kúřimský a nutnost pojmenování Zlič pro hradisko v době vlády knížete Jaromíra. Pravděpodobně je název (jméno?) nejasný, nebo se může jednat také o pokažené Chrudim v druhé části. Případně je zaniklým názvem nějakého většího hradiska při čtení O[pidum] Tesacurim.
Jan Cinert
10. září 2022
1 – CDB I. č. 375, str. 347–350.
2 – Jaroslav Ludvíkovský: Kristiánova legenda, 2012, str. 111.
3 – Vývoj názorů na dataci od prvotnosti mezi vojtěšskými legendami uvedl David Kalhous: Svědectví z první ruky? Nad „pramennou hodnotou” nejstarších vojtěšských legend 2012, str. 38, pozn. 4.
4 – Oldřich Králík: Nejstarší legendy přemyslovských Čech, 1968, str. 127.
5 – Václav Chaloupecký – Bohumil Ryba: Středověké legendy prokopské. Jejich historický rozbor a texty 1953.
6 – Josef Jireček: Dalimilova kronika, 1948. (http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/36/98/64/dalimilova_kronika.pdf).