Diskuze:
Zpět na seznam témat
Wogastisburg - Sámo bezzemek bez dědických nároků?
Vloženo před 14 dny od ScythianAres
Poznámka č. 1) citace: Z právního hlediska by byl totiž Samo u Slovanů bezzemek, bez dědických nároků.
Čím toto tvrzení můžete doložit? Jaké prameny jste použil k majetkoprávním vztahům Slovanů v 7. století?
Podle toho co vím, tak pojmy jako „bezzemek“ a „dědické nároky“ jsou spojeny až se vznikem feudálních vztahů. O raněslovanském prostředí vyplývá (ze skromných zmínek a etnografického srovnávání), že se stále ještě jednalo o rodově kmenovou společnost, pro které jsou typické zejména společné území, jazyk, kultura a tradice. Z nich některé nejsou výlučné, protože mohou kmen přesahovat. Jazyk se lze naučit, kulturu převzít a podobně. U mnoha kmenových společností máme doloženo, že nezáleží, nakolik je člověk geneticky příbuzný kmenovému předkovi, protože ten je spíše osobou mýtickou. Mnohem důležitější je otázka vlastnictví půdy, kterou tento mýtický předek získal a kam usadil svůj lid. Kmen pak toto území brání a uplatňuje na něj své výlučné právo, má ho tedy v plném vlastnictví ve vztahu ke všem, kteří příslušníky kmene nejsou. Kmen je tedy jakýmsi vrchním vlastníkem půdy všech svých příslušníků, z čehož ale nemusí nijak vyplývat nějaká neúnosná omezení soukromého vlastnictví, ba naopak, je jeho zárukou a potvrzením. V těchto aspektech se podle všeho staří Slovani podobali Germánům a Keltům, s nimiž ostatně měli společné indoevropské kořeny. Avšak s jedním podstatným rozdílem – zatímco germánská sídliště se skládala z oddělených dvorců, slovanské vesnice měli řekněme „kolektivní“ ráz. Z toho se vyvozuje, že u Slovanů se patrně jako u posledního indoevropského etnika nejdéle udrželo kolektivní vlastnictví půdy, které nabývalo na významu v momentě, kdy se kmen usadil. V písemných pramenech máme doloženo, že Slovani brali otroky, ale po čase jim dali možnost odejít nebo zůstat a začlenit se do kmene. Pokud se takový člověk rozhodl začlenit do kmene a byl kmenem přijat, není důvod si myslet, že by neměl stejné nároky, jako kterýkoli jiný člen tohoto kmene. A jestliže Slovani Sáma přijali mezi sebe (a navíc si ho dobrovolně zvolili za svého krále), je teze, že byl bezzemkem a bez dědických nároků mylná dvojnásob. Vycházím jednak z Maurikiova Strategikonu, kde je slovanská společnost velice přesně popsána, a jednak z knih Slovanské starožitnosti (Lubor Niederle) a Počátky Přemyslovců (Dušan Třeštík).
Čím toto tvrzení můžete doložit? Jaké prameny jste použil k majetkoprávním vztahům Slovanů v 7. století?
Podle toho co vím, tak pojmy jako „bezzemek“ a „dědické nároky“ jsou spojeny až se vznikem feudálních vztahů. O raněslovanském prostředí vyplývá (ze skromných zmínek a etnografického srovnávání), že se stále ještě jednalo o rodově kmenovou společnost, pro které jsou typické zejména společné území, jazyk, kultura a tradice. Z nich některé nejsou výlučné, protože mohou kmen přesahovat. Jazyk se lze naučit, kulturu převzít a podobně. U mnoha kmenových společností máme doloženo, že nezáleží, nakolik je člověk geneticky příbuzný kmenovému předkovi, protože ten je spíše osobou mýtickou. Mnohem důležitější je otázka vlastnictví půdy, kterou tento mýtický předek získal a kam usadil svůj lid. Kmen pak toto území brání a uplatňuje na něj své výlučné právo, má ho tedy v plném vlastnictví ve vztahu ke všem, kteří příslušníky kmene nejsou. Kmen je tedy jakýmsi vrchním vlastníkem půdy všech svých příslušníků, z čehož ale nemusí nijak vyplývat nějaká neúnosná omezení soukromého vlastnictví, ba naopak, je jeho zárukou a potvrzením. V těchto aspektech se podle všeho staří Slovani podobali Germánům a Keltům, s nimiž ostatně měli společné indoevropské kořeny. Avšak s jedním podstatným rozdílem – zatímco germánská sídliště se skládala z oddělených dvorců, slovanské vesnice měli řekněme „kolektivní“ ráz. Z toho se vyvozuje, že u Slovanů se patrně jako u posledního indoevropského etnika nejdéle udrželo kolektivní vlastnictví půdy, které nabývalo na významu v momentě, kdy se kmen usadil. V písemných pramenech máme doloženo, že Slovani brali otroky, ale po čase jim dali možnost odejít nebo zůstat a začlenit se do kmene. Pokud se takový člověk rozhodl začlenit do kmene a byl kmenem přijat, není důvod si myslet, že by neměl stejné nároky, jako kterýkoli jiný člen tohoto kmene. A jestliže Slovani Sáma přijali mezi sebe (a navíc si ho dobrovolně zvolili za svého krále), je teze, že byl bezzemkem a bez dědických nároků mylná dvojnásob. Vycházím jednak z Maurikiova Strategikonu, kde je slovanská společnost velice přesně popsána, a jednak z knih Slovanské starožitnosti (Lubor Niederle) a Počátky Přemyslovců (Dušan Třeštík).
Wogastisburg - Sámo bezzemek bez dědických nároků?
Vloženo Včera od Jan Cinert
O skupinovém vlastnictví půdy se dá uvažovat v neolitu, kdy vlastně vznikl pojem oprávněného dědění a držení půdy – polí. Ale v době bronzové jsou doloženi bohatí vladaři, již kvůli svému nahromaděnému bohatství museli být považováni za oprávněné držitele půdy, již ale mohli získat jen děděním. Myslím si, že není možno z tohoto civilizačního procesu staré Slovany vyřazovat. I u nich muselo být dědění půdy zvyklostí a nově přijatý člověk do skupiny si sebou žádnou půdu od nikud nemohl přinést, takže zůstal bezzemkem, a tak i jeho potomci žijící dále se skupinou.
„Rodově kmenová společnost“ je co? Představitelný je klan složený z příbuzných rodů v čele se stařešinou z ústředního vládnoucího rodu a součástí rodů byli i přišlí bezzemci bez nároků na držení půdy. Předstva, že se u Slovanů „nejdéle udrželo kolektivní vlastnictví půdy“ je romantismus 19. století a zároveň se vychází z dopředu stanoveného předpokladu, že Slované byli vůči ostatním nějak zaostalí.
Slované Sama nepřijali mezi sebe, ale ten byl jejich uznávaným a tedy oprávněným vladařem.
„Rodově kmenová společnost“ je co? Představitelný je klan složený z příbuzných rodů v čele se stařešinou z ústředního vládnoucího rodu a součástí rodů byli i přišlí bezzemci bez nároků na držení půdy. Předstva, že se u Slovanů „nejdéle udrželo kolektivní vlastnictví půdy“ je romantismus 19. století a zároveň se vychází z dopředu stanoveného předpokladu, že Slované byli vůči ostatním nějak zaostalí.
Slované Sama nepřijali mezi sebe, ale ten byl jejich uznávaným a tedy oprávněným vladařem.
