To si kronikář Kosmas nezasloužil
V souvislosti s letošním výročím 900 let od úmrtí děkana svatovítské kapituly Kosmy, známého autora Kroniky Čechů, vytvoříl nový překlad této kroniky Ondřej Koupil. Není v mých schopnostech posuzovat zcela jednotlivé odlišnosti překladů. Jen jsem si vzpomněl na opakovaný chybný překlad in media urbe ,uprostřed města‘, jako ,uprostřed hradu‘. V Kosmově podání bojovník knížete Oldřicha [Jaromíra] v roce 1002 [1004] „vnikl v noci tajně do města Prahy, vystoupal na vyvýšené místo uprostřed města zvaném Zizi a mohutným hlasem zvolal: Utíkají, Poláci utíkají ...“ Chybný překlad uprostřed hradu namísto uprostřed města ovlivnil historiky a archeology, již stále tvrdí, že pahorek Zizi/Žiži byl uprostřed Pražského hradu, nejspíše na dnešním III. nádvoří.
Překlad urbs ,město‘ jako ,hrad‘ uvedl ve svém překladu V. V. Tomek v roce 1873. V jeho době to bylo celkem pochopitelné. Panovala představa, že původní Praha byla jen v prostoru dnešního Pražského hradu a postupně se onen domnělý hrad rozrůstal o předhradí, až se vyvinul v město. Nebyly tehdy žádné archeologické a stavebně-historické výzkumy. Stejný přístup k překladu zvolil i Jan Hrdina v roce 1972, byť už dílčí archeologické poznatky byly. Zásadní zlom v poznání počátků města Prahy přinesly výzkumy vedené převážně Jarmilou Čihákovou na Malé Straně od 90. let 20. století. S porevolučními přestavbami a opravami se ve velkém rozsahu prováděly i záchranné archeologické výzkumy. Delší dobu je pak stav poznání takový, že Praha byla založena v rozsahu Pražského hradu a Malé Strany, a tento jednotně opevněný areál byl zamýšlen jako církevní metropole, pravděpodobně budoucího velkomoravského biskupství, obdobného, jako se ve stejné době podařilo uskutečnit v Nitře.
Takže od počátku byla Praha metropolitním městem s prvním českým kostelem Zvěstování Paně Marii založeným knížetem Bořivojem, byť se stala sídlem pouze arcikněze (archipresbitera). I kdyby snad proti tomu měl někdo výhrady, tak městem s funkcí metropole, obchodního střediska a střídavě s Vyšehradem i sídlem knížete, tedy opevněným městem, byla Praha v době kronikáře Kosmy kolem přelomu 11. a 12. století. A tehdy v rozsahu nejen dnešního Pražského hradu a Malé Strany, ale i prostoru kolem Hradčanského náměstí.
Velmi zvědav jsem si poslechl příslušný úryvek ve čtení novém překladu na https://vltava.rozhlas.cz/kosmas-kronika-cechu-novy-cesky-preklad-zakladniho-dila-ceske-literatury-a-9569437. Čirá hrůza se vyvalila z reproktoru a zahltila pracovnu. … in media urbe ... je nově přeloženo jako ,uprostřed hradiště‘! Dlouhodobě se přitom ví, že zvyk používat tvar hradiště pro raně středověký hrad není jazykově správný. Hradiště je místo/plocha na němž stojí hrad, nikoli samotný hrad, stejně tak městiště je místo, kde je město, a bydliště je místo, kde jedinec bydlí, nikoli dům, či jakékoli obydlí.
Dále mne zajímalo, jak je to nyní se známým Libušiným proroctvím podle Aloise Jiráska: Město vidím veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat. Kosmas zapsal: Urbem conspicio, fama quae sidera tanget. ,Město vidím, pověstí jež se hvězd dotkne.‘
V. V. Tomek přeložil jako: ,Spatřuji hrad, jenž slávou svou bude hvězd se dotýkat‘.
Jan Hrdina totéž přeložl jako: ,Spatřuji hrad, který pověsti nebes se dotkne.‘
Při poslechu nového překladu další běs vyskočil z reproduktoru: ,Hradiště věštecky vidím, má pověst, co ke hvězdám sahá.‘ Nechci vidět učitelky na základních školách, jež by nyní podle nového překladu měly nahradit Jiráskovo Město vidím veliké … za Hradiště věštecky vidím …
Z pilnosti jsem si ještě poslechl známý výkladový oříšek o tesaři, jenž teše práh domu, což je Libušino ukázání místa, kde má být založena Praha. Kosmas zapsal: Ad quem cum perveneretis, invenietis hominem in media silva limen domus operatem. Et guia ad humine limen etiam magni domini se inclinant, ex eventu rei urbem, quam aedificabitis, vocabitis Pragam. ,Tam když přijdete, naleznete člověka uprostřed lesa vytvářejícího vchod domu. A protože u přízemního vchodu se také velcí pánové sklání, dle příčiny skutku město, jež postavíte, nazvete Prahou.‘ Překladatelským oříškem je skutečnost, že limen je prvořadě ,práh‘, ale přeneseně také celý ,vchod‘ nebo ,dveře‘. Jaký význam je zde nutno použít určuje následující … u přízemního vchodu se také velcí pánové sklání, … Před nízkým prahem se nikdo neskloní. Kosmův odkaz na název Praha podle prahů – vyvýšenin příznačných pro zdejší krajinu, je jen nadsázkou podle prvořadého významu slova limen. Dalším dokladem pro užití významu vchod je samotné Kosmovo použití světového mýtu o tesaři, jenž osekává/poráží pomyslný strom. Tím vytvoří vchod pro slunce, jež pak může svítit na zemi. Protože tesař seká před jarní rovnodenností, kdy Slunce teprve vystoupá po ekliptice nad světový rovník, je pochopitelně vchod přízemní – nízký.
Jak se s mýtem přetvořeným na místní pověst vyrovnali posuzovaní překladatelé?
V. V. Tomek měl už takové tušení: Tam když přijdete, najdete člověka uprostřed lesa, an dělá práh k domu. A poněvadž u nízkých dveří i velcí páni se shybují, dle té příhody nazvete hrad, jejž vystavíte, Prahou.
Jan Hrdina: Až tam přijdete, naleznete člověka, an uprostřed lesa teše práh domu. A protože se u nízkého prahu i velcí pánové sklánějí, podle této příhody hrad, jejž vystavíte, nazvete Prahou.
Nový překlad O. Koupila: Až k ní [hoře Petřín] příjdete, najdete člověka, který uprostřed lesa vyrábí práh domu. A protože u prahu, který leží na zemi se sklánějí i velicí páni, hradiště které postavíte, nazvete podle příhody s tou věcí, Praha.
Na závěr se vraťme k názvu článku. Kosmas viděl tehdejší Prahu jako město, jímž opravdu byla, a jeho sdělení je závazné, podpořené novými archeologickými výzkumy. Nezaslouží si, aby jeho poselství bylo přehlíženo a byl používán nesprávný tvar hradiště. Rovněž také Kosmas sděluje světový mýtus o tesaři, jenž na jaře poráží během zimy rozrostlý nebeský strom zastiňující oblohu a tím vytváří pro slunce vchod do jeho letního „domu“. Ani přehlížení této skutečnosti si kronikář nezaslouží.
6. 11. 2025
Jan Cinert
