Kniha Bylo to jinak | Jan Cinert

Kniha Ester

Velmi pěknou ukázkou mýtu vzniklého podle časových pouček je příběh židovské dívky Ester ve Starém Zákoně. V příběhu je obsaženo soupeření mezi osmiletým Venušiným cyklem, Jupiterovým 12letým rokem a 19letým lunárně-solárním cyklem. Za lidskými postavami jsou ukryty základní astronomické prvky, dokonce s pradávnými slovními kořeny ve jménech.

Král Achašveroš/Asver (heroj slunečního času počítaného po 30 denních měsících) ve třetím roce své vlády po 180 dnech ukazování svého bohatství a sedmi dnech hostiny přikázal královně Vasti (bohyně letní poloviny roku), aby přede všemi ukázala svoji krásu, ta to však odmítla. Takové sebevědomé ženské chování by se ale podle „mudrců znajících časy“ mohlo rozšířit po celé zemi. Bylo rozhodnuto, že královně Vasti bude odejmuta vláda i bohatství a vydáno nařízení, že ženy mají ctít vůli svých mužů.

V sedmém roce Achašverova panování byla za královnu určena židovská dívka Ester. U brány paláce pak sedával Esteřin bratranec Mardocheus (akkadský bůh Marduk). Tam se dozvěděl, že „strážci prahu“ Bigtan a Teres (denní blíženci Světlo a Stín) chtějí svrhnout krále Achašvera a přes Ester mu vše oznámil. Nespokojenost blíženců je častým prvkem, který vede k nalezení nového časového heroa. V Kosmově kronice způsobila nespokojenost blíženců (rozhádaných mužů na Libušině soudu) nalezení heroa 19letého cyklu Přemysla. V Knize Ester byli tito blíženci oběšeni, ale příchod 19letého heroa Hamana byl neodvratný. Bylo nařízeno jeho všeobecné ctívání, pouze Mardocheus se mu odmítal klanět, představoval totiž 12letý Jupiterův rok. Hlavně se však počítání času podle Jupiterova roku nesetkává s časem podle devatenáctiletého cyklu a Jupiterův rok „žije“ dál svým životem.

V závěru Venušina cyklu, to je v závěru 11. roku Achašverovy vlády, se Haman rozhodl nechat pobít všechny Židy a oběsit Mardocha. Král se však rozpomenul na své zachránění Mardochem před vzbouřenými blíženci. Nařídil jeho uctívání a Hamana dal naopak pověsit na obří šibenici vysoké 50 loktů původně určené pro Mardocha. Příběh končí pobitím nepřátel Židů ve 12. měsíci 12. roku Achašverovy vlády, to bylo před jarní rovnodenností, jež byla tehdy počátkem dalšího roku.

Bylo také pověseno deset Hamanových synů. Ti zde vyjadřují polovinu 19letého cyklu, neboť v polovině desátého roku se poloviny proměňovaly. Právě poloviny časových cyklů se v kalendářích výrazně uplatnily. Staří Řekové počítali čas podle Olympiád konaných po čtyřech letech, tedy po polovině Venušina cyklu. Polovina Jupiterova roku se stala důležitou židovskou mýtickou číslicí, která se uplatnila v šesticípé hvězdě.

Zajímavý je posun podstaty blíženců denního pohybu světla a stínu. Bigtan (Světlo) a Teres (Stín) jsou zde „strážci prahu“, což známe u římského boha Januse. Toto římské spojení Světla a Stínu do jedné osoby má svého předchůdce již v sumerském bohu dvou tváří Isimu. Jestliže v příběhu o Ester ještě vystupují Světlo a Stín odděleně, ale zároveň už jako „strážci prahu“, musí příběh pocházet z období střetu sumerské a akkadské kultury a ovlivnění indoevropskými populacemi Filištínů a Chetitů, to znamená v 2. polovině 2. tisíciletí př. n. l. Z této doby jsou zároveň známi blíženci jako dva lvi umísťovaní nad brány mykénských hradů, čímž právě naplňují podstatu – samostatně Světlo a Stín, ale zároveň strážci prahu. Esteřin příběh tedy v žádném případě není skutečnou událostí ze 4. století př. n. l., jak se dnes uvádí.

Častou základní zápletkou mýtů s apokalyptickým obsahem je vyjádření myšlenky, co by se stalo, kdyby byl porušen daný astronomický řád. Zde je to Achašverův příkaz, aby se královna Vastí po 180 a sedmi dnech ukázala přede všemi v celé své kráse. Pro královnu Vastí je to nesplnitelný úkol. Po své vládě během letní poloviny roku odchází za podzimní rovnodennosti do zásvětí. Proto je v mýtu zapuzena a příběh je obohacen o vydání nařízení, že ženy mají ctít své muže.

Příběh Ester je obdobou jiných mýtů o zavádění Velkého lunárněsolárního cyklu, jako například řecký únos Heleny nebo naše nalezení oráče Přemysla. Epickým obohacením mýtu a spojením s židovským národem vznikl výsledný příběh. Je to zároveň další důkaz, že současné většinové výklady o zbožnění původně skutečných osob v mýtech je nesmysl. Naopak byly polidštěny astronomické principy, aby se o nich mohly vyprávět příběhy podobné lidským.

 

 

Jan Cinert

11. 5. 2009

poslední úprava 2. 2. 2021