Kniha Bylo to jinak | Jan Cinert

Kniha Ester

Velmi pěknou ukázkou mýtu vzniklého podle časových pouček je příběh židovské dívky Ester ve Starém Zákoně. V příběhu je obsaženo soupeření mezi osmiletým Venušiným cyklem, Jupiterovým 12letým rokem a 19letým  lunárně-solárním cyklem. Za lidskými postavami jsou ukryty základní astronomické prvky, dokonce s pradávnými slovními kořeny ve jménech.

Král Achašveroš/Asver (sluneční héroj) ve třetím roce své vlády po půlročním ukazování svého bohatství (180 dnů) a sedmi dnech hostiny přikázal královně Vasti (Letní bohyně), aby přede všemi ukázala svojí krásu, ta to však odmítla. Takové sebevědomé ženské chování by se ale podle „mudrců znajících časy“ mohlo rozšířit po celé zemi. Bylo rozhodnuto, že královně Vasti bude odejmuta vláda i bohatství a vydáno nařízení, že ženy mají ctít vůli svých mužů.

V sedmém roce Achašverova panování byla za královnu určena židovská dívka Ester. U brány paláce pak sedával Esteřin bratranec Mardocheus (Marduk). Ten se dozvěděl, že „strážci prahu“ Bigtan a Teres (denní blíženci Světlo a Stín) chtějí svrhnout krále Achašvera a přes Ester mu vše oznámil. Nespokojenost blíženců je častým prvkem, který vede k nalezení nového časového héroa. V Kosmově kronice způsobila nespokojenost blíženců (rozhádaných mužů na Libušině soudu) nalezení héroa 19letého cyklu Přemysla. V Knize Ester byli tito blíženci oběšeni, ale příchod devatenáctiletého héroa Hamana s jeho manželkou Novolunní dívkou Zeres (Zora) byl neodvratný. Bylo nařízeno jeho uctívání, pouze Mardocheus se mu odmítl klanět, představoval totiž 12letý Jupiterův rok. Hlavně se však počítání času podle Jupiterova roku nesetkává s časem podle devatenáctiletého cyklu a Jupiterův rok „žije" dál svým životem.

V prvním měsíci dvanáctého roku Achašverovi vlády, čili v posledním roce Jupiterova roku, se Haman rozhodl nechat pobít všechny Židy a oběsit Mardocha. Král se však rozpomenul na své zachránění Mardochem před vzbouřenými blíženci. V posledním měsíci dvanáctého roku nařídil jeho uctívání a Hamana dal naopak pověsit na obří šibenici vysoké padesát loktů původně určené pro Mardocha.

Bylo také pověseno deset Hamanových synů. Ti zde vyjadřují polovinu devatenáctiletého cyklu, neboť v polovině desátého roku se poloviny proměňovaly. Právě poloviny časových cyklů se v kalendářích výrazně uplatnily. Staří Řekové počítali čas podle Olympiád konaných po čtyřech letech, tedy po polovině Venušina cyklu. Totéž platí pro staré Slovany, jak dokládá Dívčí válka, obdoba řeckého Boje s Amazonkami. Polovina Jupiterova roku se stala základní židovskou mytologickou číslicí, která se uplatnila v šesticípé hvězdě a je obsažena v tzv. „sedmirameném svícnu“. Ten má ve skutečnosti tři ramena na jedné straně a tři na druhé, to je celkem šest, nikoliv sedm. Svícen byl původně nejspíše piktogram vyjadřující polovinu Jupiterova roku.

Zajímavý je posun podstaty blíženců denního pohybu světla a stínu. Bigtan (Světlo) a Teres (Stín) jsou zde „strážci prahu“, což známe u římského boha Januse. Toto římské spojení Světla a Stínu do jedné osoby má svého předchůdce již v sumerském bohu dvou tváří Isimu. Jestliže v příběhu o Ester ještě vystupují Světlo a Stín odděleně, ale zároveň už jako „strážci prahu“, musí příběh pocházet z období střetu sumerské a akkadské kultury a ovlivnění indoevropskými populacemi Filištínů a Chetitů, to znamená v 2. polovině 2. tisíciletí př. n. l. Z této doby jsou zároveň známi blíženci jako dva lvi umísťovaní nad brány mykénských hradů, čímž právě naplňují princip – samostatně Světlo a Stín, a zároveň strážci prahu. Esteřin příběh tedy v žádném případě není skutečnou událostí ze 4. století př. n. l., jak se dnes uvádí.

Častou základní zápletkou mýtů s apokalyptickým obsahem je vyjádření myšlenky, co by se stalo, kdyby byl porušen daný astronomický řád. Zde je to Achašverův příkaz, aby se královna Vastí  po 180 a sedmi dnech ukázala přede všemi v celé své kráse. Pro královnu Vastí je to nesplnitelný úkol. Po své vládě během letní poloviny roku odchází za podzimní rovnodennosti do zásvětí. Proto je v mýtu zapuzena a příběh je obohacen o vydání nařízení, že ženy mají ctít své muže.

Příběh Ester je obdobou jiných mýtů o zavádění Velkého lunárněsolárního cyklu, jako například řecký Únos Heleny nebo naše Nalezení oráče Přemysla. Epickým obohacením mýtu a spojením s židovským národem vznikl výsledný příběh. Je to zároveň další důkaz, že současné většinové výklady o zbožnění původně skutečných osob v mýtech je nesmysl. Naopak byly polidštěny astronomické principy, aby se o nich mohly vyprávět příběhy podobné lidským.

 

 

Jan Cinert

11. 5. 2009

poslední úprava 22. 3. 2016