Příběh hrobu 102 v kapli P. Marie kláštera sv. Jiří jako příklad tvorby výkladu o českém raném středověku
V letech 1958–1962 probíhal v souvislosti s rekonstrukcí baziliky sv. Jiří na Pražském hradě její rozsáhlý archeologický průzkum a též přilehlých klášterních prostor. Byl veden Ivanem Borkovským a výsledky později popsány v jeho knize Svatojiřská bazilika a klášter na Pražském hradě vydané v roce 1975. Z té byly čerpány zde uvedené poznatky (odkazy na stránky v závorkách), neboť popisy výkopce jsou už dnes většinou nepřekonatelné.
V roce 1959 se prováděl výzkum kaple P. Marie, později sv. Anny, v dnešním východním křídle kláštera. Vynechme dřívější výzkumy související s rekonstrukčními pracemi v 19. století a počátkem následujícího. I. Borkovský ve výkladu u kaple stanovil dvě fáze – do předrománské měly náležet poněkud rozšířené základy a do románské nadzemní zdivo (str. 79n). Skutečné poznatky z jím prováděného výzkumu to zcela nedokládaly, a tak to později revizní výzkum J. Frolíka a J. Maříkové-Kubkové publikovaný v roce 2000 (Castrum Pragense 3 – Nejstarší sakrální architektura Pražského hradu. Výpověď archeologických pramenů) změnil tak, že se jedná jen o jednu stavební fázi, ovšem s pozdějším datováním výstavby až po požáru v roce 1142. Jenže to možné není, neboť kaple stejně jako bazilika byla poškozena požárem už v roce 1142 a také stejně opravena, obzvláště horní části zdiva a u kaple včetně vytvoření nového úzkého románského okna v jižní zdi (str. 90). Nutně tedy stála déle před požárem v roce 1142. Nakonec po celkovém vyhodnocení dřívějších výsledků s přihlédnutím k celkovému raně středověkému vývoji baziliky s klášterem vychází postavení kaple knížetem Oldřichem vládnoucím v letech 1012–1033, 1034. Jen ten byl v příslušné době schopným vladařem vládnoucím v ustálené době a mohl být i nejen stavebníkem kaple, ale i obnovitelem baziliky s klášterem. Tomu nasvědčuje i jeho čestné pohřbení na ose baziliky v hrobě č. 98 mezi prvním zakladatelem baziliky Vratislavem a druhým Boleslavem II. Archeoastronomické datum založení kaple je 28. 8. 1016.
V předrománské apsidě kaple byl nalezen hrob očíslovaný 102 (nyní JK-102). Ovšem jednoznačně předcházel postavení kaple, neboť kamenná podlaha apsidy byla kolem hrobu vynechána (str. 83 a 84). Zároveň měl trochu odlišnou orientaci od osy kaple a nebyl ani přímo na této ose. Přidejme, že hrob ve stojící apsidě s obvyklou kamennou podlahou je i tak nemožný. Hrob byl vykopán do břidlicového podloží a překryt pískovcovou deskou, nad níž byla navážka 24–26 cm se střepy z 10.-11. století a na ni pak položena prvotní maltová podlaha kaple (str. 95). Je tedy jasné, že nejprve byl vytvořen hrob 102 a následně nad ním byl vztyčen dřevěný přístřešek jako memorium, alespoň jak naznačují dvě kůlové jamky nedaleko hrobu. Přístřešek podle nalezené spáleništní vrstvy přímo na terénu někdy následně shořel, možná v době přítomnosti polského Boleslava I. Chrabrého a Slavníkovce Soběslava kolem přelomu let 1003/1004, či během jejich následném úprku. Při něm Soběslav zahynul na mostě přes zaniklé rameno Vltavy. Do vrstvy spáleniště teprve byla založena kaple a náhrobní deska hrobu 102 posloužila jako podklad pro základ oltářní mensy, jenž byl spojen s deskou nalezeným maltovým ložem.
Pod zásypem hrobu 102 byla nalezena poměrně zachovaná kostra v původním uložení. Výkopce I. Borkovský dospěl k závěru, že se jedná o hrob údajné zakladatelky kláštera a první abatyše Mlady, sestry Boleslava II., o níž zpravuje kronikář Kosmas. Ostatky posoudil antropolog Emanuel Vlček a stanovil podle znaků na kostře věk dožití 16–17 roků, čímž vyloučil, aby se jednalo o abatyši Mladu. Ta by se měla dožít nejméně 28 roků v roce 983, kdy je o ní poslední zmínka v Kosmově kronice, při předpokládaném narození v roce 955. Při obvyklejším tehdejším věku úmrtí ve vyšších vrstvách spíše více. I. Borkovský si ale velmi přál objevení Mladina hrobu, a tak zjištěný dožitý věk odmítl uznat a setrval na svém přiřazení hrobu Mladě. Pak do výzkumu E. Vlčka vstoupil stomatolog Jan Kilian a přesnější Gustafsonovou metodou určil přesnější věk dožití 20,4 ±1,84 roku. I. Borkovský odmítnutím výsledků výzkumu vedeného E. Vlčkem vytvořil návod pro D. Třeštíka, jenž pak neváhal s odmítáním dalších výzkumem E. Vlčka zjištěných dožitých věků a přiřazení ostatků k prvním Přemyslovcům a dokonce se znevěrohodněním samotné stomatologické metody pro určení dožitého věku u jedinců zemřelých před 1000 lety. J. Kilian, díky svým přesným výsledkům, byl jako nejnebezpečnější pro přetrvávající výklady následně zcela vymazán z historie a dnes se o něm nikde nic nedočtete. Aby platilo okřídlené úsloví „Sami antropologové odmítají dožité věky určené prof. Vlčkem“ tvrdí se, že výzkum Gustafsonovou metodou prováděl antropolog E. Vlček, nikoli stomatolog J. Kilian.
Osobně jsem podle dřívějšího stavu poznání pouze vylučovací metodou navrhl, že by se mohlo jednat o hrob neznámé manželky knížete Václava. Vše změnilo zjištění DNA jedince z hrobu 102 před pěti lety při stále probíhajícím výzkumu vedeném Janem Frolíkem. Bylo potvrzeno předchozí podezření antropologické revize, že se jedná o mladého muže, nikoli o ženu. Výzkumníci zároveň navrhli možnost přináležení hrobu s ostatky kněžici Václavovi, synovi Boleslava II., jenž je spolu s bratrem Boleslavem (III.) zmíněn kronikářem Kosmou s dovětkem, že zemřel mladý. Tím všechno začalo do sebe úžasně zapadat. Václav se narodil jako prvorozený v roce 973 rok poté, co se jeho otec Boleslav II. stal knížetem a zjevně se i oženil. Zemřel v 21 letech v roce 994, tedy rok poté, co se mu narodil prvorozený syn Oldřich, pojmenovaný po v témže roce svatořečeném augsburském biskupu Oldřichovi. Oldřich se v 19 letech roku 1012 stal knížetem, když nahradil Jaromíra, a v roce 1016 dal nad hrobem 102 svého otce Václava postavit klášterní kapli P. Marie. Nadto nechal upravit dosud ponechanou západní věžovou část Vratislavovy baziliky sv. Jiří, čímž byla prodloužena nová východní část Boleslava II. západním směrem a v bazilice dal položit opukovou dlažbu. Do jeho doby by měly náležet i příčné zdi v prvotní zděné západní klášterní budově. Za tyto zásluhy byl poprávu pohřben, jak bylo zmíněno, jako významný obnovitel přímo na ose baziliky do hrobu č. 98.
Zdálo by se, že je vše vyřešeno a bude chvíli klid. Není tomu tak. V roce 2023 předčasného nadšeneckého slavení 1050 let od vzniku pražského biskupství údajně roku 973, je záhodno přijít s novým objevem. Tak se oprášila potíž s nenalezeným hrobem abatyše Mlady, jež podle tvrzení Kosmy, měla přinést z Říma souhlas papeže Jana, sluhy sluhů božích se založením tohoto biskupství. Do médií byla vypuštěna hypotéza o možnosti uložení Mlady do hrobu 110 (JK-110) nacházejícího se rovněž v kapli P. Marie přibližně uprostřed tehdejšího prostoru kaple (https://zpravy.aktualne.cz/domaci/hrob-knezna-mlada/r~f3a7b4bcac4d11ed8980ac1f6b220ee8/?fbclid=IwAR1TzcckWPP2TQwYb4C-MoOjdNNQy-R2RGlDBf9jV9_ApYtpQWMNujR_xjE). Myšlenka je založena na radiouhlíkovém datování kostí uloženého jedince do let 897 až 1019 a zachované části předpokládané kožené pokrývky hlavy do let 991 až 1034. Je však obecně známo, že tato metoda je nepřesná, a proto její výsledky je možno použít jen jako pomocné. Pravdivý datační výsledek je potom možné učinit jen na souhrnu i jiných hledisek, v tomto případě podle stratigrafie v kapli, stavebního vývoje kláštera a způsobů opracování kamenů.
Uvažovaná hrobka 110 je honosná, vyzděná z pečlivě ohlazených kvádrů a desek. Pro hlavu a krk zemřelé byla udělána hruškovitá prohlubeň v kameni. Hrobka byla zakryta opukovými deskami o tloušťce asi 7 a 10 cm na nichž se nalézala drobná drť. Jak uvedl I. Borkovský, musela být na lože z drti položena ještě velká náhrobní deska, protože zmíněné tenké desky by tíhu navážky a podlahy neunesly. To znamená, že hrobka celkem vyčnívala až k opukové podlaze, stratigraficky následné po původní maltové. I. Borkovský po celkovém vyhodnocení přisoudil hrobku abatyši Anežce zemřelé v roce 1228 (str. 104). Je také skutečně výrazný rozdíl mezi provedením hrobu 102, jenž byl vykopanou jámou do břidlicového podloží, a pečlivě vyzděnou hrobkou 110. Je tím vyloučeno, aby si hroby byly časově blízké, byť přisouzení Anežce je potřeba dále ověřit, neboť uvedené radiouhlíkové datování ji téměř vylučuje. Může to být i dřívější abatyše třeba i neznámého jména, jež byla pro své současníky významná a byla jimi pohřbena tímto způsobem.
Jak bylo uvedeno, postavení kaple přichází v úvahu významným obnovitelem baziliky a kláštera knížetem Oldřichem po počátku jeho vlády v roce 1012. Mimo hrobu 102, zjevně kněžice Václava a předcházejícího kapli, byl nalezen stratigraficky nejstarší hrob 113 západněji od hrobu 110 téměř na ose kaple a přibližně uprostřed původní délky kaple. Zcela jistě nepřesahoval výškově prvotní maltovou podlahu. Podobně jako hrob 102 byl jen vykopán do podloží a zároveň byl na východní straně narušen právě hrobkou 110. I to znamená, že tato hrobka 110 spadá do pozdějšího období následujícího po ukončení používání prvotní maltové podlahy a nemůže náležet Mladě.
Je zvláštní, že nebyla soustředěna pozornost na zmíněný hrob 113, jenž by měl být podle stratigrafie vytvořen někdy následně po postavení kaple. Mlada se narodila vypočteně v roce 955, ve střízlivě uvažované době založení kláštera roku 980 (v souvislosti se založením II. fáze baziliky Boleslavem II. dle archeoastronomického data 13. 8. 980), by byla ve věku 25 let a při možném dožití 61 roků by zemřela v roce založení kaple 1016. Vypočtený rok narození je ale nejdřívěji možný, takže lze o několik málo let navýšit, avšak o mnoho ne, protože jako abatyše by nemohla mít v roce 980 o mnoho méně nežli 25 let. V každém případě při dlouhověkosti Mlady by přicházelo v úvahu její přináležení k hrobu 113 a úmrtí i krátce po postavení kaple. Zároveň by byla zcela v pořádku stratigrafie, to znamená poloha hrobu pod prvotní maltovou podlahou a rovněž umístění na ose kaple. V tomto hrobě byly nalezeny ostatky dvou jedinců (str. 106). V anatomické poloze se nalezly v malé míře části kostry, což by bylo nadějné pro ověření možnosti, že se jedná o Mladu, a na nich ležící ostatky druhotně přidaného jedince. Doba jeho přidání do hrobu se nedá stanovit, jen je rovněž pravděpodobná větší starobylost.
Ve hře je ovšem ještě jedna možnost. Hrob 113 má odlišnou orientaci od kaple a je trochu blízká azimutu II. fáze baziliky sv. Jiří knížete Boleslava II. Pak by bylo možné i pohřbení do hrobu 113 před vznikem kaple a zároveň nedaleko přístřešku nad hrobem 102. Směřování hrobu 113 pak ovlivnilo směřování daleko pozdějších hrobů 110 a 106, takže hrob musel být výrazně označen náhrobní deskou i v pozdějších obdobích. To pak značí, že náhrobek musel být průběžně vyzdvihován spolu s narůstajícími navážkami a zvedáním podlah, a proto také nebyl přímo na hrobě žádný nalezen. Při takových úkonech se mohly do hrobu dostat zmíněné ostatky dalšího jedince. To by svědčilo o mimořádné úctě. Často uváděné úmrtí Mlady v roce 994 pochází až od barokního historika Jiřího Crugeria z roku 1669. Takže rok je zjevně dodatečně vymyšlen a takové datum není závazné.
Jan Cinert
27. 2. 2023
