Kniha Bylo to jinak | Jan Cinert

Oráčský výjev ve znojemské rotundě sv. Kateřiny, nejsou zde Přemyslovci

Devatenáctiletý Velký lunárně-solární cyklus

Když jsem si znovu pročítal výborně udělanou knihu L. J. Konečného Románská rotunda ve Znojmě (2005), narazil jsem v záplavě dobrých, přijatelných i méně přijatelných analogií na informaci, že počet devatenácti vladařů ve IV. zóně odpovídá devatenáctiletému, tzv. Metonovu cyklu.1 Autor tento postřeh dále nerozvíjí, zato já jsem doslova nadskakoval i se židlí. Vždyť jsem to přece já, který přišel s poznatkem, že Přemysl je zosobněním devatenáctiletého Velkého lunárně-solárního cyklu a Libuše je ve výsledku zosobněním osmiletého Venušina cyklu.2 Neustálé a samozřejmé opakování teorie o zobrazení Přemyslovců v rotundě způsobilo zatemnění mysli i u mě.

Objevení devatenáctiletého cyklu se dá stanovit pouze rámcově. Jeho nejstarším známým zosobněním je asi héroj Karna v indickém eposu Mahábhárata a dalším je Paris v příběhu o Trójské válce. Pozdějším řeckým zbožněním je zřejmě bůh Apollón, který v lineárním písmu B nebyl zaznamenán, ale je znám až z tzv. Homérského období. Byť o jeho souvislosti s tímto cyklem nejsou stopy, skutečnost, že byl na straně Trojanů a učiněn bratrem Novolunní bohyně Artemis, takou úvahu umožňuje. Nejstarší zápis jeho jména DingirA-ap-pa-li-u-na-aš (Apaliunaš) je na mírové smlouvě chetitského vládce Muwalliho II. s vládcem Wilusy (předpokládaně ĺlion – Troja) Alaksanduem (Alexandrem) sepsané kolem roku 1280 př. n. l. Z klasického řeckého období je známo epicky obohacené, avšak původní časovou poučku stále uznávající, vyprávění o héroiovi devatenáctiletého cyklu Odysseovi, který se vrátil po devatenácti letech domů (ve 20. roce nikoliv po dvaceti, jak se stále opisuje).3 Mimochodem, vysmívaný starší názor, že jméno Apollón/Aplů souvisí s jablkem, je hezkou ukázkou řevnivosti mezi obory namísto spolupráce, zde mezi etymologií, mytologií a fytogeografií. Není to ovšem samo jablko, které dalo Apollónovi jméno. Je to jeho bílá dužina, kterou se jablko jasně odlišuje od ostatního ovoce, proto nejprve význam bílý → *a-pol-lo → (j)a-bl(o)-ko a též např. bílý oblak. Tato florizace světla a slunce byla známa ještě v Čechách v době dosídlování krajiny, jak dosvědčují místní jména typu Jablonná pro osvětlené místo.4 Šíření kultu zjevně souviselo s přesunem znalosti pěstování jablek z Malé Asie směrem na západ. Vtipně bylo použito Jablko sváru na tzv. Paridově soudu. Jablko zastupující 19letý cyklus způsobilo počátek války mezi Řeky vyznávajícími osmiletý Venušin cyklus a Trójany, kteří vyznávali „Apollónův“ cyklus.

Pokud héroj nebo i démon 19letého cyklu má manželku, tak by jí měla být zástupkyně novolunního srpku Měsíce. Ve výtvarném podání je jejím znakem džbán. Manželkou Hamana v Knize Ester je Ceres/Zeres, což případně může mít i vazbu na chetitské ze-e-ri ,pohár'. U slovanských oráčů Přemysla a Piasta jsou partnerkami Libuše a Řepka, což je blízké hebrejskému jménu Rebeka, z původního Rivka.

Devatenáctiletý cyklus byl sice doloženě použit až Řekem Metonem v 5. století př. n. l. při tvorbě kalendáře, ale byl v prostoru východního Středomoří znám daleko dříve, snad po roce 1 500 př. n. l. Jeho podstata byla běžně používána v Čechách nejméně do 11. století jako 19letý věk dospělosti.

 

Or_a_bl

Mýtus ve výzdobě rotundy

Malby v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě zachycují obecný mýtus o nalezení héroje devatenáctiletého cyklu. Nalezen je u oradla (nikoliv u pluhu!) blíženci Světlo-Stín. Vlevo je příjezd skupiny jako by velmožů, původně bohů/hérojů, kteří vzdávají hold nově opláštěnému vladaři. Vpravo je hérojka v krátké tunice představující osmiletý Venušin cyklus. Ta se předáním kruhového symbolu (chvareny) vzdává vlády nad časem ve prospěch Oráčova delšího cyklu. Za bohyní je v řadě vyobrazeno osm postav v pláštích představujících osm roků Venušina cyklu. Ve vyšším pásu výmalby, ve IV. zóně, se nachází devatenáct postav představujících 19 roků Velkého lunárně-solárního cyklu. Prvních deset postav má plášť, zatímco zbývajících devět, mírně subtilních, je bez pláště. Devátá postava má na hlavě korunu a v pravé ruce žezlo, patnáctá má na hlavě přilbu. Pro pochopení těchto symbolů musíme opět použít porovnávací metodu.

  1. Dělení časových cyklů na poloviny. Podle dělení solárního roku na letní, plodící polovinu a zimní, neplodící polovinu byl dělen i Venušin cyklus na 2 x 4 roky. Přechod z první na druhou polovinu se stal významným kalendářním svátkem, mýtickým a symbolickým prvkem. Například konání Olympijských her po čtyřech letech určovalo starořecké počítání letopočtu. Po zavedení dvanáctiletého Jupiterova roku se první polovina stala v mýtech světlou a bohatou, druhá tmavou a chudou. Odraz takového vnímání polovin je ve starozákonním příběhu o Josefovi.5 Patrně ze symbolu pro polovinu tohoto cyklu vznikla Davidova hvězda.6 Devatenáctiletý cyklus se dělí v polovině desátého roku, a proto Apollón po devíti a půl roku odlétal na sever do bájné země Hyperborejců k „obnovení síly“.7 Při personifikaci jednotlivých roků tohoto cyklu není vyjádřitelné dělení v polovině desátého roku. Proto je první a bohatá polovina znázorněna deseti syny, jako je i deset Hamanových synů,8 podobně je i deset Mojžíšových přikázání, deset ran egyptských a deset naplněných Piastových nádob. Ze stejného důvodu má i deset znojemských postav plášť a zbývajících devět bez pláště je navíc subtilních.

  2. Atributy spojené s některými roky. Podle chronologie 9. a 10. století bylo minimálně v Čechách považováno devatenáct let za věk právní dospělosti podle lunárně-solárního cyklu. Proto se v souvisejících mýtech někdy objevuje i věk, jako odraz přechodových rituálů. Podle překonání poloviny Jupiterova roku je přechod dítěte v chlapce v sedmém roce a dosažení hranice mezi chlapcem a mužem a jeho osamostatnění v patnácti letech. Před zavedením 19letého cyklu byl věk dospělost a zároveň právní odpovědnosti po završení dvou Venušiných osmiletých cyklů, takže v 16 letech. Protože 19letý cyklus je poměrně pozdní, dochovaly se převážně mýty s dospělostí v 16 letech.

    – Řecký Théseus v 7 letech běžel pro sekeru a v 16 letech vyjmul meč a opánky ze skály. Později zabil na Krétě obludného Mínotaura, původně zvaného Asterios/Astarión (← Ištara = Venuše), takže ten souvisel s osmiletým Venušiným cyklem. Théseus tak učinil v roce předání oběti, která byla posílána v 9. roce.9

    – Irský Cuchulain v 7 letech zabil první tři nepřátele a sotva v 17 letech začal bojovat proti Letní bohyni Medb.

    – Blíženci Světlo a Stín přišli k polskému oráči Piastovi v době postřižin jeho syna Siemowita, to je v 7 roce, a po zabití prasete zázračně naplnili masem 10 nádob.10

    – Ruský Volch se v 10 letech uměl proměňovat a v 15 velel vojsku.11

    – Indický Ráma se ještě před dosažením 16 let vypravil poprvé do boje a pak vyzkoušel svojí sílu napnutím posvátného luku. Pouze on jej dokázal ohnout a odměnou dostal za ženu Sítu. Podobně pouze Odysseus po návratu dokázal napnout svůj starý luk a pak se nechal poznat svojí ženou Pénelopé.

    – Zajímavou perličkou je, že benediktinský mnich Beda Ctihodný (672–735), později svatořečený, uvedl ze svého života, že v 7 letech byl umístěn do kláštera, v 19 letech se stal jáhnem a v 30 letech (Saturnův rok trvá 29,46 pozemského roku) se stal knězem. Tento středověký učenec se též zabýval astronomií a osvětlil i výpočet data Velikonoc, které je založeno, mimo jiné, na devatenáctiletém cyklu. Takto se pohanské přechové rituály promítly do křesťanských předpisů pro kariérní postup.

Postava_s_korunouPostava_s_helmou

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Znojemským malbám má nejblíže Volch, neboť umění proměny v 10 letech je proměna první poloviny cyklu v druhou. 15. postava má přilbu jako vyjádření schopnosti bojovat, stejně jako Volchovo velení vojsku. Ve vzájemném vztahu Venušina a Oráčova cyklu byl významný devátý rok. Po zavedení Oráčova cyklu nebyl již čas počítán v devátém roce podle nového (něm. neun) či druhého (dev-ět) osmiletého cyklu, ale pokračovalo se počítáním dle cyklu Oráčova. V 9. roce tak nastalo panování Oráčova cyklu, a proto má 9. postava korunu a žezlo. Z tohoto důvodu se zřejmě každý 9. rok konal k Apollónově poctě obřad Steptérión.12

 

Krok-a-Libue-

 

paris

 

Or-sk--v-jev

 

Dolichenusvotivetor015

 

 

 

 

 

 

 

Důležité jsou číslovky

Někdo by mohl mít potíže se ztotožněním Mojžíšových přikázání s Hamanovými syny, znojemskými opláštěnými štítonoši atd. Základem mýtů jsou časové poučky a s nimi spojené číslovky. Ty jsou tím hlavním, nikoliv dodatečně přidané a změněné významové obsahy v rozšířených epických vyprávěních. Jako ukázku, kam až může původně jasný a logický mýtus dojít, si uveďme starozákonní příběh o porážce Izraele Filištíny.

I Samuel, IV – VI (upraveno a zkráceno): Izraelci byli v bitvě poraženi Filištíny a tak jako posilu nechali do svého vojska donést Archu úmluvy. Přesto opět prohráli a truhly se zmocnili Filištíni, kteří ji uložili v Dágonově svatyni v Azotu. Dágonova modla byla druhý den nalezena povalená, třetí den dokonce bez rukou a Dágonovi kněží ze strachu přestali vcházet do svatyně. Na to byli azotští muži Hospodinem raněni vředy na zadku. Podle rady kněží a hadačů se rozhodli Archu vrátit a přidat ze zlata vyrobených pět zadků a pět myší, což je dohromady deset. Vše bylo naloženo na vůz tažený dvěma otelenými kravami, které sami nalezly správný směr cesty. Archa se nakonec vrátila zpět do Izraele.

Při samotném posouzení příběhu by z něho nikdo příliš moudrý nebyl, ale za použití porovnávací metody je řešení jednoduché. Indoevropští Filištíni si sebou ze severu přinesli princip devatenáctiletého cyklu. Ten je delší nežli dvanáctiletý Jupiterův rok, a proto vyznavači Jupiterova roku Izraelci prohráli. Když Filištíni v Azotu přestali uctívat Dágona, byli jím postiženi morovou ranou, v biblickém podání samozřejmě z vůle Hospodinovy. Z Oráčových dvou dobytčat zapřažených do rádla byly učiněny dvě krávy zapřažené do vozu. Zároveň tato předělávka byla nutná pro vysvětlení zázračného návratu truhly. Základními zachovanými prvky mýtu jsou 2 dobytčata, 10 zlatých výrobků, morová pohroma a přítomnost myší, jakožto atributy boha devatenáctiletého cyklu.

Bůh Dágon je starým bohem oblasti jihovýchodního Středomoří. Je obdobou bohů typu Saturn, tedy bohů jarní rovnodennosti vládnoucích během letní poloviny roku. Zde byly tedy na Dágona, jinak též Enlila, naroubovány prvky 19letého cyklu.

Ve své knize Bylo to jinak (2008) jsem podle znění mýtu o zrození boha lékařství Asklépia uvedl, že tento syn boha Apollóna je pravděpodobně zbožněním příchodu jarního období a pochyboval jsem o možnosti, že by mohl být praotcem Slovanů. Vytváření „božských rodinných vztahů“ jsou dodatečné spekulace a rovněž podobnost Asklépiova hada obtočeného kolem hole s drakem zabitým sv. Jiřím (personifikace jara) je náhodná. Podle Ovidiova Asklépiova (Aesculapova) příchodu do Říma se bůh před příchodem proměnil ve velkého hada a jeho mýtus je zároveň poměrně chudý. Proměna syna slunečního boha v hada pravděpodobně vyjadřuje sluneční a měsíční dualitu 19letého cyklu. Staří Řekové tedy nejspíše opět přijali za svého dalšího cizího boha, předpokládaně devatenáctiletého cyklu, a učinili z něho Apollónova syna. Shoda mezi jménem (A)Sklépios a Sklaven (Slovan) je výrazná, a tak je možné, že se podle něj Slované skutečně nazývali. Kentumovaný kořen by byl KLV/KRV ,křivka‘, odpovídající proměnám výšek Měsíce během lunace. Slavinita východní poloviny Evropy by tak byla spojena s uplatňováním kultu pod tímto názvem. Podstatu boha Asklépia je ale nutno dále ověřovat komparací.

Vzácně uchovanou poučkou o posloupnosti časových jednotek je mýtus o chytrém (přemýšlivém) Odysseovi, byť je jeho podstata hodně zastřena epickým obohacením. Například jeho nalezení při orbě na poli je předěláno na předstírání šílenství, aby se vyhnul účasti v Trojské válce. Je otázka, zda je možné ve jméně Odysseus (*A-Dysse-us) vidět původní číslovku 10. Pak by mohl být Deseťák v satemizované podobě, či snad Desetisyňák (*A-Dys-se(n)-us). Paris je z pohledu základních nostratických slovních kořenů zase pálící/pařící, Rávana řvoucí/rvoucí.

Římské pojmenování Odyssea zní Ulysses (U-lys-ses) a Ulixes (U-lix-es). Ve Starém Zákoně je náš Přemysl pod jménem Elizeus (též Elíša) veskrze kladnou postavou, z vůle Hospodinovy jej Eliáš učinil prorokem náhradou za sebe. Elizeus byl nalezen při orbě na poli s volským dvanáctispřežím, tedy nikoliv orající pole délka a šířky 12 kročejů, jak činil Přemysl. Dva Elizeovi volové nezmizeli ve skále, jako Přemyslovi, ale upečení v ústech obdarovaného lidu. Později se Elizeovi smála pacholata, že má lysou hlavu.

Na znojemské malbě použité barevné tóny u světlého blížence a Oráče shodně vyjadřují světlost. Zejména je shoda v použití zelené barvy na pláštích znojemského světlého blížence a Melichara na mozaice v ravennském kostele St. Apollinare. Souzní s tím i shoda slovního kořene ve slovech slunce (ve smyslu světlo), zelený a bílá sůl. Na epizodě s předstíraným Odysseovým šílenstvím je pěkně vidět, jak se původní základní atributy používaly předělané v epickém vyprávění. Odysseus oral na poli a sel sůl. Zelená barva vegetace je příznačná pro letní období. Novolunní bohyně je v létě nahá, později již jen s krátkou sukní nebo oblečená jako nevěstka, čili v původním smyslu osvětlená a zároveň zelená, což je uchováno ve jménech Selena a Helena. Novolunní bohyně je ikonograficky zobrazována jako mladší oproti Úplňkové (zimní) bohyni. Proto je i Melichar ,Mlaďák/Malák‘ vyjadřován jako mladší a zelený vůči svým starším bratrům – blížencům stínovému Kašparovi a světlému Baltazarovi, který aby byl přesto starší vůči Melicharovi bývá vyjádřen neutrálně.

Přítomnost moru, myší a založení sídla

Podle Strabonovy verze byla Trója založena krétskými kolonisty na základě Apollónovy rady. Bůh doporučil usadit se v místě, kde dojde k přepadení nepřáteli zrozenými ze země. Když kolonisté došli pod vysokou horu, přepadla je v noci horda vyhladovělých polních myší, které sežraly vše kožené. Zůstali a zasvětili chrám Apollónu Smintheovi (sminthos = krét. myš).13

Když polský Zeměvít, syn oráče Piasta, převzal vládu po Popelovi, byl Popel pronásledován spoustou myší. Nepomohlo ani, že byl přepraven na ostrov a bránil se v dřevěné věži. Myši ho nakonec sežraly.14

Čeští Slované byli postiženi zhoubným morem a pak žili jako nerozumná zvířata a bez knížete. Když požádali o radu hadačku, bylo jim doporučeno založení sídla (hradu), které nazvali Praha. Potom nalezli oráče Přemysla, rovněž podle výroku hadačky, ustanovili jej svým správcem a oženili se zmíněnou hadačkou.15

Do dolnosaského města Hameln (podobnost s Haman) byl umístěn příběh O krysařovi, který pomocí píšťaly odvedl z města všechny krysy. Když nedostal slíbenou odměnu, odvedl z města i všechny děti.

Užívání trvalého sídla souvisí se zemědělským usedlým způsobem života. Při porušení řádu se projeví stinná stránka zemědělského usedlého života, to znamená vypukne mor, nebo přijdou vyhladovělé polní myši a všechno sežerou. Proti tomu je jedinou obranou nalezení nového sídla, zavedení devatenáctiletého cyklu a řádné vykonávání s ním spojených rituálů a uctívání jeho zbožnělé podoby. Pro héroie devatenáctiletého cyklu je příznačná chytrost, čili přemýšlivost, a proto má i stejný slovní kořen myš a myšlenka. Kosmou zaznamenané jméno Přemysl je zjevným novotvarem a je tedy aktualizací původního tvaru, který zřejmě vyjadřoval společně význam myš i myšlenka, stejně, jako v případě radu dávajícího Apollóna Sminthea.

 

St_Siffrein_Sudportal_Detail

Proč je pohanský mýtus v křesťanském kostele ?

Tuto otázku je nutné si položit, neboť z pohledu dnešního člověka to opravdu může být zvláštní. Na nemožnosti zobrazení pohanského mýtu v kostele je založena hypotéza J. Zástěry, že Oráčem ve znojemské rotundě je moravský král Rostislav a blíženci jsou Cyril a Metoděj. V současné době se jí drží i P. Šimík.16 Nemáme pro porovnání jiné významné výmalby kostelů z téže doby ve slovanském prostředí. Máme však k dispozici slovesnou tvorbu, jako odraz tehdejšího přístupu k tzv. pohanským mýtům. Z Kosmovy kroniky, Nestorova letopisu, Václavských a jiných legend je zřetelné, že mýtické prvky se volně prolínaly s křesťanstvím a tradiční mýtická schémata se uplatňovala i v křesťanské literatuře.17

V nejnižším pásu s figurální výzdobou, tzv. II. zóně je vyobrazen cyklus od Zvěstování P. Marii po Útěk do Egypta. Příchod Spasitele po apokalyptickém zhroucení časového řádu je prastarý a byl všeobecně rozšířený.18 Jeho křesťanská obdoba, narození Ježíše Krista, tedy byla i pro tzv. pohany srozumitelná. Právě z pohledu západního Slovana 10.–11. století je nutné malby posuzovat. Předání vlády nad časem Venuší ve prospěch Oráče je uzavřením smlouvy, díky které již nedojde k další apokalyptické bitvě mezi časovými cykly a stávající řád zůstane zachován. Postavy znázorňující jednotlivé roky obou cyklů jsou tak vlastně svědci a zároveň spolupřísežníci uzavřené smlouvy. Tím jsou i bojovníky na straně Spasitele a ochránci nového a lepšího mírového období, čili křesťanského řádu. Stejný smysl má i dvanáct apoštolů vyobrazených v apsidě rotundy, neboť ti jsou dvanácti měsíci (znameními zvěrokruhu) jednoho solárního roku, jehož je Ježíš Kristus personifikací. Smlouvu s Hospodinem uzavřel i héroj devatenáctiletého cyklu Mojžíš. Výmalba rotundy je přesným odrazem období vstupu křesťanství do tzv. pohanského prostředí. Výjimečnost není v zobrazení pohanského mýtu vedle křesťanských motivů, ale v ojedinělosti zachování maleb.

 

Pjezd_Ore

 

780px-Magi_1

Astronomické prvky v rotundě

Hlavní osa rotundy je odkloněna k severu o 16,5°,19 podle astronomického způsobu má být její azimut 73,5°. Ten odpovídá východu slunce v době po svátku Zvěstování Panně Marii 25. 3., kterému byla rotunda zasvěcena (Tyto publikované údaje nejsou přesné, viz na závěr článku Dodatek). Okno apsidy je uzpůsobeno tak, že při východu Slunce za letního slunovratu dopadají paprsky na roh vítězného oblouku a zároveň na postavu Oráče u rádla v lodi rotundy a v nižším pásu umístěného Josefa. Při rovnodennostech dopadají paprsky vycházejícího Slunce oknem apsidy na levý roh vítězného oblouku (odvozeno teoreticky, bez praktické zkoužky na místě). Západní okno lodi rotundy je směrováno přesně na západ, odpovídá tedy západu slunce při rovnodennostech. Jihovýchodní a jihozápadní okna v lodi pomáhala při orientaci v čase během dne.

Jestliže jsou v rotundě přítomny astronomické prvky a časové cykly, není žádným překvapením, že malby zřejmě obsahují i rovnici pro velikost pole oraného Přemyslem, tedy 12 x 12 kročejů = 144. Ve výmalbě rotundy by číslo bylo zaneseno tímto způsobem: (4 hlavy jezdecké trojice x 3 koňské hlavy) + (3 postavy u rádla x 2 dobytčata) x 1 bohyně x 8 štítonošů:

(4 . 3) + (3 . 2) . 1 . 8 = 144

 

Pdorys_rotundy

O zanesením uvedené rovnice do maleb je možno uvažovat, neboť jsou podobné příklady od jinud. U zpodobnění Sheela-na-gig na vrcholovém klenáku čelní brány hradu Ballinderry v Irsku z 15. století najdeme rovnici pro tzv. Platónův rok. Jeho podstatou je precese bodů rovnodennosti, to znamená, že po sedmdesáti dvou letech se zeměkoule a hvězdná obloha vzájemně pootočí přibližně o 1°. K celkovému otočení o 360° dojde za jeden Velký rok, tzv. Platónův, trvající 25 920 roků.20 Zde je rovnice vytvořena ze šesti cípů Jupiterovy hvězdy, osmi cípů Venušiny hvězdy, dvou triskele, dvou copů bohyně a jednoho heraldického ptáka .

 

zxBallinderry

Nejprve vynásobíme čísla, která vyjadřují objekty na reliéfu: 6 (Jupiterova hvězda) . 8 (Venušina hvězda) . 3 (triskele) . 3 (triskele) . 2 (počet copů Sheela-na-gig) . 1 (pták) = 864. Toto číslo vynásobíme součtem prvků v jednotlivých objektech: 6 (cípů) + 8 (cípů) + 3 (cípy) + 3 (cípy) + 6 (pletenců na levém copu) + 4 (pletence na pravém copu) + 0 (prvků u ptáka) = 30. Vytvoříme součin obou čísel a celkový výsledek je 864 . 30 = 25 920 roků.

Nad vchodem klášterního kostela v rakouském Millstattu je tympanon obsahující něco podobného. Tentokrát takzvaná Bérossova čísla, tedy trvání světového časového období v délce 518 400 roků, z nichž před potopou uplynulo 432 000 roků a zbývá 86 400 roků od potopy světa.

 

Millstatt_-_Stiftskirche_-_Tympanon

Rovnice jsou vytvořeny takto:

30 (počet paprsků deseticípích hvězd) . 16 (počet paprsků osmicípích hvězd) . 3 (počet deseticípích hvězd) . 2 (počet osmicípích hvězd) . 30 (počet paprsků Slunce) . 1 (počet Sluncí)

= 86 400 roků.

– Toto číslo vynásobíme nadřazeným celkem, tedy počtem hvězd, a dostaneme

5 . 86 400 = 432 000 roků.

– Původní číslo 86 400 roků vynásobíme dalším nadřazeným celkem, tedy počtem útvarů s cípy, čili hvězd i se Sluncem, a dostaneme

6 . 86 400 = 518 400 roků.

 

Mají malby něco společného s Přemyslovci a Kosmovou kronikou ?

Moc ne. Již J. Pittner v roce 1822 viděl v nezřetelných malbách vyobrazení Přemyslovců podle Kosmovy kroniky.21 V jeho době to není překvapující, zvláštní ale je, že se tento názor uplatňuje dodnes. Nejnověji v podivném podnikatelském záměru za státní peníze zvaném Přemyslovci - Budování českého státu (2009), ve kterém se skupina historiků rozhodla přivydělat si na novém a barevném opakování starých, rozporných a černobílých spekulací. V tomto oficiálně se tvářícím díle má Anežka Merhautová překvapivě nedokonalý příspěvek Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě. Autorka v něm nerespektuje nové vyhodnocení maleb ani vlastní podobu výmalby a uvádí dávno překonanou teorii, že malby vznikly až podle Kosmovy kroniky v roce 1134, kdy byla rotunda nově zasvěcena sv. Kateřině. To by ovšem výmalba musela alespoň částečně zobrazit sv. Kateřinu. Mariánský cyklus zde začíná Zvěstováním Panně Marii, takže malby vznikly v době zasvěcení rotundy Zvěstování Panně Marii. Nelze se pak divit skutečné perle: Kupole byla vytvořena až dodatečně. Rotundy mají válcovou loď právě proto, aby měly kupoli. Pokud by měly být plochostropé, tak by byly podélným kostelem se sedlovou střechou.22 Výzkumem bylo ověřeno, že kupole rotundy sv. Kateřiny je původní a byla vytvořena zároveň s lodí kostela.

U Kosmy jsou blíženci dvěma muži hádajícími se o hranici pozemku, kteří si žádají knížete a následně Libuše posílá s poselstvem svého koně Přemyslovi. Na malbách však sami blíženci nalézají Oráče a Venuše mu předává prastarý kruhový symbol se stuhami. V Kosmově podání je Libuše Novolunní dívkou, navíc je z matky Kazi dcer Libuše (Novolunní) a její sestry Tety (Úplňek) učiněna jejich nejstarší sestra. Z toho na malbách není vůbec nic. Naopak, Kosmas nic nenaznačuje o tom, že Bohyně a Oráč jsou zosobněním časových cyklů, zatímco znojemští malíři to vyjádřili přesně. Zohlednit je nutno také i tzv. Dalimila, který z části přebíral od Kosmy a zároveň ze v jeho době aktuálních vyprávění. V jeho podání je již Dívčí válka, z nepochopení podstaty, mylně zařazena za smrt Libuše, tedy po ukončení osmiletého Venušina cyklu, ale pak správně následuje zvolení Přemysla za knížete, coby personifikace devatenáctiletého cyklu. Takže po smrti Libuše (osmiletého cyklu) je v následujícím devátém roce zvolen knížetem Přemysl (devatenáctiletý cyklus). Touto posloupností dějů se Dalimil naopak přiblížil základní podstatě mýtu, která je právě na znojemských malbách, včetně deváté postavy (roku) s korunou a žezlem. Naopak má Dalimil zcela chybnou číslovku, a sice pět let trvání Dívčí války. Snad se jedná o záměnu s pěti oběhy planety Venuše kolem Slunce, ke kterým dojde během osmiletého Venušina cyklu. V indické Mahábháratě je to pět manželů bohyně Draupadí (Venuše).

Zastáncům teorie, že postavy se štíty jsou přemyslovská knížata, což byli dosud všichni včetně mě, nevadilo, že počet nesouhlasí a vymýšleli různá zdůvodnění, včetně mě. Zcela zásadní je absence nápisů se jmény, která by označovala na malbách jednotlivé postavy. To je v genealogii nebo posloupnosti nemyslitelné, a proto postavy v žádném případě nemohou být Přemyslovci nebo jiné historické osoby.

 

Or-

 

Jako doklad nesmyslnosti přivlastňování si všeobecných mýtů a astronomických principů pro výklad „své národní“ historie a přetváření mýtických postav na postavy historické, si uveďme několik dalších vyobrazení. Jedná se o příklady přenosů tradičních ikonografických schémat a číslovek napříč epochami a kulturami.

 

Kyzyl_Palacova_scena

 

Na nástěnné malbě z Kyzylu v centrální Asii vidíme stejný princip, jaký je vyjádřen 19 štítonoši ve IV. pásu výmalby ve znojemské rotundě. Uprostřed trůní bůh s démonskýma špičatýma ušima a kolem sebe má 10 postav se svatozářema. Pouze 9 z nich sedí, zatímco desátá postava vlevo stojí. Je tak zobrazeno, že v polovině 19letého cyklu je jen devět roků ukončených a stojící postava je přechodovým rokem do druhé poloviny cyklu. Celkový počet 10 postav „princů“ je stejný jako 10 opláštěných štítonošů v rotundě, nebo mýtických Hamanových synů. Za povšimnutí na malbě stojí různá gestikulace rukou, jako u štítonošů v rotundě. Ve spodní části malby je princip dvou protikladných sester (k tomu viz článek Bůh Cenunnos a kultovní vozík ze Strettwegu). Vlevo je bohyně letní poloviny roku, zároveň Novolunní dívka, a vpravo její zimní sestra, Úplňková dívka. Obě se s dary nabízejí a pohledem směřují k „bohovi“ 19letého cyklu. Jedná se o princip Paridova soudu, jen chybí „matka“ obou dcer Héra. Jak tento soud dopadne je všeobecně známo, héroj se vždy rozhodne pro mladší ze sester. Proto i na tomto vyobrazení se na ni dívá.

 

Kyzyl_Toharsti_princove

 

Na malbě z klášterní jeskyně zvané „Nosičů meče“ vidíme údajné donátory indoevropských Tocharů podle toho, že mají hnědé vlasy. Tak, jako se nejedná o zatoulané mýtické nebo historické Přemyslovce, kteří vyměnili štíty za meče a nechali se zpodobnit stejně jako v rotundě, nejedná se ani o historické Tochary. Počet nosičů meče je celkem 16 a jsou rozdělení po osmi ve dvou chodbách a v nich po čtyřech na každé stěně. Chodby jsou po stranách rituálního výklenku a spojují tak přední a zadní část do skály vytesané jeskyně. V každé chodbě je tedy osm postav s meči, jako je osm štítonošů ve III. zóně výmalby rotundy, většinou považovaných za mýtické Přemyslovce. I zde se jedná o osm roků Venušina cyklu v jedné chodbě. Vysvětlení, proč je jich celkem 16 v obou chodbách, tedy dva osmileté Venušiny cykly, nalezneme v II. větvi velšké Mabinogi. V mýtu Irové připravili lest na Velse (Velšany) před společnou mírovou hostinou a na každou stranu 100 sloupů v síni připevnili pytel se schovaným ozbrojeným Irem. Celkem jich tedy bylo 200, což je počet lunací během 16,17 roku. Takže v mýtu byl jako lest použit lunární kalendář, který měl zajistit vítězství Irů nad přicházejícími Velsi vyznávajícími počítání času podle Slunce a Venušina cyklu, jehož dvojnásobek je jen 16 roků. Irům se lest nezdařila, neboť héroj Evnyssyen ji odhalil a postupně Irům ukrytým v pytlích rozmačkal hlavy. Pouze s posledním měl více práce, protože ten měl na hlavě přilbu. Stejná lest se ale podle dodatečného popisu podařila staroegyptskému vojevůdci Džeheutimu. Při obléhání přístavu Joppy nechal jako dar vnést do Joppy 200 košů s ukrytými ozbrojenci. Ti zajali obyvatele a Džeheuti zvítězil. Podobně v indické Mahábháratě 100 Kuruovců (100 lunací) hrou přelstilo pět solárních héroiů, bratrů Pánduovců, vyznávajících osmiletý Venušin cyklus. V budhistické klášterní jeskyni střeží nosiči mečů průchody do zadní, zjevně soukromé, části jeskyně. Chrání tak před démony spojenými s počítáním času podle lunárního kalendáře.

V pohádce o Alí Babovi a 40 loupežnících není počet 200 lunací ve dvou Venušiných cyklech, jako ve výše uvedených mýtech. Loupežníci byli rovněž ukrytí v nádobách lstivě vneseni do domu Alí Babi. Také byla lest odhalena jako v Mabinogi a loupežníci jsou pozabíjeni. V tomto případě se jedná o 40 dnů rozdílu mezi kalendářním počtem 2880 dnů a jejich skutečným poštem 2920 ve Venušině cyklu (k tomu viz článek Je správně 70, 72 nebo snad 77?).

Nyní si můžeme objasnit princip, proč má 15. postava v rotundě na hlavě přilbu a héroiské mýty uvádějí první vojenské vystoupení v 15 letech, v necelých 16 letech nebo v 16 až necelých 17 letech. Podstatou byl přechodový rituál, kdy po dosažení věku dvou Venušiných cyklů (16 roků) je jedinec schopen a oprávněn nosit zbraň a bojovat, proto je ve starších mýtech 16 solárních roků vždy spojeno se zbraněmi, přilbou a vojenskými událostmi a navíc s uskutečněním sňatku. Takže tehdy jedinec dosáhl i právní odpovědnosti spojené s právem na sňatek a dědění. V římském právu byl mladý muž v 17 letech oprávněn začít nosit mužskou tógu a stával se voličem. Zde je opět opakující se problém s výkladem, co je vlastně v 17 letech. Je to po dokončení 17. roku života, takže v probíhajícím 18. roce? Původně mohl být míněn jen průběh 17. roku života, který začal po ukončení 16. roku, tedy završení věku dvou Venušiných cyklů.

V pozdějších mýtech došlo k posunutí prvních vojenských vystoupení héroiů na 15 a necelých 16 roků. Jedná se o právní uplatnění poloviny 30letého Saturnova roku pro právo a povinost bojovat, zatímco právní plnoletost byla až ve věku 19 roků podle lunárně-solárního cyklu.

 

Heroi_a_tri_bohyne_Museum_fr_Indische_Kunst_Dahlem_Berlin_Mai_2006_061Tri_magove_Bezeklik_Museum_fr_Indische_Kunst_Dahlem_Berlin_Mai_2006_063

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Na závěr

Osvobození se od představy, že postavy se štíty jsou Přemyslovci, je zároveň osvobozením od datování maleb podle posledního možného vyobrazeného Přemyslovce. Dosud se považovalo za nepochybné, že postava s korunou a žezlem musí být první král Vratislav II. Novou otázkou je, jak se nyní dá s datací vzniku maleb a rotundy hýbat. Podle dodatečně vyrytého nápisu vytvořeného podle nedochované písemné listiny byla rotunda P. Marie v roce 1134 obnovena a zasvěcena sv. Kateřině, nebo obohacena o kapli (oltář) sv. Kateřiny.23 Do téhož roku se může vložit i vytvoření střechy z kamenných desek. Maltové lože pro kamenné desky přiléhá k omítnutému zdivu původní lucerny, která je založena přímo na kupoli. Protože s lucernami je u nás možno počítat až během 12. století,24 byla vytvořena zmíněná představa o dodatečném provedení kupole s lucernou. Jenže, maltové lože není totéž co konstrukce kupole, takže nejprve byla postavena rotunda s kupolí a předpokládaným zastřešením na dřevěném krovu a až později byla zřízena lucerna včetně její omítky a pak ve stejné fázi na ní navazující maltové lože s kamennými deskami. Analogií je rotunda na Řípu s kamennou krytinou, obnovená v roce 1126, tedy její obnova se rovněž ve stejné době nejspíše týkala i vytvoření nové kamenné krytiny, ovšem ještě bez lucerny. Znojemská rotunda musela i s výmalbou vzniknout nějaký čas před potřebou výměny střechy v roce 1134. Jediný keramický střep nalezený vespod maltové podlahy datuje stavbu do mladší doby hradištní. V souvrství maltové podlahy byl ovšem nalezen i střep ze 16. století. To se vysvětluje tak, že se sem tento mladší střep dostal během pozdějších oprav podlahy.25

Vývoj přemyslovského hradiska Znojmo by se mohl přirovnat k hradisku Tetín. Zde byl vystavěn kamenný hrad na nevyužívaném skalnatém výběžku za hradištěm. Podobně by ve Znojmě bylo nejprve zřízeno jednodílné hradisko hradského správce s rotundou na místě dosud předpokládaného předhradí. To muselo předcházet výstavbě románského kamenného hradu koncem 11. století na nevyužitém a pro hradiskové osídlení nevhodném skalnatém konci ostrožny. Podle toho nejlépe vychází založení přemyslovského hradiska s rotundou do doby přidělení moravských údělů Břetislavovým synům v závěru vlády Spytihněva II. nebo po jeho úmrtí.

 

Znojmo_pdorys

Dodatek z 27. 1. 2015

Podle odečtu azimutu z Google Earth je azimut rotundy 71,3°. Podle toho vychází archeoastronomický výpočet pro datum založení 15. 4. 1063 nebo 15. 4. 1082 v den úplňku po svátku Zvěstování P. Marii (25. 3.). Městská zástavba neumožňuje ověřit dohlednost na předpokládaná obzor ve vzdálenosti 3,9 km a zpřesnění výškopisu by mohlo mít na dataci vliv. Pokusíme-li se nalézt souvislosti s historickými událostmi, tak by rotunda byla založena dva roky po nastoupení Vratislava II. na pražský stolec v roce 1061 a navrácení Brněnska se Znojemskem údělníku Konrádu I. Brněnskému. Lépe tedy vyhovuje rok 1063 a zakladatelem rotundy by byl Konrád I. Brněnský, který podobně jako jiní, po dvou letech po návratu či přiznání knížectví nebo údělu, postavil kostel. Připomeňme si, že spolu s Vratislavem II., se navrátili i staroslověnští duchovní do kláštera v Sázavě a stavební typ rotundy lze dát v Čechách do souvislosti s uplatňováním staroslověnské liturgie. Také již prvotní Bořivojova rotunda, později sv. Víta, byla zasvěcena Zvěstování P. Marii. U založení kapitulního chrámu sv. Petra a Pavla na Vyšehradě Vratislavem II. rovněž vychází archeoastronomické datování na rok 1063.

 

Jan Cinert

Aktualizovaná verze ze 14. 7. 2010

Poslední úprava: 13. 5. 2018

 

 


1 - Konečný L. J., Románská rotunda ve Znojmě (2005), str. 371.

2 - Cinert Jan, Bylo to jinak (2008).

3 - Homér, Odyssea.

4 - Obce na Příbramsku. Jablonná leží na jižním svahu a Višňová na opačném, severním. Viz též kritický článek k této problematice.

5 - Cinert Jan, Bylo to jinak (2008).

6 - Tamtéž.

7 - Graves R., Řecké mýty (2004).

8 - Viz článek Kniha Ester.

9 - Graves R., Řecké mýty (2004).

10 - Gall Anonym, Kronika.

11 - Warnerová E., Ruské mýty (2006).

12 - Graves R., Řecké mýty (2004).

13 - Graves R., Řecké mýty (2004).

14 - Gall Anonym, Kronika.

15 - Bödecký rukopis archetypu Ludmilské legendy kterou opisoval tzv. Kristián.

16 - Moravia magna.

17 - Cinert Jan, Bylo to jinak (2008).

18 - Tamtéž.

19 - Konečný L. J., Románská rotunda ve Znojmě (2005).

20 - O něm pochází nejstarší dochovaná zpráva od Řeka Hipparcha z Bythinie (146 - 126 př. n. l.). Pojmenován je po řeckém filosofovi Platónovi a dá se předpokládat, že jeho známost bude daleko starší.

21 - Pittner J., Gemälde-Erklärung in dem sogennanten Heidentempel zu Znaim (1822).

22 - Tento článek podrobil drtivé kritice P. Šimík na Moravia magna. S výkladem obsahu maleb, který zastává, nesouhlasím, ale pokud bude interpretace našich nejstarších dějin stále tak pragocentristická jako u A. Merhautové, budu takové reakce na Moravě považovat za oprávněné.

23 - Konečný L. J., Románská rotunda ve Znojmě (2005).

24 - Tamtéž.

25 - Konečný L. J., Románská rotunda ve Znojmě (2005) - Archeologický výzkum vedl Bohuslav Klíma, Znojemská rotunda ve světle archeologických výzkumů (1995).