Kniha Bylo to jinak | Jan Cinert

Oráčský výjev ve znojemské rotundě sv. Kateřiny, nejsou zde Přemyslovci

Devatenáctiletý Velký lunárněsolární cyklus

Když jsem si znovu pročítal výborně udělanou knihu L. J. Konečného Románská rotunda ve Znojmě (2005), narazil jsem v záplavě dobrých, přijatelných i méně přijatelných analogií na informaci, že počet devatenácti vladařů ve IV. zóně odpovídá devatenáctiletému, tzv. Metonovu cyklu.1 Autor tento postřeh dále nerozvíjí, zato já jsem doslova nadskakoval i se židlí. Vždyť jsem to přece já, který přišel s poznatkem, že Přemysl je zosobněním devatenáctiletého Velkého lunárněsolárního cyklu, čili Metonova, a Libuše je zosobněním osmiletého Venušina cyklu.2 Neustálé a samozřejmé opakování teorie o zobrazení Přemyslovců v rotundě způsobilo zatemnění mysli i u mě, přestože uplatňovanému výkladu odporuji.

Záležitost devatenáctiletého „Oráčova cyklu“ se tak stává velmi žhavým tématem a proto si jej rozeberme podrobněji. Cyklus je založen na souběhu měsíčního novoluní a zimního slunovratu, ke kterému dojde pouze jednou za devatenáct let. Je to mýtický sňatek mezi héroem devatenácti solárních roků a dívkou přibývajícího srpku Měsíce, který tvoří základ velké části pohádek.

Objevení devatenáctiletého cyklu se dá nyní stanovit pouze rámcově. Jeho nejstarším známým zbožněním může být už řecký bůh Dionýsos, zapsaný již v mykénském lineárním písmu B. Pozdějším řeckým zbožněním téhož je bůh Apollón, který v lineárním písmu B nebyl zaznamenán, ale je známý až z tzv. Homérského období. Předpokládá se, že byl převzat od Chetitů, u nichž to byl bůh Aplů. Z klasického řeckého období je známo epicky obohacené, avšak původní časovou poučku stále uznávající, vyprávění o héroiovi devatenáctiletého cyklu Odysseovi, který se vrátil po devatenácti letech domů (nikoliv po dvaceti, jak se stále opisuje).3 Mimochodem, vysmívaný starší názor, že jméno Apollón/Aplů souvisí s jablkem, je hezkou ukázkou řevnivosti mezi obory namísto spolupráce, zde mezi etymologií a mytologií. Není to ovšem samo jablko, které dalo Apollónovi jméno. Je to jeho bílá dužina, kterou se jablko jasně odlišuje od ostatního ovoce, proto nejprve význam bílý → *a-pol-lo → (j)a-bl(o)-ko a též např. bílý oblak. Tato florizace světla a slunce byla známa ještě v Čechách v době dosídlování krajiny, jak dosvědčují místní jména typu Jablonná pro osvětlené místo, oproti Višňová pro zastíněné místo.4

Devatenáctiletý cyklus byl hodnověrně popsán Řekem Metonem v 5. století př. n. l., ale nepochybně byl v prostoru východního Středomoří znám daleko dříve, snad po roce 1 500 př. n. l. a jeho podstata běžně chápána v Čechách ještě ve 12. století. Vzájemnou souvislost mýtů spojených s devatenáctiletým cyklem určuje porovnávací metoda (nesprávně zvaná srovnávací metoda). To znamená, že stejné prvky nebo motivy určují původní stejnou předlohu. Pro přehlednost to uveďme v následujících bodech.

  1. Nalezení boha nebo héroa. Archetypem je nalezení po překonané třetí zkoušce, tedy třetí zimní lunaci, čili za jarní rovnodennosti. Obvykle se jedná o nalezení u vody, které je například v příběhu o Mojžíšovi, Perseovi a Romulovi. V pozdějším podání mýtu byl héroi nalezen při jarní orbě.

  2. Jméno héroiovy ženy je často vytvořeno z kořene (a-)r-t. Dionýsos a Théseus – Ariadné, Apollón – Artemis předělaná na sestru, Baal Hammón – Arethúsa později přejmenovaná na Tánit, Orfeus – Euridiké. Manželkou Hamana v Knize Ester je Ceres/Zeres (←*C-Ert/s). U slovanských oráčů Přemysla a Piasta je použit kořen s archaičtějším obsahem rýpat (← *rap) ve jménech Libuše a Řepka. Totéž se týká jména Odysseovy manželky Pénelopé. To je dvoukořenové, a *rap je obsaženo v -lopé, které zaznívá v našem lopota a lopata.

  3. Sňatek. Pro mýtus je příznačné, že úsilí héroa je završeno sňatkem, například ruský Volch a indická carevna, nebo Přemysl a Libuše. Známé jsou pohádky o osvobození princezny s následným sňatkem. To zjevně souvisí s právní plnoletostí v 19 letech, po jejímž dosažení vznikl nárok na sňatek a přidělení samostatného údělu, v pohádkách osvobození princezny a získání poloviny království.

  4. Odysseovský princip. U mýtů héroů devatenáctiletého cyklu se nejvíce projevuje podstata poučky z čeho se skládá čas a její bohaté epické až dobrodružné obohacení. Proto se princip nejkratší časové jednotky, kterou je den, prolíná s nalezením denních blíženců Světlo a Stín u vody jako v mýtu o Romulovi a Removi. Případně jsou denní blíženci sami příčinou nalezení héroa, jako v případě Přemysla. Jiným mýtickým vyjádřením dne je bůh zatažené oblohy s deštěm jako Hermés, proto předal jablko (!) Paridovi, který si později vzal za manželku Helenu/Selenu, čili Dívku přibývajícího srpku Měsíce. Hermés (den) tak vlastně nalezl Parida. Časoví héroové v epických příbězích už necestují doslova napříč časovými etapami, ale cestují v prostoru a pouze jednotlivé epizody jsou odrazem astronomicky daných časových úseků. Dlouhý devatenáctiletý cyklus se tak odrazil v dlouhém Odysseově cestování.

Or_a_bl

Mýtus ve výzdobě rotundy

Malby v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě zachycují obecný mýtus o nalezení héroa devatenáctiletého cyklu. První a ústřední scénou je nalezení Oráče u oradla (nikoliv u pluhu!) blíženci Světlo a Stín. Vlevo je scéna následného příjezdu Oráče v doprovodu blíženců a vpravo je Letní bohyně v krátké tunice představující osmiletý Venušin cyklus. Ta se předáním kruhového symbolu (chvareny) vzdává vlády nad časem ve prospěch Oráčova delšího cyklu. Za Letní bohyní je v řadě vyobrazeno osm postav v pláštích představujících osm roků Venušina cyklu. Ve vyšším pásu výmalby, ve IV. zóně, se nachází devatenáct postav představujících devatenáct roků Oráčova Velkého lunárněsolárního cyklu. Prvních deset postav má plášť, zatím co zbývajících devět, mírně subtilních, je bez pláště. Devátá postava má na hlavě korunu a v pravé ruce žezlo, patnáctá má na hlavě přilbu. Pro pochopení těchto symbolů musíme opět použít porovnávací metodu.

  1. Dělení časových cyklů na poloviny. Podle dělení solárního roku na letní, plodící polovinu a zimní, neplodící polovinu byl rozdělen i Venušin cyklus na první čtyři ženské roky a čtyři mužské. Přechod z první na druhou polovinu se stal významným kalendářním svátkem, mýtickým a symbolickým prvkem. Například konání Olympijských her po čtyřech letech určovalo starořecké počítání letopočtů. Po zavedení dvanáctiletého Jupiterova roku se první polovina stala v mýtech světlou a bohatou, druhá tmavou a chudou. Odraz takového vnímání polovin je ve starozákonních příbězích o Jákobovi a Josefovi.5 Patrně ze symbolu pro polovinu tohoto cyklu vznikla Davidova hvězda a Židovský svícen.6 Devatenáctiletý cyklus se dělí v polovině desátého roku, a proto Apollón po devíti a půl roku odlétal na sever do bájné země Hyperborejců k „obnovení síly“.7 Při personifikaci jednotlivých roků tohoto cyklu není vyjádřitelné dělení v polovině desátého roku. Proto je první a bohatá polovina znázorněna deseti syny, jako je i deset Hamanových synů,8 podobně je i deset Mojžíšových přikázání, deset ran egyptských a deset naplněných Piastových nádob. Ze stejného důvodu má i deset znojemských postav plášť a zbývajících devět bez pláště je navíc subtilních.

  2. Atributy spojené s některými roky. Podle chronologie 9. a 10. století bylo minimálně v Čechách považováno devatenáct let za věk právní dospělosti podle Oráčova cyklu. Proto se v souvisejících mýtech někdy objevuje i věk přechodu dítěte v chlapce v sedmi letech a dosažení hranice mezi chlapcem a mužem v patnáctišestnácti letech, jako odraz přechodových rituálů.

    – Řecký Théseus v 7 letech běžel pro sekeru a v 16 letech vyjmul meč a opánky ze skály. Později zabil na Krétě obludného Mínotaura, původně zvaného Asterios/Astarión (← Ištara = Venuše), takže ten byl podle jména zoomorfikací osmiletého Venušina cyklu. Théseus tak učinil v roce předání oběti, která byla posílána v 9. roce.9

    – Irský Cuchulain v 7 letech zabil první tři nepřátele a sotva v 17 letech začal bojovat proti Letní bohyni Medb.

    – Blíženci Světlo a Stín přišli k polskému oráči Piastovi v době postřižin jeho syna Siemowita, to je v 7 letech, a po zabití prasete zázračně naplnili masem 10 nádob.10

    – Ruský Volch se v 10 letech uměl proměňovat a v 15 velel vojsku.11

    – Indický Ráma se ještě před dosažením 16 let vypravil poprvé do boje a pak vyzkoušel svojí sílu napnutím posvátného luku. Pouze on jej dokázal ohnout a odměnou dostal za ženu Sítu. Podobně pouze Odysseus po návratu dokázal napnout svůj starý luk a pak se nechal poznat svojí ženou Pénelopé.

    – Zajímavou perličkou je, že benediktinský mnich Beda Ctihodný (672–735), později svatořečený, uvedl ze svého života, že v 7 letech byl umístěn do kláštera, v 19 letech se stal jáhnem a v 30 letech (Saturnův rok trvá 29,46 pozemského roku) se stal knězem. Tento středověký učenec se též zabýval astronomií a osvětlil i výpočet data Velikonoc, které je založeno, mimo jiné, na devatenáctiletém cyklu.

Postava_s_korunouPostava_s_helmou

 

Je vidět, že ve stanovení věku přechodu chlapce v bojujícího muže nebyla všude shoda. Znojemským malbám má nejblíže Volch, neboť umění proměny v 10 letech je proměna první poloviny cyklu v druhou. 15. postava má přilbu jako vyjádření schopnosti bojovat, stejně jako Volchovo velení vojsku. Ve vzájemném vztahu Venušina a Oráčova cyklu byl významný 9. rok. Po zavedení Oráčova cyklu nebyl již čas počítán v devátém roce podle nového (něm. neun) či druhého (dev-ět) osmiletého cyklu, ale pokračovalo se počítáním dle cyklu Oráčova. V 9. roce tak nastalo panování Oráčova cyklu, a proto má 9. postava korunu a žezlo. Z tohoto důvodu se každý 9. rok konal k Apollónově poctě obřad Steptérión a Théseus v 9. roce zabil Mínotaura.12

 

Krok-a-Libue-

 

paris

 

Or-sk--v-jev

Ve 2. a 3. století se v prostředí římských legií umístěných v koloniích uplatnil kult boha zvaného Jupiter Dolichenus. Tento bůh na zpodobněních sice přijal od římského Jova jeho podobu a svazek blesků, ale jinak s ním nemá nic společného. V době, kdy byl Jupiter nejvyšším bohem, se jeho jméno stalo synonymem pro boha a nový bůh název převzal s přídomkem podle města Dolichea. O kultu tohoto boha nejsou v podstatě žádné informace, takže se dosud pouze spekuluje nad jeho smyslem. Je však zobrazován s vyjádřeními Slunce a jeho ženského protějšku Měsíce. Z toho se dá odvodit, zda se nejednalo o zbožnění devatenáctiletého Metonova cyklu.

O něco dříve, v 1. století, se podobně rozšířil římský kult boha Mithry. Jeho jméno je známo již z dob Mittanské říše, kde to byl Bůh jarní rovnodennosti, dále se uplatnil v Indii a Persii. Jedná se zřejmě pouze o římskou výpůjčku jména z Persie a oba kulty mají společný pouze sluneční aspekt. Podle ikonografie římského Mithry se může také jednat o zbožnění devatenáctiletého cyklu. Mithra zabíjí býka, čili zoomorfikaci zimní poloviny roku a určitě tak činí za jarní rovnodennosti. Mithra zobrazován v přátelském vztahu s bohem Solem, který byl snad jen obecným zbožněním Slunce nebo solárním rokem.

 

Dolichenusvotivetor015

 

Důležité jsou číslovky

Někdo by mohl mít potíže se ztotožněním Mojžíšových přikázání s Hamanovými syny, znojemskými opláštěnými štítonoši atd. Základem mýtů jsou časové poučky a s nimi spojené číslovky. Ty jsou tím hlavním, nikoliv dodatečně přidané a změněné významové obsahy v rozšířených epických vyprávěních. Jako ukázku, kam až může původně jasný a logický mýtus dojít, si uveďme starozákonní příběh o porážce Izraele Filištíny.

I Samuel, IV – VI (upraveno a zkráceno): Izraelci byli v bitvě poraženi Filištíny a tak jako posilu nechali do svého vojska donést Archu úmluvy. Přesto opět prohráli a truhly se zmocnili Filištíni, kteří ji uložili v Dágonově svatyni v Azotu. Dágonova modla byla druhý den nalezena povalená, třetí den dokonce bez rukou a Dágonovi kněží ze strachu přestali vcházet do svatyně. Na to byli azotští muži Hospodinem raněni vředy na zadku. Podle rady kněží a hadačů se rozhodli Archu vrátit a přidat ze zlata vyrobených pět zadků a pět myší, což je dohromady deset. Vše bylo naloženo na vůz tažený dvěma otelenými kravami, které sami nalezly správný směr cesty. Archa se nakonec vrátila zpět do Izraele.

Při samotném posouzení příběhu by z něho nikdo příliš moudrý nebyl, ale za použití porovnávací metody je řešení jednoduché. Indoevropští Filištíni si sebou ze severu přinesli princip devatenáctiletého cyklu. Ten je delší nežli dvanáctiletý Jupiterův rok, a proto vyznavači Jupiterova roku Izraelci prohráli. Když Filištíni v Azotu přestali uctívat Dágona, byli jím postiženi morovou ranou, v biblickém podání samozřejmě z vůle Hospodinovy. Z Oráčových dvou dobytčat zapřažených do rádla byly učiněny dvě krávy zapřažené do vozu. Zároveň tato předělávka byla nutná pro vysvětlení zázračného návratu truhly. Základními zachovanými prvky mýtu jsou 2 dobytčata, 10 zlatých výrobků, morová pohroma a přítomnost myší, jakožto atributy boha devatenáctiletého cyklu.

Bůh Dágon je starým bohem oblasti jihovýchodního Středomoří. Je obdobou bohů typu Kronos, tedy bohů jarní rovnodennosti vládnoucích během letní poloviny roku, jejichž podstata je obvykle povyšována na 19letý cyklus a proto i na počátku mýtu 19letého boha/héroa je stejný příběh, jako u boha jarní rovnodennosti. Zde byly tedy na Dágona naroubovány prvky 19letého cyklu. Základem jména je *taig (světlo), který byl přenesen i na pojmenování číslovky deset, která je u Slovanů satemizovaná z *dag/deg (např. lat. decem, ale hind. das). Stejný slovní základ obsahuje i díky/děkuji, avšak ten se v tomto slově platnil pouze u západních Slovanů a Germánů. V ostatních jazycích se neděkuje bohu devatenáctiletého cyklu, ale již bohu zatažené oblohy nebo bohu jarní rovnodennosti jejichž jména byla vytvořena ze základů *mar (fr. merci – děkuji) nebo *gar (lat. gratias – děkuji) atd., což souvisí s prosením, mluvením a modlením k vývojově starším bohům (k tomu více v článku Doudlebové, Dulěbi a druhá vlna osídlení).

Ve své knize Bylo to jinak (2008) jsem podle znění mýtu o zrození boha lékařství Asklépia uvedl, že tento syn boha Apollóna je pravděpodobně zbožněním příchodu jarního období a pochyboval jsem o možnosti, že by mohl být praotcem Slovanů. Vytváření „božských rodinných vztahů" jsou dodatečné spekulace a rovněž podobnost Asklépiova hada obtočeného kolem hole s drakem zabitým sv. Jiřím (personifikace jara) je náhodná. Podle Ovidiova Asklépiova (Aesculapova) příchodu do Říma se bůh před příchodem proměnil ve velkého hada a jeho mýtus je zároveň poměrně chudý. Promněna syna slunečního boha v hada pravděpodobně vyjadřuje sluneční a měsíční dualitu 19letého cyklu. Staří Řekové tedy nejspíše opět přijali za svého dalšího cizího boha, předpokládaně devatenáctiletého cyklu, a učinili z něho Apollónova syna. Shoda mezi jménem (A)Sklépios a Sklaven (Slovan) činí velmi pravděpodobným, že Asklépios byl původním héroiským prapředkem (Přemyslem) Slovanů. Slavinita východní poloviny Evropy by tak byla spojena s uplatňováním kultu pod tímto názvem. Dodatečně vytvořené rodinné vztahy mezi bohy však naše poznání velmi zatemňují a podstatu boha Asklépia je nutné dále ověřovat komparací.

Vzácně uchovanou poučkou o posloupnosti časových jednotek je mýtus o chytrém (přemýšlivém) Odysseovi, byť je jeho podstata hodně zastřena epickým obohacením. Například jeho nalezení při orbě na poli je předěláno na předstírání šílenství, aby se vyhnul účasti v Trojské válce. Je otázka, zda je možné ve jméně Odysseus (*A-Dysse-us) vidět původní číslovku 10. Pak by mohl být Deseťák v satemizované podobě, či snad Desetisyňák (*A-Dys-se(n)-us).

Je také diskutabilní, zda se dochování pojmenování číslovky deset uplatnilo v rámci tzv. indoevropských jazyků až se znalostí Oráčova cyklu, ale teoreticky správně by to tak mělo být. Pojmenování nejkratší časové jednotky - dne, vyjádřené pohybem stínu a světla po zemi, čili soupeřením blíženců StínSvětlo (řec. Kastór–Polydeukés), musí být nejstarší. Potom musí být i Poly Deukés Bílé Světlo, později i den (něm. Tag), starší, nežli název první světlé poloviny devatenáctiletého cyklu, čili deset. Řecko-latinská negace dys-/dis-, slovanské děs a desn (pravý) může mít původ v některých mýtech, v nichž herojové 19letého cyklu vystupují záporně. Takto Paris v Trojské válce a shodně Rávana v indické Rámájaně. Uvedený rozpor je prastarý, příkladná jsou slova zářit a zuřit, nebo žrát a zrát, což jsou vlastnosti mohutnějícího jarního Slunce přenesené na příslušné héroje. Paris je tedy pálící/pařící, Rávana zase řvoucí/rvoucí. Římské pojmenování Odyssea zní Ulysses (U-lys-ses) a Ulixes (U-lix-es). Zde je vazba na lítý, ale častěji kladné významy jako léto, lesk, lest, lysý, liška, lux (lat. světlo) atd. Tyto shody jsou dány vytvořením slov na principu konsonant-vokál-konsonant asi někdy v období magdalenienu, tedy dávno před vznikem národních jazyků. Ve Starém Zákoně je náš Přemysl pod jménem Elizeus (též Elíša) veskrze kladnou postavou, z vůle Hospodinovy jej Eliáš učinil prorokem náhradou za sebe. Elizeus byl nalezen při orbě na poli s volským dvanáctispřežím, tedy nikoliv orající pole délka a šířky 12 kročejů, jak činil Přemysl. Dva Elizeovi volové nezmizeli ve skále, jako Přemyslovi, ale upečení v ústech obdarovaného lidu. Později se Elizeovi smála pacholata, že má lysou hlavu, to znamená lesklou, svítivou, sluneční.

Na znojemské malbě použité barevné tóny u světlého blížence a Oráče shodně vyjadřují světlost. Zejména je shoda v použití zelené barvy na pláštích znojemského světlého blížence a Melichara na mozaice v ravennském kostele St. Apollinare. Souzní s tím i shoda slovního kořene ve slovech slunce (ve smyslu světlo), zelený a bílá sůl. Na epizodě s předstíraným Odysseovým šílenstvím je pěkně vidět, jak se původní základní atributy používaly předělané v epickém vyprávění. Odysseus oral na poli a sel sůl. Totéž se týká i staročeského slova haluz (větev) jehož základem je hal (kelt. sůl). Slovní kořen byl asi převzat při obchodování se solí z dnešního Hallstattu a přenesen na větev, tedy atribut héroia devatenáctiletého cyklu. Kosmas z této haluze udělal lískový prut zaražený do země se zázračně vyrůstajícími výhonky. Zelená barva vegetace je příznačná pro letní období. Letní bohyně, nahá a osvětlená, později již jen s krátkou sukní nebo prostitutka, byla osvětlená a zároveň zelená. Po zavedení devatenáctiletého cyklu se Letní bohyně v mýtech stala Dívkou přibývajícího srpku Měsíce a v některých případech si uchovala také původní jméno jako řecké Selena a Helena. Letní bohyně je ikonograficky zobrazována jako mladší oproti Zimní bohyni. Proto je i Melichar (Mlaďák/Malák) vyjadřován jako mladší a zelený vůči svým starším bratrům – blížencům stínovému Kašparovi a Baltazarovi.

Přítomnost moru, myší a založení sídla

Podle Strabonovy verze byla Trója založena krétskými kolonisty na základě Apollónovy rady. Bůh doporučil usadit se v místě, kde dojde k přepadení nepřáteli zrozenými ze země. Když kolonisté došli pod vysokou horu, přepadla je v noci horda vyhladovělých polních myší, které sežraly vše kožené. Zůstali a zasvětili chrám Apollónu Smintheovi (sminthos = krét. myš).13

Když polský Zeměvít, syn oráče Piasta, převzal vládu po Popelovi, byl Popel pronásledován spoustou myší. Nepomohlo ani, že byl přepraven na ostrov a bránil se v dřevěné věži. Myši ho nakonec sežraly.14

Čeští Slované byli postiženi zhoubným morem a pak žili jako nerozumná zvířata a bez knížete. Když požádali o radu hadačku, bylo jim doporučeno založení sídla (hradu), které nazvali Praha. Potom nalezli oráče Přemysla, rovněž podle výroku hadačky, ustanovili jej svým správcem a oženili se zmíněnou hadačkou.15

Do dolnosaského města Hameln (podobnost s Haman, Baal Hammón) byl umístěn příběh O krysařovi, který pomocí píšťaly odvedl z města všechny krysy. Když nedostal slíbenou odměnu, odvedl z města i všechny děti.

Založení sídla souvisí se zemědělským usedlým způsobem života, jehož je Oráč/Apollón také symbolem. Při porušení řádu se projeví stinná stránka zemědělského usedlého života, to znamená vypukne mor, nebo přijdou vyhladovělé polní myši a všechno sežerou. Proti tomu je jedinou obranou nalezení nového sídla, zavedení devatenáctiletého cyklu a řádné vykonávání s ním spojených rituálů a uctívání jeho zbožnělé podoby. Pro héroie devatenáctiletého cyklu je příznačná chytrost, čili přemýšlivost, a proto má i stejný slovní kořen myš a myšlenka. Kosmou zaznamenané jméno Přemysl je zjevným novotvarem a je tedy aktualizací původního tvaru, který zřejmě vyjadřoval společně význam myš i myšlenka, stejně, jako v případě radu dávajícího Apollóna Sminthea.

 

St_Siffrein_Sudportal_Detail

Proč je pohanský mýtus v křesťanském kostele ?

Tuto otázku je nutné si položit, neboť z pohledu dnešního člověka to opravdu může být zvláštní. Na nemožnosti zobrazení pohanského mýtu v kostele je založena hypotéza J. Zástěry, že Oráčem ve znojemské rotundě je moravský král Rostislav a blíženci jsou Cyril a Metoděj. V současné době se jí drží i P. Šimík.16 Nemáme pro porovnání jiné významné výmalby kostelů z téže doby ve slovanském prostředí. Máme však k dispozici slovesnou tvorbu, jako odraz tehdejšího přístupu k tzv. pohanským mýtům. Z Kosmovy kroniky, Nestorova letopisu, Václavských a jiných legend je zřetelné, že mýtické prvky se volně prolínaly s křesťanstvím a tradiční mýtická schémata se uplatňovala i v křesťanské literatuře.17

V nejnižším pásu s figurální výzdobou, tzv. II. zóně je vyobrazen cyklus od Zvěstování P. Marii po Útěk do Egypta. Příchod Spasitele po apokalyptickém zhroucení časového řádu je prastarý a byl všeobecně rozšířený.18 Jeho křesťanská obdoba, narození Ježíše Krista, tedy byla i pro tzv. pohany srozumitelná. Právě z pohledu západního Slovana 10.–11. století je nutné malby posuzovat. Předání vlády nad časem Letní bohyní ve prospěch Oráče je uzavřením smlouvy, díky které již nedojde k další apokalyptické bitvě mezi časovými cykly a stávající řád zůstane zachován. Postavy znázorňující jednotlivé roky obou cyklů jsou tak vlastně svědci a zároveň spolupřísežníci uzavřené smlouvy. Tím jsou i bojovníky na straně Spasitele a ochránci nového a lepšího mírového období, čili křesťanského řádu. Stejný smysl má i dvanáct apoštolů vyobrazených v apsidě rotundy, neboť ti jsou dvanácti měsíci (znameními zvěrokruhu) jednoho solárního roku, jehož je Ježíš Kristus personifikací. Smlouvu s Hospodinem, předpokládaným vyjádřením dvanáctiletého Jupiterova roku, uzavřel i héroi devatenáctiletého cyklu Mojžíš. Výmalba rotundy je přesným odrazem období vstupu křesťanství do tzv. pohanského prostředí. Výjimečnost není v zobrazení pohanského mýtu vedle křesťanských motivů, ale v ojedinělosti zachování maleb.

Unikátní zachycení pohádkových tří bratrů

Na levé části výjevu vykukuje mezi blíženci doprovázejícími Oráče třetí hlava. S tou si dosud nikdo nevěděl rady a tak bylo vyobrazení označeno za doklad polykefalismuvícehlavosti.19 Tato třetí hlava vyjadřuje nejmladšího a vždy úspěšného pohádkového třetího bratra. Je jím mýtický potomek rodící se za zimního slunovratu, čili narozené a dále přibývající slunce. Protože původně takto narozenými byli blíženci Světlo-Stín, nový princip, snad z doby neolitu, se musel stát jejich bratrem. Důsledkem jsou stejné počátky příběhů blíženců typu Romulus a Remus a potomků jako Mojžíš. Mýtický Potomek je zásadně zobrazován coby pachole jako Ježíš, v zoomorfikované podobě jako sele, tele nebo kolouch.20,21

Znojemské batole (třetí hlava) hledí na diváka a zvýrazněnou rukou mu ukazuje na první z devatenácti postav ve vyšším pásu výmalby. Tím ukazuje na místo navazující na předchozí pás a zároveň i na počátek grafického vyjádření devatenáctiletého Oráčova cyklu. V Kosmově podání je to chlapec, který příchozímu poselstvu ukazuje Přemysla.

Barvy jsou na malbách dnes velmi torzální a jejich původní podoba se stanovuje i s přihlédnutím ke starším popisům. Přesto můžeme použité barvy porovnat s „klanění tří králů" na mozaice v St. Apollinare v Raveně. Motiv mágů je dodatečným zpohanštěním narození Ježíše Krista, neboť Evangelia počet „mágů" neznají. Tato trojice je složena z principů vyjadřujících den, tedy z blíženců Stín-Světlo (Kašpar-Baltazar) a lunečního potomka (Melichar). Ti nalézají Ježíše Krista stejně jako blíženci Oráče a Hermés (bůh oblohy) Parida. Proto nezvyklé podání spojené jezdecké trojice tehdy malířům připadalo přirozené a logické, pouze my dnes již nemůžeme s jistotou stanovit, co tím přesně chtěli vyjádřit. Zároveň trojice takto musela být namalována, jak je vysvětleno v následující kapitole.

 

Pjezd_Ore

780px-Magi_1

Astronomické prvky v rotundě

Hlavní osa rotundy je odkloněna k severu o 16,5°,22 jak je publikováno, podle astronomického způsobu má být její azimut 73,5°. Ten odpovídá východu slunce v době po svátku Zvěstování Panně Marii 25. 3., kterému byla rotunda zasvěcena. Okno apsidy je uzpůsobeno tak, že při východu Slunce za letního slunovratu dopadají paprsky na roh vítězného oblouku a zároveň na postavu Oráče u rádla v lodi rotundy a v nižším pásu umístěného Josefa. Při rovnodennostech dopadají paprsky vycházejícího Slunce oknem apsidy na levý roh vítězného oblouku (odvozeno teoreticky, bez praktické zkoužky na místě). Západní okno lodi rotundy je směrováno přesně na západ, odpovídá tedy západu slunce při rovnodennostech. Jihovýchodní a jihozápadní okna v lodi pomáhala při orientaci v čase během dne.

Jestliže jsou v rotundě přítomny astronomické prvky a časové cykly, není žádným překvapením, že malby obsahují i rovnici pro tzv. Platónův rok.23 Jeho podstatou je precese bodů rovnodennosti, to znamená, že po sedmdesáti dvou letech se zeměkoule a hvězdná obloha vzájemně pootočí přibližně o 1°. K celkovému otočení o 360° dojde za jeden Velký rok, tzv. Platónův, trvající 25 920 roků. Ve výmalbě rotundy je toto číslo zaneseno tímto způsobem: 4 hlavy jezdecké trojice, 2 dobytčata, 3 postavy u rádla, Letní bohyně s 8 postavami, 9. postava s korunou a žezlem ve vyšší IV. zóně a 15. s přilbou.

 

4 . 2 . 3 . 8 . 9 . 15 = 25 920 roků

 

Nyní máme vysvětlení, proč je u jezdecké trojice přimalovaná čtvrtá hlava batolete; musí tam být, aby rovnice vyšla. Stejně je nyní vysvětleno, proč ve IV. zóně není mezi devatenácti postavami zvláštním atributem zvýrazněna sedmá postava, přestože související mýty věk postřižin zdůrazňují. Rovnice by pak zase nevyšla.

 

Pdorys_rotundy

Není ani nijak překvapující samotná přítomnost rovnice pro Platónův rok v malbách. Jiným způsobem ji nalezneme při zpodobnění Sheela-na-gig na vrcholovém klenáku čelní brány hradu Ballinderry v Irsku z 15. století. Zde je rovnice vytvořena ze šesti cípů Jupiterovy hvězdy, osmi cípů Venušiny hvězdy, dvou triskele, dvou copů bohyně a jednoho heraldického ptáka .

 

zxBallinderry

Nejprve vynásobíme čísla, která vyjadřují objekty na reliéfu: 6 (Jupiterova hvězda) . 8 (Venušina hvězda) . 3 (triskele) . 3 (triskele) . 2 (počet copů Sheela-na-gig) . 1 (pták) = 864. Toto číslo vynásobíme součtem prvků v jednotlivých objektech: 6 (cípů) + 8 (cípů) + 3 (cípy) + 3 (cípy) + 6 (pletenců na levém copu) + 4 (pletence na pravém copu) + 0 (prvků u ptáka) = 30. Vytvoříme součin obou čísel a celkový výsledek je 864 . 30 = 25 920 roků.

Nad vchodem klášterního kostela v rakouském Millstattu je tympanon obsahující něco podobného. Tentokrát takzvaná Bérossova čísla, tedy trvání světového časového období v délce 518 400 roků, z nichž uplynulo 432 000 roků před potopou světa a na náš současný svět po potopě do konce období (světa) připadá 86 400 roků.

 

Millstatt_-_Stiftskirche_-_Tympanon

Rovnice jsou vytvořeny takto:

30 (počet paprsků deseticípích hvězd) . 16 (počet paprsků osmicípích hvězd) . 3 (počet deseticípích hvězd) . 2 (počet osmicípích hvězd) . 30 (počet paprsků Slunce) . 1 (počet Sluncí) = 86 400 roků.

– Toto číslo vynásobíme nadřazeným celkem, tedy počtem hvězd a dostaneme 5 . 86 400 = 432 000 roků.

– Původní číslo opět vynásobíme dalším nadřazeným celkem, tentokrát všemi prvky s cípy, tedy včetně Slunce, a dostaneme 6 . 86 400 = 518 400 roků.

Mají malby něco společného s Přemyslovci a Kosmovou kronikou ?

Asi tolik, jako oráčský motiv na římské pyxidě z Čiernych Klačan a kterákoliv postava se štítem vyobrazená kdekoliv. J. Pittner v roce 1822 viděl v nezřetelných malbách vyobrazení Přemyslovců podle Kosmovy kroniky.24 V jeho době to není překvapující, zvláštní ale je, že se tento názor uplatňuje dodnes. Nejnověji v podivném podnikatelském záměru za státní peníze zvaném Přemyslovci - Budování českého státu (2009), ve kterém se skupina historiků rozhodla přivydělat si na novém a barevném opakování starých, rozporných a černobílých spekulací. V tomto oficiálně se tvářícím díle má Anežka Merhautová překvapivě laický příspěvek Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě. Autorka v něm nerespektuje nové vyhodnocení maleb ani vlastní podobu výmalby a uvádí dávno překonanou teorii, že malby vznikly až podle Kosmovy kroniky v roce 1134, kdy byla rotunda nově zasvěcena sv. Kateřině. To by ovšem výmalba musela alespoň částečně zobrazit sv. Kateřinu. Mariánský cyklus zde začíná Zvěstováním Panně Marii, takže malby vznikly v době zasvěcení rotundy Zvěstování Panně Marii. Nelze se pak divit skutečné perle: Kupole byla vytvořena až dodatečně. Rotundy mají válcovou loď právě proto, aby měly kupoli. Pokud by měly být plochostropé, tak by byly podélným kostelem se sedlovou střechou.25 Výzkumem bylo ověřeno, že kupole rotundy sv. Kateřiny je původní a byla vytvořena zároveň s lodí kostela.

U Kosmy jsou blíženci dvěma muži hádajícími se o hranici pozemku, kteří si žádají knížete a následně Libuše posílá s poselstvem svého koně Přemyslovi. Na malbách však sami blíženci nalézají Oráče a Letní bohyně mu předává prastarý kruhový symbol se stuhami. V Kosmově podání se Libuše proměňuje z Letní bohyně v Dívku přibývajícího srpku Měsíce, neboť je nejmladší ze tří sester, a přitom se stává Přemyslovou ženou. Z toho na malbách není vůbec nic. Naopak, Kosmas nic nenaznačuje o tom, že Letní bohyně a Oráč jsou zosobnění časových cyklů, zatímco znojemští malíři to vyjádřili přesně. Zohlednit je nutno také i tzv. Dalimila, který z části přebíral od Kosmy a zároveň ze v jeho době aktuálních vyprávění. V jeho podání je již Dívčí válka, z nepochopení podstaty, mylně zařazena za smrt Libuše, tedy po ukončení osmiletého Venušina cyklu, ale pak správně následuje zvolení Přemysla za knížete, coby personifikace devatenáctiletého cyklu. Takže po smrti Libuše (osmiletého cyklu) je v následujícím devátém roce zvolen knížetem Přemysl (devatenáctiletý cyklus). Touto posloupností dějů se Dalimil naopak přiblížil základní podstatě mýtu, která je právě na znojemských malbách, včetně deváté postavy (roku) s korunou a žezlem. Naopak má Dalimil zcela chybnou číslovku, a sice pět let trvání Dívčí války. Snad se jedná o záměnu s pěti oběhy planety Venuše kolem Slunce, ke kterým dojde během osmiletého Venušina cyklu. V indické Mahábháratě je to pět manželů bohyně Draupadí (Venuše). Případně byl zaměněn původní smysl číslovky, neboť Dívčí válka se konala po uplynutí čtyř let, tedy na počátku pátého roku.

Zastáncům teorie, že postavy se štíty jsou přemyslovská knížata, což byli dosud všichni včetně mě, nevadilo, že počet nesouhlasí a vymýšleli různá zdůvodnění, včetně mě. Zcela zásadní je absence nápisů se jmény, která by označovala na malbách jednotlivé postavy. To je v genealogii nebo posloupnosti nemyslitelné, a proto postavy v žádném případě nemohou být Přemyslovci nebo jiné historické osoby.

 

Or-

 

Jako doklad nesmyslnosti přivlastňování si všeobecných mýtů a astronomických principů pro výklad „své národní“ historie a přetváření mýtických postav na postavy historické, si uveďme několik dalších vyobrazení. Jedná se o příklady přenosů tradičních ikonografických schémat a číslovek napříč epochami a kulturami.

 

Kyzyl_Palacova_scena

 

Na nástěné malbě z Kyzylu v centrální Asii vidíme stejný princip, jaký je vyjádřen 19 štítonoši ve IV. pásu výmalby ve znojemské rotundě. Uprostřed trůní bůh s démonskýma špičatýma ušima a kolem sebe má 10 postav se svatozářema. Pouze 9 z nich sedí, zatímco desátá postava vlevo stojí. Je tak zobrazeno, že v polovině 19letého cyklu je jen devět roků ukončených a stojící postava je přechodovým rokem do druhé poloviny cyklu. Celkový počet 10 postav je stejný jako 10 opláštěných štítonošů v rotundě, nebo mýtických Hamanových synů. Za povšimnutí na malbě stojí různá gestikulace rukou, jako u štítonošů v rotundě. Ve spodní části malby je princip dvou protikladných sester (k tomu viz článek Bůh Cenunnos a kultovní vozík ze Strettwegu). Vlevo je bohyně zimní poloviny roku, později zároveň Večernice a vpravo její letní sestra, později i Jitřenka. Obě se s dary nabízejí a pohledem směřují k „bohovi“ 19letého cyklu. Jedná se o princip Paridova soudu, jen chybí „matka“ obou dcer Héra. Jak tento soud dopadne je všeobecně známo. Princ se vždy rozhodne pro mladší ze sester.

 

Kyzyl_Toharsti_princove

 

Na malbě z klášterní jeskyně zvané „Nosičů meče“ vidíme údajné donátory indoevropských Tocharů podle toho, že mají hnědé vlasy. Tak, jako se nejedná o zatoulané mýtické nebo historické Přemyslovce, nejedná se ani o historické Tochary. Počet nosičů meče je celkem 16 a jsou rozdělení po osmi ve dvou chodbách a v nich po čtyřech na každé stěně. Chodby jsou po stranách rituálního výklenku a spojují tak přední a zadní část do skály vytesané jeskyně. V každé chodbě je tedy osm postav s meči, jako je osm štítonošů ve III. zóně výmalby rotundy, většinou považovaných za mýtické Přemyslovce. I zde se jedná o osm roků Venušina cyklu v jedné chodbě. Vysvětlení, proč je jich celkem 16 v obou chodbách, tedy dva osmileté Venušiny cykly, nalezneme v II. větvi velšké Mabinogi. V mýtu Irové připravili lest na Velse (Velšany) před společnou mírovou hostinou a na každou stranu 100 sloupů v síni připevnili pytel se schovaným ozbrojeným Irem. Celkem jich tedy bylo 200, což je počet lunací během 16,17 roku. Takže v mýtu byl jako lest použit lunární kalendář, který měl zajistit vítězství Irů nad přicházejícími Velsi vyznávajícími počítání času podle Slunce a Venušina cyklu. Irům se lest nezdařila, neboť stínový blíženec Evnyssyen ji odhalil a postupně Irům ukrytým v pytlích rozmačkal hlavy. Pouze s posledním měl více práce, protože ten měl na hlavě přilbu. Stejná lest se ale podle dodatečného popisu podařila staroegyptskému vojevůdci Džeheutimu. Při obléhání přístavu Joppy nechal jako dar vnést do Joppy 200 košů s ukrytými ozbrojenci. Ti zajali obyvatele a Džeheuti zvítězil. Podobně v indické Mahábháratě 100 Kuruovců (100 lunací) hrou přelstilo pět solárních héroiů, bratrů Pánduovců, vyznávajících osmiletý Venušin cyklus.

Nyní si můžeme objasnit princip, proč má 15. postava v rotundě na hlavě přilbu a héroiské mýty uvádějí první vojenské vystoupení v 15 letech, v necelých 16 letech nebo v 16 až necelých 17 letech. Podstatou je přechodový rituál, kdy po dosažení věku dvou Venušiných cyklů (16 roků) je jedinec schopen a oprávněn nosit zbraň a bojovat. V budhistické klášterní jeskyni střeží nosiči mečů průchody do zadní, zjevně soukromé, části jeskyně. Chrání tak před nepořádkem (démony) spojeným s počítáním času podle lunárního kalendáře. V některých mýtech došlo k posunutí prvních vojenských vystoupení héroiů na 15 a necelých 16 roků snad proto, aby se zdůraznila jejich odlišnost od běžných smrtelníků, kteří měli právo nosit zbraň až po završení 16 roků. Případně došlo k nesprávnému výkladu smyslu původní správné číslovky, což se někdy v mýtech stává. Například v pohádce o Alí Babovi a 40 loupežnících je jejich počet pětkrát zkrácen oproti původním 200, ale rovněž jsou ukrytí v nádobách lstivě vneseni do domu Alí Babi. Také je lest odhalena jako v Mabinogi a loupežníci jsou pozabíjeni. V každém případě jasně vidíme, že 200 lunárních měsíců a zároveň 16 solárních roků je vždy spojeno se zbraněmi, přilbou a vojenskými událostmi. V římském právu je mladý muž v 17 letech oprávněn začít nosit mužskou tógu a stává se voličem. Zde je opět opakující se problém s výkladem, co je vlastně v 17 letech. Je to po dokončení 17. roku života, takže v probíhajícím 18. roce? Nebo je původně míněn průběh 17. roku života, který začal po ukončení 16. roku, což by bylo správně podle výše uvedeného? Ohledně znojemské 15. postavy s přilbou a byliny o Volchovi jsme nuceni také přihlédnout k jejich pozdnímu provedení a zapsání a tím zdůvodnit chybné použití číslovky 15.

 

Heroi_a_tri_bohyne_Museum_fr_Indische_Kunst_Dahlem_Berlin_Mai_2006_061Tri_magove_Bezeklik_Museum_fr_Indische_Kunst_Dahlem_Berlin_Mai_2006_063

 

Na závěr

Osvobození se od představy, že postavy se štíty jsou Přemyslovci, je zároveň osvobozením od datování maleb podle posledního možného vyobrazeného Přemyslovce. Dosud se považovalo za nepochybné, že postava s korunou a žezlem musí být první král Vratislav II. Novou otázkou je, jak se nyní dá s datací vzniku maleb a rotundy hýbat. Podle dodatečně vyrytého nápisu vytvořeného podle nedochované písemné listiny byla rotunda P. Marie v roce 1134 obnovena a zasvěcena sv. Kateřině, nebo obohacena o kapli (oltář) sv. Kateřiny.26 Do téhož roku se může vložit i vytvoření střechy z kamenných desek. Maltové lože pro kamenné desky přiléhá k omítnutému zdivu původní lucerny, která je založena přímo na kupoli. Protože s lucernami je u nás možno počítat až během 12. století,27 byla vytvořena zmíněná představa o dodatečném provedení kupole s lucernou. Jenže, maltové lože není totéž co konstrukce kupole, takže nejprve byla postavena rotunda s kupolí a předpokládaným zastřešením na dřevěném krovu a až později byla zřízena lucerna včetně její omítky a pak na ní navazující maltové lože s kamennými deskami. Analogií je rotunda na Řípu s kamennou krytinou, obnovená v roce 1126, tedy její obnova se rovněž ve stejné době nejspíše týkala i vytvoření nové kamenné krytiny, ovšem ještě bez lucerny. Znojemská rotunda musela i s výmalbou vzniknout nějaký čas před potřebou výměny střechy v roce 1134. Jediný keramický střep nalezený vespod maltové podlahy datuje stavbu do mladší doby hradištní. V souvrství maltové podlahy byl ovšem nalezen i střep ze 16. století. To se vysvětluje tak, že se sem tento mladší střep dostal během pozdějších oprav podlahy.28

Určité pochybnosti k datování vyplývají ze známých historických skutečností. Archeologický výzkum zjistil, že původní znojemské hradisko (sv. Hipolyt) bylo kolem roku 950 zničeno požárem. V roce 955, kdy byli Maďaři poraženi v bitvě na Lechu, měl zvítězit nad Maďary i Boleslav I., tedy snad někde na jižní Moravě. Je zvláštní, že by Boleslav nepřevzal bezvládné Znojemsko pod svojí kontrolu a nezřídil zde své správní středisko. Zároveň se nám někam vytratilo Břetislavské Znojmo předcházející románský hrad, který typově odpovídá až poslední čtvrtině 11. století a s nímž má být současná i rotunda. Někde je tedy chyba a na výběr máme z těchto možností.

  1. Již Boleslav I. ovládl po roce 955 vedle Znojemska i Brněnsko a tam zřídil své ústředí pro obě oblasti.

  2. Boleslav I. ovládl po roce 955 Znojemsko, avšak provedl změny kupeckých cest a správní hradisko pro období 2. pol. 10. stol. až poslední čtvrtina 11. století zřídil někde jinde. Teprve po úplném vymizení maďarské nájezdnické hrozby by se Znojmo opět stalo centrem oblasti.

  3. Boleslavské centrum by se nacházelo již na místě dnešního Znojma. Potom by rotunda včetně maleb mohla být starší, nežli se dosud většinou předpokládá. Tomu však odporuje vyhodnocení archeologických nálezů, umělecko historické posouzení maleb a stavební typologie zdiva rotundy.

Nutno dodat, že úvahy o mocenském průniku Přemyslovců na Moravu za Boleslava I. jsou založeny jen na představě potřeby ovládnutí severu Moravy kvůli spojení Prahy s Krakovem. Jenže Boleslav mohl Krakovsko ovládnout i přes Slezsko, tudíž Olomoucko mohlo v té době zůstat samostatným panstvím. Podobně i moravský úděl Břetislava I. po roce 1018, považovaný za připojení Moravy k přemyslovské državě, se mohl nacházet pouze na jižní Moravě, stále bez potřeby přemyslovského ovládání severu Moravy.

Vývoj přemyslovského hradiska Znojmo by se mohl přirovnat k hradisku Tetín. Zde byl vystavěn kamenný hrad na nevyužívaném skalnatém výběžku za hradištěm. Podobně by ve Znojmě bylo nejprve zřízeno jednodílné hradisko hradského správce s rotundou na místě dosud předpokládaného předhradí. Teprve koncem 11. století by byl na nevyužitém a pro hradiskové osídlení nevhodném skalnatém konci ostrožny postaven románský hrad. Při tom všem však není nutné se tlačit do představy, že přemyslovské jednodílné hradisko Znojmo vzniklo vzniklo zároveň s rotundou. Ta mohla být založena později.

 

Znojmo_pdorys

Dodatek z 27. 1. 2015

Podle odečtu azimutu z Google Earth je azimut rotundy 71,3°. Podle toho vychází archeoastronomický výpočet pro datum založení 15. 4. 1063 nebo 15. 4. 1082 v den úplňku po svátku Zvěstování P. Marii (25. 3.). Městská zástavba neumožňuje ověřit dohlednost na předpokládaná obzor ve vzdálenosti 3,9 km a zpřesnění výškopisu by mohlo mít na dataci vliv. Pokusíme-li se nalézt souvislosti s historickými událostmi, tak by rotunda byla založena dva roky po nastoupení Vratislava II. na pražský stolec v roce 1061 a navrácení Brněnska se Znojemskem údělníku Konrádu I. Brněnskému. Lépe tedy vyhovuje rok 1063 a zakladatelem rotundy by byl Konrád I. Brněnský, který podobně jako jiní, po dvou letech po návratu či přiznání knížectví nebo údělu, postavil kostel. Připomeňme si, že spolu s Vratislavem II., se navrátili i staroslověnští duchovní do kláštera v Sázavě a stavební typ rotundy lze dát v Čechách do souvislosti s uplatňováním staroslověnské liturgie. Také již prvotní Bořivojova rotunda, později sv. Víta, byla zasvěcena Zvěstování P. Marii. U založení kapitulního chrámu sv. Petra a Pavla na Vyšehradě Vratislavem II. rovněž vychází archeoastronomické datování na rok 1063.

 

Jan Cinert

Aktualizovaná verze ze 14. 7. 2010

Poslední úprava: 26. 1. 2016

 

 


    1 - Konečný L. J., Románská rotunda ve Znojmě (2005), str. 371.

    2 - Cinert Jan, Bylo to jinak (2008).

    3 - Homér, Odyssea.

    4 - Obce na Příbramsku. Jablonná leží na jižním svahu a Višňová na opačném, severním. Viz též kritický článek k této problematice.

    5 - Cinert Jan, Bylo to jinak (2008).

    6 - tamtéž.

    7 - Graves R., Řecké mýty (2004).

    8 - Viz článek Kniha Ester.

    9 - Graves R., Řecké mýty (2004).

    10 - Gall Anonym, Kronika.

    11 - Warnerová E., Ruské mýty (2006).

    12 - Graves R., Řecké mýty (2004).

    13 - Graves R., Řecké mýty (2004).

    14 - Gall Anonym, Kronika.

    15 - Bödecký rukopis archetypu Ludmilské legendy kterou opisoval tzv. Kristián.

    16 - Moravia magna.

    17 - Cinert Jan, Bylo to jinak (2008).

    18 - tamtéž.

    19 - Vícehlavost známá např. z popisů slovanských model u Adama Brémského je nepravděpodobná. Jednalo se o více postav nebo obličejů. L. J. Konečný směšuje vícehlavost s víceobličejovostí frontálním zákrytem více postav, ze kterých jsou vidět hlavy. Dvojobličejovost je známa u zjednoosobnění blíženců Světlo-Stín do jedné postavy, jako je sumerský Isimu a římský Janus. Z galořímského období jsou známa trojobličejová vyobrazení boha počasí Cernunna. Dvojhlavost a trojhlavost se uplatnila pouze výjimečně.

    20 - Proto říkáme, že budeme-li se postit na Štedrý den, uvidíme Zlatá prasátko.

    21 - Více viz v článku Bůh Cernunnos a kultovní vozík ze Strettwegu.

    22 - Konečný L. J., Románská rotunda ve Znojmě (2005).

    23 - O něm pochází nejstarší dochovaná zpráva od Řeka Hipparcha z Bythinie (146 - 126 př. n. l.). Pojmenován je po řeckém filosofovi Platónovi a dá se předpokládat, že jeho známost bude daleko starší.

    24 - Pittner J., Gemälde-Erklärung in dem sogennanten Heidentempel zu Znaim (1822).

    25 - Tento článek podrobil drtivé kritice P. Šimík na Moravia magna. S výkladem obsahu maleb, který zastává, nesouhlasím, ale pokud bude interpretace našich nejstarších dějin stále tak pragocentristická jako u A. Merhautové, budu takové reakce na Moravě považovat za oprávněné.

    26 - Konečný L. J., Románská rotunda ve Znojmě (2005).

    27 - tamtéž.

    28 - Konečný L. J., Románská rotunda ve Znojmě (2005) - Archeologický výzkum vedl Bohuslav Klíma, Znojemská rotunda ve světle archeologických výzkumů (1995).