Kniha Vznik přemyslovské državy | Jan Cinert

Příběh hrobu 98 v bazilice sv. Jiří jako příklad tvorby výkladu o českém raném středověku

V listopadu 1959 zahájil archeolog Ivan Borkovský odkrývání hrobu Boleslava II. č. 98 nacházejícího se pod ústředním náhrobkem v bazilice sv. Jiří. Už nyní je třeba zpozornět, nezkoumalo se totiž komu může hrob náležet a ani se neověřovalo, zda skutečně přísluší Boleslavu II. Výzkum se nesl v duchu dopředu vytvořeného nepochybného předpokladu o hrobu Boleslava II. I. Borkovský jej nezměnil ani po odkrytí celé nálezové situace, jež takový vstupní předpoklad vyvracela.

 

O pohřbení Boleslava II. v bazilice sv. Jiří není nutno pochybovat. Ve zdejších kalendářích byl připomínán den jeho úmrtí 7. února a vzpomínán byl jako druhý zakladatel baziliky. Jenže, dochovaný ústřední nadzemní náhrobek pochází zřejmě až z 2. poloviny 16. století a jeho přisouzení k Boleslavu II. se v pramenech objevuje až u barokního historika V. Chanovského ve spise Vestigium Boemie Piae z roku 1695. Připomeňme si, že je to týž, jenž si vymyslel úmrtí abytyše Mlady v roce 994.

 

Kalen._BolesmarieVrat

 

V následujícím měsíci téhož roku začal antropolog Emanuel Vlček s vyzdviháním kosterních pozůstatků v původním uložení knížete pohřbeného ve vydlabané dubové rakvi. Byly v žalostném stavu, většinou rozpadlé na prach a zachránily se jen zlomky kostí. Antropologicky byl nejprve stanoven věk dožití 60–65 a pak 65–70 roků. Následně vstoupil do výzkumu stomatolog Jan Kilian a Gustafsonovou metodou určil věk dožití 42,5 ±3,5 roku. Takový věk vylučuje Boleslava II. s vypočteným dožitým věkem 46 roků, neboť je už na hranici uvedené tolerance. Zejména neodpovídal představám o Boleslavovi II. v době výzkumu, protože považován za syna Boleslava I., by se měl dožít více než 60 let. E. Vlček pak přiřadil ostatky z hrobu 98 knížeti Oldřichovi.

 

Takže se nezbytně k záležitosti v roce 1983 vyslovil historik Dušan Třeštík ve své masivní demagogické kampani odsuzující výsledky výzkumu E. Vlčka (Počátky Přemyslovců, 1997, 
449–478
). Starý mýtus o spatření herojky u vody herojem, například též biblické Betsabé u studny králem Davidem, prohlásil v případě Kosmou uvedeného spatření Boženy u studny knížetem Oldřichem za historickou událost. Dokonce ji datoval do roku 1002, a protože Oldřich měl být už před tím ženatý, tak by se dožil 59–60 let. Podporou mu bylo pojmenování knížete Oldřicha po augsburském biskupu Oldřichovi zemřelém v roce 973, a tak by k Oldřichově narození mělo dojít v letech 974/975 nedlouho „po šíření svatosti“ biskupa. Takže podle D. Třeštíka, ať by se uvažovalo o Oldřichovi nebo Boleslavu II., v každém případě zjištěný dožitý věk Gustafsonovou metodou musí být špatně. Ve skutečnosti došlo k šíření svatosti biskupa Oldřicha až v roce 993, kdy byl svatořečen a jeho uctívání bylo hned nařízeno v celé mohučské arcidiecézi. Takže kníže Oldřich se mohl narodit jen ve druhé polovině roku 993. Tomu přesně odpovídá převzetí vlády v roce 1012 od Jaromíra, když Oldřichovi bylo 19 roků, a úmrtí v roce 1034 při dožitém věku 41 roků. To je opakovaně ve výborném souladu se zjištěným věkem dožití podle J. Kiliana 42,5 ±3,5 roku u jedince z hrobu 98.

 

V roce 2003 přišel s novým návrhem Jiří Sláma (Historia Pragensia I.Několik poznámek k hrobům přemyslovských knížat na Pražském hradě, 2003, 293–300). Na základě rozboru listiny „papeže Jana XIII.“ se souhlasem k založení pražského biskupství a kláštera při sv. Jiří, jejíž opis uvedl Kosmas ve své kronice (Kronika Čechů, 1, XXII) došel k závěru, že pohřbeným je Boleslav I. V textu je prý uvedeno, že „papež chce přispět dobrotivou pomocí novému kostelu“, a tudíž byl stavebníkem II. fáze (nového kostela) baziliky sv. Jiří už Boleslav I. Ten pak byl jako druhý zakladatel pohřben v ústředním hrobě 98. Nejenže v listině není uvedeno Jan XIII., ale „Jan, sluha sluhů božích“, není tam ani vůbec nic o „přispění dobrotivou pomocí novému kostelu“. Nad to Boleslav II. zemřel dle Kosmy 7. února a v ten den byl vzpomínán Boleslav zbožný kníže jako druhý zakladatel, takže se nemůže jednat o Boleslava I. (viz obr. výše). Tím je myšlenka J. Slámy zcela nesmyslná. V roce 2005 se k tomu opatrně vyjádřila Milena Bravermanová (Castrum Pragense 7, I., 47–48) podle posouzení lemu rubáše či tkanice nalezené u kolen pohřbeného v hrobě 98. Pochází z drahocené látky tkané v Byzantské říši u nichž v 10. století platil zákaz vývozu. Látka se do Prahy tedy mohla dostat až v průběhu 11. století, což ovšem, doplňuji, odpovídá opět až pohřbu knížete Oldřicha zemřelého v roce 1034. M. Bravermanová uzavřela s tím, že „kdyby se jednalo o Boleslava I. [† 972] a ne až Boleslava II. [† 999], znamenalo by to, že se [látka] do Evropy musela dostat již někdy v 60. letech 10. století. Zatím však nevíme o jakékoliv analogii, která by tuto možnost podpořila.“

 

Sv._Jiri_krizovy_utvar

 

Vraťme se k archeologické nálezové situaci, jak ji popsal I. Borkovský ve své zásadní knize Svatojiřská bazilika a klášter na Pražském hradě, 1975. Zcela prvotní maltová podlaha Vratislavovy baziliky se nedochovala, byla odstraněna při snižování terénu uvnitř kostela o 22 cm při výstavbě II. fáze za Boleslava II. To je dáno rozdílem výšek předzákladů obou fází. Takže nejstarší dochovanou podlahou jsou zbytky maltové z doby Boleslava II. Na ni byla později udělána navážka a na tu byla položena opuková dlažba. Maltová podlaha přiléhá ke zděnému útvaru v podobě kříže východně od hrobu 98, takže podlaha i útvar jsou současné. Jenže hrob 98 maltovou podlahu a útvar náležející k II. fázi Boleslava II. narušil, takže vznikl až někdy následně po stavbě baziliky a úmrtí Boleslava II., když křížový útvar přestal sloužit svému účelu. Tím je zcela vyloučen pohřeb Boleslava II. do hrobu 98. Hrob náleží až pozdějšímu knížeti, a to tomu, jenž nechal obnovit baziliku a položit uvedenou opukovou dlažbu. Ta totiž přiléhala k náhrobní desce hrobu 98, byla tím i ve stejné výšce a samozřejmě současná. Hrob může příslušet jen významnému obnoviteli baziliky a kláštera knížeti Oldřichovi a byl umístěn mezi původní hrob prvního zakladatele Vratislava na pravé straně a hrob druhého zakladatele Boleslava II. č. 93 vlevo.

 

vychodni_polovina_baziliky_sv._Jiri

 

Vedlejší hrob 93 se dá přisoudit Boleslavovi II. jen podle jeho umístění a pohřbení knížete do dlabané jasanové rakve. Hrob byl později poničen hrobkou 92, takže se dochoval jen východní konec. Přesto lze navíc považovat za směrodatné nenalezení žádných, ani sebemeších částeček kostry. To znamená, že už dříve před poničením hrobkou 92 byla rakev prázdná a z ní nedlouho po pohřbu bylo vyzdviženo ještě soudržné tělo. Pouze to mohlo způsobit neodpadnutí nějakých částí a jejich nezůstání v hrobě. Taková událost u knížecího těla pohřbeného v bazilice je spojitelná jen s předpokládanou devastací ostatků Boleslava II., zemřelého v roce 999, Slavníkovcem Soběslavem kolem přelomu let 1003/1004 ze msty za vyvraždění Slavníkovců v Libici.

 

Ostatky Boleslava II. lze považovat za ztracené. Přes výše uvedené skutečnosti se stále opisuje náležení ústředního hrobu 98 knížeti Boleslavovi II., jak si to už před zahájením výzkumu předsevzal I. Borkovský, a učí se toto na školách.

 


 

Jan Cinert

3. 3. 2023

Odkazy