Kniha Bylo to jinak | Jan Cinert

Nový rodokmen nejstarších Přemyslovců 2018

Na tomto místě se nalézal od roku 2009 předchozí Nový rodokmen nejstarších Přemyslovců. Zahrnoval období od knížete Bořivoje do závěru 10. století. Koncem roku 2018 nadešel čas na jeho obnovu a doplnění po Břetislava II. Mimo jiné se staly podnětem dílčí poznatky z dosud neukončeného výzkumu Středověká populace v centru a na venkově prováděného ARÚ AV. Podle nich manželka knížete Spytihněva I. nepocházela podle předpokladu z Bavorska, ale z Čech. Mladá žena z hrobu č. 102 v kapli kláštera sv. Jiří, dříve předpokládaná manželka knížete Václava, je nyní mužem, patrně kněžicem Václavem, synem Boleslava II. Kněžna z hrobu č. 92 v kostele sv. Jiří pocházela ze severní Itálie. Už tyto zdánlivé střípky dalšího poznání jsou důležité pro zpřesnění rodokmenu a výkladu historie raného středověku. Významným základním prvkem sestavování rodokmenu je stanovení právní plnoletosti v 19 letech, která umožnila kněžicům převzít vládu nebo alespoň dostat úděl. Díky jeho uplatnění vychází posloupnost panovníků a historických událostí v podstatě na rok přesně. Snad se v brzké době dočkáme dalších poznatků z výzkumů a rodokmen bude možné dále zpřesňovat a doplňovat.

Na období 11. století stojí za pozornost, že příslušníci hlavní rodové větve od Boleslava II. jsou spjati se stavební činností na Pražském hradě, či s podporou latinské liturgie, naopak příslušníci vedlejší větve už od Jaromíra jsou spojeni s Vyšehradem a podporou staroslověnských duchovních. To ukončil až Břetislav II. vyhnáním mnichů ze Sázavského kláštera. Opakuje se tím situace z 10. století, kdy od Spytihněva I. po Vojtěcha tato větev stranila latinskému obřadu a naopak Boleslav I. staroslověnskému. Zajímavostí je v některých případech pojmenování prvorozených synů podle dřívějších příslušníků hlavní rodové větve a druhorozených podle náležejících do vedlejší.

Nejvýznamnější novinkou je další větvení přemyslovského rodu a zjištění, že Přemyslovci vládnoucí v době kronikáře Kosmy náleželi do vedlejší větve. Kosmas si toho byl vědom a snažil se to zakrýt svojí uhlazenou posloupností panovníků. Vytvořil tak představu, že už od bájného Hostivíta jsou všichni následníci syny předchozích vladařů, aby podpořil oprávněnost vlády svých současných panovníků. Tím musel zejména vynechat knížete Vladivoje a období vlády Jaromíra, aby vládu Oldřicha navázal na vládu Boleslava III. Doplnil své snažení historkou o pohanění a zesměšnění Jaromíra na vrchu Velíz, když se měl stát knížetem. Ze stejného důvodu například vložil Vratislava II. mezi bratry Spytihněva II., Jaromíra, Konráda a Otu.

V rodokmenu jsou černě vyznačena historická data a dožité věky ověřené antropologickým výzkumem. Modře data odvozená ze souvislostí a zatím jen předpokládané skutečnosti, tučně jména vládnoucích Přemyslovců. V závorkách za jmény jsou dožité věky, níže životní data a pod nimi doba vlády. Ve spojnicích mezi muži a ženami rok sňatku. V poznámkách jsou dožité věky uvedené ve tvaru 41,9 ±3,8 roku zjištěné J. Kilianem Gustafsonovou metodou, ve tvaru ±50 roků klasickou antropologií podle změn na skeletu E. Vlčkem a M. J. Beckerem.

 

Jan Cinert

26. 1. 2019

Poslední změna 14. 4. 2019

Rodokmen Přemyslovců 2018

Novy_rodokmen_Premyslovcu_2018

Poznámky k rodokmenu

1 – Životní data knížete Bořivoje určují následující skutečnosti. Podle legendy Fuid se údajně dožil 36 let. Fuldské anály zmiňují účast Goriweje v bitvě proti Frankům roku 872 a při ztotožnění s Bořivojem mu muselo být nejméně 19 roků. Podle kronikáře Kosmy byl Bořivoj pokřtěn v roce 894. Ostatky z hrobu K1 byly E. Vlčkem přiřazeny podle pohřbu odpovídajícího 9. století a dožitého věku Bořivojovi. Dále to potvrzují kousky malty a odštěpky opuky nalezené v zásypu tohoto hrobu. Nejnověji bylo v rámci zmíněného výzkumu ARÚ AV učiněno radiokarbonové datování. Podle kostí je čas pohřbení vložen s absolutní pravděpodobností 95,3 % mezi roky 770–903, dřeva s 95 % mezi roky 771–881. Dále bylo zjištěno, že Bořivoj a jeho syn Spytihněv se stravovali poměrně prostě, na rozdíl od mladšího syna Vratislava. To odpovídá známé skutečnosti, že až Vratislav zbohatl po získání části jižních Čech díky kontrole obchodu se solí, což je doloženo jeho postavením velké baziliky sv. Jiří. Bořivoj podle legendy (archetypu) Diffundente sole a následujících dal postavit v Praze kostel P. Marie, takže do něho byl nutně také pohřben. Z kostela zbyla jižní apsida, nazývaná vnitřní prstenec jižní apsidy rotundy sv. Víta. Podle výzkumu J. Kiliana Gustafsonovou metodou, v rámci antropologického výzkumu E. Vlčka, se Bořivoj dožil 40,8 ± 4,3 roku. To celé znamená, že se narodil v roce 851, roku 972 se jako 21letý účastnil bitvy u Vltavy a neúspěšně se pokusil chopit vlády v Praze. Zemřel v roce 894 ve věku 43 roků a jeho dožitý věk 36 roků v legendě Fuid je o sedm roků zkrácený stejně, jako některé další letopisné údaje 1. a 2. generace historických Přemyslovců.

Sedmileté zkrácení má původ v době kolem poloviny 11. století. Tehdy staroslověnští duchovní píšící cyrilicí, původně vyhnaní z Ochridu, převedli data z hlaholských análů psaných podle kalendáře Antiochejské éry v domění, že jsou psány podle Byzantské éry mladší, jež měla počátek o sedm roků později. Kosmas pak zaměnil Bořivojovo úmrtí v roce 894 za pokřtění. Podle archeoastronomického datování založil Bořivoj rotundu Zvěstování P. Marii 12. 4. 876, dva roky poté, co se stal knížetem. Z toho dále vyplývá založení církevní a světské metropole Prahy nejspíše v roce 875.

2 – Prolog o sv. Ludmile uvádí Ludmilin dožitý věk 61 let, ale podle antropologického výzkumu byl 68,5 ±5,6 roku. Takže legendární dožitý věk je také o sedm let zkrácený, stejně jako letopisné datum jejího úmrtí v roce 921. Pro sňatek v roce 874 musela být biologicky zralá, tedy čtrnáctiletá. Prvorozený syn Spytihněv se podle zpětného odpočtu narodil v roce 875. Souhrn údajů pak určuje, že Ludmila se narodila v roce 860, vdávala se 14letá v roce 874, následujícího roku se narodil Spytihněv a zemřela roku 928 ve věku 68 roků.

3 – Sňatek se mohl uskutečnit až po pokřtění Bořivoje biskupem Metodějem na jaře 874, podmíněném Metodějovým návratem na Moravu na podzim předchozího roku, a po Bořivojově návratu z Moravy v důsledku tzv. Forchheimského míru z počátku léta roku 874. Zároveň před narozením nejstaršího syna Spytihněva v roce 875.

4 – Spytihněvova data jsou pro historické bádání bez potíží. Podle legendy Fuid a následujících se dožil 40 let. Podle Fuldských análů byl v roce 895 knížetem. Zemřel v roce 915 (nedochované Pražské anály, rok zaznamenán v následných analystických kompilacích). Podle výzkumu J. Kiliana se dožil 41,7 ± 4,6 roku, takže se narodil v roce 875, v roce 894/895 jako 19/20letý se stal knížetem po úmrtí svého otce Bořivoje a zemřel v roce 915 jako 40letý. Pohřben byl v církevní stavbě dosud nejistého významu, nad níž byl v 11. století postaven kostelík P. Marie (Na baště), dnes označovaný za nejstarší kostel postavený knížetem Bořivojem.

5 – Neznámá Spytihněvova manželka byla pohřbena na prkno položené na těle manžela a podle vzájemného průniku koster několik málo let po Spytihněvově smrti. Podle zjištění Gustafsonovou metodou se dožila 46,5 ±7,2 roku a podle znaků na kostře spíše o něco méně. V každém případě se překvapivě vdávala ve více než 20 letech a byla starší než manžel až o tři roky. Podle dosud neukončeného a nepublikovaného výzkumu ARÚ AV pocházela z České kotliny, což určily izotopy uložené v jejích zubech.

Podle Fuldských análů se v roce 895 poddala králi Arnulfovi knížata Čechů Spytihněv a Vitislav [Spitignewo, Witizla], která byla před tím odloučena Svatoplukem z moci národa bavorského. Podle vročení události se jedná nejspíše o pražského Spytihněva, ale o Vitislavovi, či Vítězslavovi, se nic dalšího neví. Mohl by být následníkem psovského Slavibora, otce Ludmily, kvůli spřízněnosti s Přemyslovci, ale pak by zřejmě nemohlo být psáno o odloučení Svatoplukem. Určitě byla odloučena podle Fuldských análů v roce 890 dvě knížectví, nejspíše v jižních Čechách a odtud by mohl Vitislav pocházet. Politická souputnictví bývala stvrzena sňatky, a tak by to mohlo být i v tomto případě. Vzhledem k vyššímu věku Spytihněvovy manželky v době sňatku, by byla spíše Vitislavovou sestrou, nežli dcerou. Pokud by byl Vitislav z roku 895 totožný s Vítězslavem z roku 872, o kterémžto účastníku bitvy u Vltavy zpravují Fuldské anály, byl by otcem.

6 – Letopisný údaj podle nekrologií Vratislavova úmrtí je 13. 2. 921. Rok patří do souboru dat zkrácených o sedm roků, takže Vratislav zemřel 13. 2. 928. Pozdní opis Prologu o sv. Ludmile uvádí: A otcovský stolec převzal její syn Vratislav. Ten pak vladěv lět 33, spočinul v pánu. Správně je „vladě v lět 33“, takže v roce 915 začal vládnout ve svých 33 letech. Vratislavův zjištěný dožitý věk je 45,7 ±5,9 roku, což je velmi přesné. Kníže se odvozeně narodil v roce 882, jako 33letý začal vládnout v roce 915 po úmrtí staršího bratra Spytihněva a v roce 928 zemřel ve věku 46 let. Vše je v souladu s archeoastronomickým datováním založení baziliky sv. Jiří 17. 8. 924 a údajem o posvěcení baziliky podle Bödeckého rukopisu v roce 927. Tento rok je dán přenesením sv. Ludmily v pátek 19. 10. do Prahy, které je spojeno s vysvěcením baziliky spolubiskupem řezenského biskupa Tuta. Takové datum odpovídá rokům 921, 927 a 932, takže připadá v úvahu jen rok 927.

Podle (archetypu) legendy Diffundente sole a následujících měl Bořivoj s Ludmilou celkem tři syny a tři dcery. Takové uhlazené počty jsou podezřelé, zároveň s přihlédnutím ke stejnému mýtickému počtu potomků řeckého boha Krona. Sedmiletá prodleva mezi narozením Spytihněva a Vratislava ale naznačuje, že se během ní mohly narodit tři jiné děti. V rodokmenu nejsou zaneseny, jestliže se o nich nic dalšího neví.

7 - Životní data Drahomíry je možno stanovit pouze podle nutnosti dosáhnout biologického věku pro sňatek, asi čtrnácti let, a to nejpozději roku 910. Podle legend jí Václav přidělil vdovský úděl (povolal svoji vyhnanou matku zpět), což se mohlo odehrát jen po zásahu Jindřicha I. Ptáčníka v roce 929. Dále podle I. staroslověnské legendy byla na živu v době Václavova úmrtí, takže by měla zemřít někdy po roce 939. To však jisté už není. Pouze narození nejpozději v roce 896 a sňatek v roce 910 je dán dalšími souvislostmi. Pravděpodobně byl jejím vdovským údělem nově založený Mělník a tam také byla nejspíše pohřbena v předpokládaném a dosud neznámém kostele.

8 – Podle al-Masúdího Kapitoly o Slovanech byl B.saklávič ,Boleslavič‘ vládce ve Stodoranech, ležících mezi Volyňskem a Doudleby v jižních Čechách v době Václavova doudlebského údělu. To mohlo být nejdříve po Václavově plnoletosti v roce 916, ale spíše až mezi roky 922 a 928. Není tedy jisté, zda Boleslavič byl otcem Drahomíry nebo bratrem. Přikloňme se k bratrství, protože při předpokladu narození Drahomíry v otcových 20–25 letech a podle tehdy obvyklých věků dožití, by otec měl zemřít kolem roku 920. Přípona -ič ve jméně Boleslavič by měla značit, že jeho otcem byl Boleslav.

9 – Přemyslovské ovládnutí části jižních Čech se mohlo uskutečnit pouze po předpokládané devastaci tohoto území Maďary nejspíše v roce 908 a novém uspořádání poměrů stanovením hranice mezi Bavorskem a Maďary v témže roce. Hradisko Doudleby, jako předpokládaný Vratislavův úděl, mohlo být vybudováno v roce 909 a zároveň v tomto roce dohodnut jeho sňatek s Drahomírou ze sousedních Stodoran. Sňatek se nejpravděpodobněji uskutečnil v roce 910 a následujícího roku se narodil Boleslav I. Vratislav byl ale plnoletý už v roce 1001, takže je možné, že měl předchozí neznámou manželku, nebo byla Drahomíra starší a sňatek se ukutečnil už v roce 1002, a do narození Boleslava rodila Drahomíra dcery. Zde je uveden příklon k možnosti, že politický zájem o spřízněnost byl vysoký a Drahomíra byla příliž mladá v době Vratislavovy plnoletosti, takže se počkalo na její dospění. Podle I. staroslověnské legendy sepsané kolem poloviny 11. století měli Václav a Boleslav čtyři sestry. Může se jednat o údaj ze ztracených hlaholských letopisů z 1. poloviny 10. století, ale přitom není jasné, zda byly sestrami Václava nebo Boleslava.

10 – Jak uvádí Minejní a Vostokovská redakce I. staroslověnské legendy: Václavovi bylo osmnáct let když zemřel jeho otec. Údělníkem na Doudlebech, podle al-Masúdího, mohl být po dosažení plnoletosti v devatenácti letech a zároveň před stanovením poplatnosti roku 929 Jindřichovi I., jak zaznamenal kronikář Widukind, když se také jedině mohl stát pražským knížetem po úmrtí strýce Vratislava. Nemohlo mu tedy být devatenáct let rok po Vratislavově smrti roku 928 a Vratislav nemohl být jeho otcem. Václavovi bylo osmnáct let roku 915, když zemřel jeho otec Spytihněv a tím se narodil roku 897, to znamená jeden až dva roky po svatbě jeho otce s neznámou českou knížecí dcerou. Zjištěný dožitý věk je 42,2 ±4,8 roku a zemřel v ústraní v Boleslavi asi tři roky po tom, co byl v létě roku 936 sesazen Boleslavem I. S tím je v souladu legendární údaj o tři roky trvající neporušenosti jeho těla. Není jisté, zda platí den úmrtí 28. 9., který se poprvé objevil u legendisty Gumpolda. Pondělí v I. staroslověnské legendě je určitě dodatečně vypočteno podle chybného roku 929.

11 – O Václavově manželce není nic známo a nejsou ani její ostatky. Pouze musela být nejméně 14letá v roce 930, aby se mohla vdát a následujícího roku porodit předpokládaného prvorozeného syna Slavníka. K jejímu původu viz pozn. 13.

12 – Ostatky Boleslava I. nebyly dosud zcela prozkoumány. Zemřel roku 972 před první zmínkou k roku 973 o jeho nástupci Boleslavu II. Jestliže se podle znění legend Drahomíra v období od Vratislavovy smrti na jaře 928 do přelomu let 928/929 pokusila stát regentkou a udržet knížecí stolec pro Boleslava I., muselo být Boleslavovi zanedlouho devatenáct let. Roku 950 přitáhl Boleslav na pomoc svému synovi obleženému v hradisku Nova zmíněném kronikářem Widukindem. Velmi pravděpodobně jde o Žatec. Tomuto nejmenovanému synovi muselo být jako údělníkovi nejméně 19 let. Musel se tedy narodit nejpozději roku 931 a jeho otci Boleslavovi muselo být 19 let nejpozději v roce 930, aby se v něm mohl oženit. Zároveň Boleslavovi muselo být 19 let po roce 929, jestliže mu Václav přidělil úděl v Boleslavi. Narodil se tedy roku 911, rok po předpokládaném sňatku svých rodičů. Boleslavovi, jeho manželce a prvorozenému synovi nejlépe vyhovují ostatky z pietně srovnané hraničky kostí nazývané K3 nalezené pod Svatováclavskou kaplí. Dosud byly pouze roztříděny a podle změn na kostrách určeny přibližné dožité věky M. J. Beckerem. Boleslavovi by měly náležet ostatky muž 65 ±(10) roků, neznámé manželce žena 50/55 ±10 roků a neznámému prvorozenci muž 35 ±10 roků. Hranička obsahovala dále pozůstatky šesti dětí, z nichž snad některé by mohly náležet knížecímu páru. Boleslavova manželka nejspíše pocházela ze sousedství jeho boleslavského údělu, neboť tehdejší čerstvý údělník Boleslav do vysokých politických kruhů nedosáhl. Nutno dodat, že na druhou stranu není známo s jakým předstihem byly dojednávány sňatky a dojednání stvrzeno zásnubami.

13 – Otec biskupa Vojtěcha, údělný kníže na Libici Slavník, byl podle Brunovy legendy nepos krále Jindřicha. To je možné nejspíše tak, že Slavník byl Václavovým synem, narozeným potom, co se Václav stal vladařem a poplatným Jindřichovi I. v roce 929, neboť jiná možnost takového spříznění se nejeví. Václavovou manželkou mohla být blízká příbuzná – neznámá (nemanželská?) dcera krále Jindřicha I. Taková dcera mohla být i vévody Arnulfa Bavorského a Slavník by byl příbuzným císaře Jindřicha I. (krále II.), neboť sňatkem mezi roky 936–940 se rody saských Liudolfovců a bavorských Luitpoldovců spojily.

Podle podstaty politických sňatků by měla Střezislava pocházet ze sousedství Slavníkova libického údělu, tedy asi z východních Čech. Nic dalšího se o ní neví. Ostaky nejsou známy a pravděpodobně byla pohřbena v Libici.

14 – Dříve se zdálo lákavé spojit Boleslavova prvorozence zmíněného Widukindem k roku 950 s comes Vok, u něhož Kosmas zaznamenal úmrtí v roce 968. Jenže pak by byl nevysvětlitelný Kosmův „omyl“ u úmrtí Boleslava I. v roce 967. Toto úmrtí se může týkat jen „otce Boleslava II.“, za něhož Kosmas považoval Boleslava I. K tomuto prvorozenému synovi viz poznámku 12.

15 – O uvedeném comes ,velmoži‘ Vokovi není nic známo, mimo roku úmrtí 968. Časově vychází, že byl mladším synem Boleslava I. a dožil se dospělého věku. Navržený rok narození vyvolala možnost, že by mohl být případně Vladivojovým otcem.

16 – Podle výzkumu E. Vlčka lze pražské ostatky biskupa Vojtěcha považovat za pravé a podle zjištění Gustafsonovou metodou, ale s použitím jen jednoho zubu místo obvyklých dvou, se Vojtěch dožil 47,4 ±0,8 roku. Při úmrtí 25. 4. 997 by se podle střední hodnoty narodil jako prvorozený namísto Soběslava a už v roce 950. To je málo pravděpodobné, a tak je Vojtěchův věk v době smrti nutné snížit o tři roky. Více nikoliv, neboť výsledky J. Kiliana jsou v jiných případech poměrně přesné.

Soběslav padl na mostě přes zaniklé rameno řeky Vltavy v Praze při ústupu Poláků v roce 1004. Tím vymřela původně hlavní (slavníkovská) větev rodu Přemyslovců. O dalších bratrech se ví jen, že byli zavražděni v roce 995 v Libici.

17 – Dobrava byla v roce 965 provdána za polského knížete Měška I. a zemřela v roce 977. Ostatky jsou neznámé. Dle Kosmy se vdávala v pokročilém věku. To by bylo velmi nezvyklé a Kosmova domněnka vychází z jeho představy, že Boleslav II. byl synem Boleslava I. Pak by opravdu její věk v roce 965 vycházel vysoký. Podle kronikáře Dětmara z Merseburgu byla sestrou staršího Boleslava, kterým mínil Boleslava II. Pro sňatek musela být alespoň 14letá a vše vychází jen tak, že se narodila prvorozená v roce 951, aby se mohl v roce 953 narodit Boleslav II., který musel v roce 972 dosáhnout 19leté plnoletosti. Dobrava byla matkou polského knížete Boleslava I. Chrabrého, kterého Dětmar označil za bratrance Boleslava III.

18 – Ostatky Boleslava II. nejsou známy. Jeho nejpravděpodobnější hrob č. 93 ve svatojiřské bazilice byl nalezen prázdný. Podle Kosmy zemřel 7. 2. 999 a byl-li by opravdu synem Boleslava I. narozeným roku 931, dožil by se tehdy extrémního věku šedesáti osmi let. Bylo výše zmíněno, že v roce 972 mu muselo být nejméně 19 roků. Jedině tak mohl být ustanoven knížetem po Boleslavu I., zemřelém v témže roce. Dožitý věk vychází 46 roků, a tomu neodpovídají žádné ostatky nalezené v bazilice sv. Jiří, v níž jako druhý zakladatel byl nepochybně pohřben. Pouze ostatky Vratislavovy, ale ty byly vyzdviženy s autentikou potvrzující, že se jedná o Vratislava. Hrob Boleslava II. byl snad v době přítomnosti Poláků a slavníkovce Soběslava na Pražském hradě v letech 1003–1004 zničen ze msty za vyvraždění Slavníkovců. Druhou možností je vyzdvižení ostatků při vytváření hrobky č. 92, patrně v 1. pol. 12. století, a uložení na neznámém místě v kostele. Pak by mohlo dojít k jejich nenávratné ztrátě při požáru v roce 1142. I po uvedeném poničení hrobu a těla mohly být ostatky v roce 1004 uloženy jinde v kostele.

Jeho manželka Hemma mohla být příbuznou bavorského vévody Jindřicha II. Svárlivého, se kterým byl Boleslav II. politickým souputníkem. Její ostatky nejsou známy a zřejmě byla pohřbena v kostele ve svém mělnickém vdovském údělu. Tento úděl mezi roky 999–1006 dokládají mělnické denáry s jejím jménem podle slovanské výslovnosti Enma. Kosmas zmiňuje její úmrtí v roce 1006 a rok narození je zde odvozen, jako obvykle, z potřebné pohlavní zralosti alespoň 14 let v roce sňatku.

19 – Mlada je známa pouze z Kosmovy kroniky, jako sestra Boleslava II. a zároveň měla být vyslána do Říma se žádostí o souhlas se založením pražského biskupství. Nejpříhodnější rok odchodu takového poselstva je 961 během tažení Oty I. do Itálie, a tak by musela být tetou Boleslava II. Její cesta do Říma je zřejmě dodatečně vymyšlená, a tak byla Mlada opravdu sestrou Boleslava II. a první abatyší kláštera při sv. Jiří se stala v době jeho vzniku před rokem 980. V té době musela být vzdělaná a zároveň přestárlá pro výhodný politický sňatek. Takže asi 20–25 roků a spolu s nutným narozením alespoň dva roky po Boleslavu II. plyne nejdřívější rok narození 955. Ostatky patrně nebyly nalezeny.

20 – Kosmas uvádí lehce popletenou a zčásti nemožnou historku o Strachkvasovi, synu Boleslava I., narozeném v době Václavova legendárního zavraždění, dle Kosmy již v roce 929. Prý byl mnichem v Řezně do roku 994 a v roce 995 měl nahradit biskupa Vojtěcha, ale při svěcení podlehl náhlému záchvatu. Takové jméno je u knížecího syna nemožné, stejně tak, aby byl ještě v roce 994 mnichem. Původní prostá skutečnost, zřejmě že byl nečekaně zemřelým mladším synem předurčeným stát se biskupem, do Kosmova zápisu notně změnila podobu. Přijmeme-li Kosmovo tvrzení, že byl bratrem knížete, tedy Boleslava II., tak je představitelné, že v roce 994 dosáhl věku nejméně 30 let a mohl být vzápětí svěcen na biskupa. Třeba i náhle zemřel. Jistota o něm i jeho jménu žádná není. Kosmas totiž také mohl svojí historkou zakrýt vysvěcení staroslověnsky směrovaného moravského biskupa, který pak v Praze neúřadoval, takže mohlo být zapsáno, že ho při svěcení popadl ďábel. Jméno Strachkvas by bylo narážkou na sounáležitost s arcibiskupem Metodějem latinským zkomolením řeckého Methodios na Methudius a zavádějícím překladem podle latinského metus ,strach‘. Tak se stalo i později při vytvoření českého tvaru Strachota u pojmenování Metoděje.

Ve vojtěšské legendě Canapariově se popisuje výprava poselstva vyslaného do Říma asi roku 992 s cílem přivést biskupa Vojtěcha zpět z Říma do Prahy. Vedl jej bratr vévody oné země, které stál v čele jako biskup ten, jehož návrat byl vymáhán. Následující Brunova legenda uvádí, že k tomu úkolu byli zvoleni světcův vychovatel Radla a výmluvný mnich Kristián, bratr pána země. To vše se později stalo podnětem ke ztotožnění mnicha Strachkvase s mnichem Kristiánem a mnich Strachkvas/Kristián se stal neodmyslitelnou součástí historických konstrukcí. Při střízlivém pohledu získáváme pouhou zprávu o neznámém bratru Boleslava II., který byl světským vůdcem výpravy. Bruno si vymýšlel podle zvyku, že vyjednávání pak vedl nutně výmluvný latinský duchovní, takže Canapariovu zprávu zkomolil vytvořením mnicha Kristiána, bratra pána země. Údajný vychovatel mnich Radla by musel být téměř o generaci starší, takže v roce 992 už zemřelý. V případě, že Vladivoj byl mladším bratrem Boleslava II., mohl by on být oním vůdcem poselstva. Avšak musel by se narodit až po „Strachkvasovi“ předurčeném za biskupa.

21 – Kníže Vladivoj, podle Dětmara navrátivší se z Polska a vládnoucí i zemřelý v roce 1002, je dlouhodobě záhadnou postavou. Jakožto uprchlý náležel do vedlejší rodové větve a prosadil-li se proti vládnoucímu Boleslavovi III., tak jedině podle práva stařešinství a patřil do starší generace. Ve snaze nevytvářet mu neznámého otce s nejasnou vazbou na Přemyslovce, je zde navržen za jeho otce comes Vok. Z toho pak plyne předpokládaný rok narození jeho i jeho otce. Případně mohl být mladším bratrem Boleslava II. Jistota zde není, a protože nejsou známy ostatky Voka, Vladivoje, Boleslava III. a Jaromíra, zřejmě nikdy nebude.

22 – Podle Kosmy měl Boleslav II. syny Václava a Boleslava III., avšak Václav zemřel v přicházejícím věku [dospělosti]. Václav se musel narodit už v roce 973, což určují závazná data jeho syna Oldřicha. Jeho smrtelné onemocnění se možná stalo podnětem k zázraku v Gerhardově Životě sv. Oldřicha. Měl být nemocen, ale po zaslání darů sv. Oldřichovi, tedy do Augsburku, knížetem Boleslavem II. (Volizlaw ze země Slovanů) se zázračně vyléčil.

V ústředním hrobě pod kaplí P. Marie, později sv. Anny, v klášteře sv. Jiří byly nalezeny ostatky muže zemřelého ve věku 20,4 ±1,84 roku. Tento dožitý věk neodpovídá jinému Přemyslovci té doby, který by navíc měl být tak významně pohřben. Zároveň se objevuje zajímavá shoda mezi jménem Václav, tehdy podle zvyku dávala prvorozenému synu jméno matka podle významného předka, a zadáním vytvoření Wolfenbüttelského rukopisu prvotní václavské Gumpoldovy legendy právě kněžnou Hemmou. Ovšem Gumpoldova legenda byla napsána až v roce 983 a Hemma objednala rukopis nejspíše až po roce 1004.

23 – Boleslav III., Jaromír a Oldřich měli být bratry, syny Boleslava II. podle Dětmara, nebo Jaromír a Oldřich syny Boleslava III. dle Kosmy. Vzhledem k jejich vzájemnému soupeření o vládu nepřipadá ani jedno v úvahu. Boleslav III. se roku 999 stal knížetem po Boleslavu II., jako jeho nejstarší žijící syn. Nejpozdější rok jeho narození je stanoven podle podmínky dosažení nejméně 19 roků v roce 999, když se ujal vlády po svém otci. Kosmas uvádí úmrtí v roce 1037. Jestliže si dáme omezení podle dožitých věků ostatních Přemyslovců 62 roků, tak se Boleslav III. narodil nejdříve v roce 975, zároveň nutně dva roky po narození Václava. Pak je rozporná Dětmarova zmínka, že Boleslav III. rozsekl hlavu svému zeti v roce 1003. Jeho dcera by se musela narodit nejméně 14 roků předtím v roce 989, což je v rozporu s možnou plnoletostí Boleslava III. Zároveň je velmi podivné, proč by se Boleslav III. brutálně zbavil sňatkem spřízněného velmože. Buď jde o záměnu Boleslavů a zabitý byl zetěm Boleslava II., či spíše se jednalo o pouze dohodnutý sňatek zásnubami, který měl být naplněn po dosažení dceřiny zralosti. Vývoj politické situace vyvolal takový konec.

Zajímavé a z nedobré znalosti starších českých poměrů usvědčující saského kronikáře Dětmara, je jeho tvrzení o třech bratrech. Je pohádkou mající původ ve dvou mýtických Blížencích Světlo (úsvit) a Stín (soumrak), kteří nepřejí a závistivě škodí svému nejmladšímu bratru. Ve výtvarném podání je vždy nejmladší a úspěšný bratr uprostřed. Tak to bylo i v době, kdy Dětmar psal svoji kroniku. Boleslav III. byl vězněn na úsvitovém východě v Polsku, Jaromír na soumrakovém západě v Utrechtu a oba byli o generaci starší. Nejmladší a úspěšný Oldřich, zároveň pokračovatel tehdejší hlavní linie rodu, byl vladařem uprostřed v Čechách. Podobně psal o třech slovanských vládcích al-Masúdí v Kapitole o Slovanech, nebo Firdausí o třech bratrech a zároveň vládcích v knize Šáhnáme.

Rozpor mezi Dětmarovým a Kosmovým tvrzením oproti skutečnosti se nyní dá vysvětlit. Dětmar nevěděl o kněžici Václavovi, a tak se mu Oldřich posunul do předchozí generace k Boleslavovi III. a Jaromírovi. Tím v jeho podání vznikli tři bratři přizpůsobení mýtu. Kosmas o Václavovi věděl, ale při posouvání Oldřichovy plnoletosti se ten stal současníkem Jaromíra, zároveň zůstal o generaci mladší než Boleslav III., takže mu vzniklo, že Jaromír a Oldřich byli bratry, syny Boleslava III.

24 – Dětmar uvádí, že Boleslav III. nechal vykastrovat „svého bratra“ Jaromíra. Podobné skutky popisují i jiní kronikáři v případě odstavených příslušníků rodových větví, kteří pak mizí z historie. Pro Dětmara byli všichni současní slovanští vládci lstivými hady, bazilišky a podobně, kteří jen škodili a dělali špatné věci. Proto se historka o kastraci Jaromíra a též pokusu utopit Oldřicha v lázni jeví jako hodně nepřijatelná. Jaromír totiž nezmizel, dosáhnuv plnoletosti nejspíše v roce 1001 se po smrti svého možného otce Vladivoje navrátil do Prahy, ale následně byl zase vyhnán navrátivším se Boleslavem III. Dětmar popisuje události tak, že nejmenovaná matka s bratry Jaromírem a Oldřichem uprchla před Boleslavem III. a v době zvolení Vladivoje se s nimi vrátila. Nejspíše uprchla neznámá matka s malým Oldřichem a třeba s jeho ještě mladším neznámým bratrem, a pak zůstali v Bavorsku. Kosmas totiž dále uvádí, že Oldřich byl vychován u Němců. Navrátit se musel naopak Jaromír, ale nezávisle. Jaromír vládl do Oldřichovy plnoletosti v roce 1012, patrně s příslibem, že pak tomuto příslušníku hlavní rodové větve předá vládu. Asi se mu moc nechtělo, protože byl vzápětí uvězněn. Oprávněný vladař Oldřich byl pak chráněn před pletichami svých strýců Jaromíra a Boleslava III. jejich uvězněním. Kosmas uvádí Jaromírovo úmrtí 4. 11. 1038, ale za správný se považuje rok 1035. Zmíněná nejmenovaná matka Oldřicha nemohla být, mimo jiné důvody, bývalou francouskou královnou Emmou, protože to by Dětmar musel vědět a uvedl by její jméno.

25 – Oldřichova data jsou jedním z neměnných základních uzlů rodokmenu, stejně jako jeho ztotožnění s ostatky z hrobu č. 98 v bazilice sv. Jiří. Byl pojmenován po augsburském biskupu Ulrichovi (lat. Udalricus), který byl prvním kanonizovaným světcem 3. 2. 993. Vzápětí bylo toto rozhodnutí římské synody šířeno do všech diecézí. Ještě téhož roku se musel Oldřich narodit, aby v roce 1012 jako 19letý usedl na knížecí stolec. Kosmas uvádí úmrtí 9. 11. 1037, ale za správný se považuje rok 1034. Vše je v souladu se zjištěným dožitým věkem 42,2 ±5,2 roku jedince z hrobu č. 98. Tato kamenná hrobka vyčnívá nad maltovou podlahu II. fáze kostela, jejímž stavebníkem byl Boleslav II., narušuje křížový útvar související s touto podlahou a přiléhá k ní výše položená podlaha z kamenných desek. Hrobka je na ose II. fáze kostela, natěsnána mezi původní hrob prvního zakladatele Vratislava a hrob č. 93 náležející druhému zakladateli Boleslavu II. Hrobka č. 98 je nepochybně až z 1. poloviny 11. století a může náležet jen obnoviteli kostela a kláštera knížeti Oldřichovi. Z této obnovy zůstala dochována právě kamenná dlažba v kostele a klášteře, někde poničená požárem, což odpovídá požáru Pražského hradu v roce 1142. Tato hrobka narušující křížový útvar totiž mohla zároveň být vytvořena až po rozhodnutí, že II. fáze kostela nebude zcela dostavěna a nebude tak novým biskupským kostelem. Na to bylo odpovědí rozšíření rotundy o západní přístavek a její setrvání v roli biskupského kostela.

Rok úmrtí Oldřichovy manželky Boženy zaznamenal Kosmas s tím, že byla matkou Břetislava. Zapsal i oblíbený příběh o jejím spatření Oldřichem u studny, kde prala roucha, a byla [manželka] Křesinova. Příběh je ale známý i jinde ve světě, jen osoby se jmenují jinak. Je to mýtus spojený s podzimní rovnodenností, kdy novolunní hérojka odchází do nižších poloh, což je vyjádřeno vodou, a proto všechny obdobné příběhy spojuje spatření ženy u vody, často nahé. Slavné je spatření myjící se Uriášovy manželky Betsabé králem Davidem, po němž se z nového svazku narodil moudrý Šalamoun. U nás každý rok v pohádce Mrazík poprvé spatří Ivan svoji budoucí ženu Nastěnku na podzim u potoka, zalévající suchý pařez. V pohádce se pochopitelně nemůže Nastěnka před Ivanem omývat nahá v potoce, tak dostala do ruky vědro na zalévání. Kosmas potřeboval posunout Oldřichovu plnoletost hlouběji do minulosti, aby mohl vynechat období Jaromírovy vlády a úplně i jeho předpokládaného otce Vladivoje, oba náležící do vedlejší větve. Použil obecný mýtus, čímž mohl napsat, že Oldřich měl první manželku neplodnou, neznámou a nejmenovanou, a ten tím byl také plnoletý dříve, než ve skutečnosti. Pak mohl uvést, že to byl Oldřich, namísto Jaromír, který s pomocí krále Jindřicha II. vyhnal Poláky v roce 1004 z Prahy.

26 – Stejně i Břetislavova data jsou nezpochybnitelná. Úmrtí 10. 1. 1055 má opět Kosmas, včetně hérojského mýtu o únosu nevěsty Jitky v roce 1021. Tím je dán rok plnoletosti a odvozeně narození v roce 1002. Původně byl pohřben v rotundě sv. Víta a ostatky byly nalezeny s autentikou v gotické katedrále. Dožitý věk byl určen podle změn na kostře ±50 roků. Je tím vyloučeno, aby byl synem Oldřicha, kterému by bylo kolem devíti let, když se Břetislav narodil. Je tak ale zapsáno v Altašských análech a Kosmově kronice. To znamená, že Oldřich byl nucen uznat Břetislava adopcí za svého syna a nástupce při svém dosazení roku 1012, neboť Břetislav byl nejstarším synem předchozího knížete. Kosmas při popisu nastolování Břetislava po Oldřichově smrti sice označil Břetislava za Jaromírova synovce, ale v proslovu vloženém do Jaromírových úst, dvakrát Jaromír nazval Břetislava svým synem. Mohl by být ale i synem Boleslava III., časové údaje to umožňují, a Břetislavova kořistná výprava do Polska v roce 1039 mohla být i pomstou za věznění jeho možného otce, který dva roky předtím zemřel. Cílem mohlo být i převezení jeho ostatků do Prahy. Kosmovo soustředění na vynechání Vladivoje a období vlády Jaromírovy nahrává otcovství Jaromírovu a zároveň otcovství Vladivoje ve vztahu k Jaromírovi.

Kosmas obdivně nazval Břetislava českým Achillem, tak není divu, že si vymyslel únos Jitky ze svinibrodského kláštera. Jejich sňatek mohl dojednat Jaromír, případně Oldřich. Jitčino úmrtí 2. 8. 1058 zapsal Kosmas a dle sňatku v roce 1021 vychází pravděpodobný rok narození 1007. Podle změn na kostře byl stanoven její dožitý věk ±50 roků.

Břetislav měl od roku 1021 úděl na Moravě, kterou krátce před tím získal Oldřich od Poláků. V úvahu přichází pouze západní Morava, tedy oblast Dyjskosvrateckého úvalu, kde Břetislav vybudoval hradisko Břeclav, nahrazující velkomoravské tzv. Pohansko. Podle prvotní prokopské legendy Život menší, založil sázavský klášter pro staroslověnské duchovní. Těmi mohli být jedině příchozí z Uher po Břetislavově tažení na podporu Petra Orseola v roce 1044. Rozšířená oblíbená pohádka o Oldřichovi, jelenovi a poustevníkovi Prokopovi v jeskyni pochází až z pozdější legendy a takový příběh o založení kláštera je podle časové posloupnosti událostí nepřijatelný.

V roce 1033 císař Konrád II. uvěznil Oldřicha. Po propuštění a návratu do Čech následujícího roku nechal Oldřich oslepit Jaromíra a Břetislav uprchl ze země. Tím je také dáno, že Břetislav nebyl Oldřichovým synem, ale náležejícím do jiné rodové větve.

Kosmas oznamuje Jitčino úmrtí v roce 1058 a zároveň označil Jitku za Spytihněvovu matku, kterou prý vyhnal do Uher, kde se pak provdala za krále Petra Orseola. V prvé řadě syn nemohl vyhnat svou vlastní matku, leda by byla spřízněnost dána adopcí. Vyhnání se může týkat jen matky Vratislava II., kterého Kosmas považuje za bratra Spytihněva. Tím mu vyšlo, že Jitka je i matkou Spytihněva II. Také se nemohla Vratislavova matka Jitka provdat za v roce 1046 zabitého Petra Orseola. Kosmas zprávy o Břetislavově přátelství s Petrem a nalezení útočiště Jitkou v Uhrách, spojil do historky o jejím sňatku s Petrem.

27 – Nad pravděpodobným prázdným hrobem Boleslava II. č. 93 byla vytvořena menší hrobka č. 92 s druhotně uloženými ostatky muže s dožitým věkem 41,9 ±3,8 roku a ženy ±60 roků. Je přizděna k velké a patrně nevyužité hrobce z asi 2. poloviny 11. až počátku 12. století. To znamená, že původní hroby obou jedinců se nalézaly v místě velké hrobky, pod níž byl nalezen terén zpřeházený, a zároveň v řadě přemyslovských hrobů, viz obr. níže. Mužská kostra měla hrubě porušený hrudní koš, rozřízlou prsní kost kvůli vyjmutí srdce a pak byla odborně rozčtvrcena pro snadnější převoz do místa uložení. Jedinec byl velmi podobný Oldřichovi ve vedlejším hrobě č. 98. Podle toho E. Vlček přisoudil mužské ostatky Jaromírovi, domělému bratru Oldřicha a zemřelému v Lysé nad Labem.

Dosud probíhající výzkum ARÚ AV odhalil podle izotopů v zubech původ ženy v severní Itálii. To je velmi zásadní. Kosmas popisuje v roce 1074 navrácení biskupské hodnosti Jaromírovi po zásahu Matyldy Toskánské (z Canossy) díky Jaromírovu poukázání na vzájemnou příbuznost po přeslici. To je možné pouze tak, že jeho matka byla kněžnou z hrobu č. 92 a ta byla italskou příbuznou (neteří) tehdejší císařovny Gisely Švábské, jejíž pratetou Matylda byla. Líbivou, ale z více důvodů nepřijatelnou teorii o ztotožnění kněžny Hemmy se sestrou Matyldy západofranskou královnou Emmou, je možné vynechat. K tomu viz též pozn. 24.

Kosmas popisuje Břetislavovo velké vítězství nad Uhry v roce 1030. Tažení ale mohl uskutečnit jen vládnoucí kníže Oldřich, jako spojenec císaře Konráda II. Nejspíše v té souvislosti Oldřich také opanoval i východní Moravu, to je povodí řeky Moravy, kde bylo později založeno hradisko Spytihněv, pojmenované po Spytihněvovi II. Za vojenskou pomoc proti uherskému králi Štěpánovi I. dojednala císařovna Gisela sňatek své italské příbuzné s neznámým Oldřichovým prvorozencem, plnoletým v následujícím roce 1031. Neznámá Italka pak pojmenovala třetího syna Konráda podle prvního císaře sálské dynastie Konráda II. a čtvrtého syna podle prvního císaře z dynastie Liudolfovců Oty I. Úmrtí tohoto NM v daleké cizině, kvůli němuž bylo tělo rozčvrceno, lze spojit jen s vojenskou výpravou Břetislava I. do Uher v roce 1051. Proto střední hodnotu zjištěného dožitého věku 41,9 ±3,8 roku je nutné snížit na 39 roků. Je obtížné vést rozpravu s posudkem proslulého antropologa, ale pořadí zásahů na kostře popsané E. Vlčkem – řez na prsní kosti, brutální poničení hrudního koše a pak rozčtvrcení a ovaření kostí, je možné spíše změnit na prvotní smrtelné poničení hrudníku po pádu s koně během válečné vřavy.

28 – V Altašských análech je uvedeno, že v roce 1040 byl vrácen nejmenovaný syn Břetislava I., odevzdaný před tím jako rukojmí. Bádání jej ztotožnilo se Spytihněvem II., což je vyloučené, protože tomu bylo v té době osm roků a nemohl být odloučen od své matky. Rukojmí musel být tehdy nejméně nezletilý, to je starší než 15 roků podle poloviny Saturnova roku, nejlépe blízko 19leté plnoletosti a prvorozený, aby byl v dohledné době politicky využitelný. Tento NM se stal rukojmím roku 1039 v 18 letech. Snad zemřel před nástupem Spytihněva II., čili před rokem 1055, když se nesnažil chopit vlády po svém otci.

29 – O letech Vratislavovy vlády a jeho úmrtí 14. 1. 1092 víme opět z Kosmovy kroniky. Rok narození je stanoven tak, že musel být mladší než Spytihněv II., který se před ním chopil vlády, starší než Jaromír, jestliže toho předběhl v nástupnictví, a zároveň s ohledem na možný dožitý věk nepřesahující (výrazně) 60 let. V roce 1055 uprchl z olomouckého údělu a zanechal tam nejmenovanou těhotnou manželku, která zemřela. Takže nejpozději v předchozím roce uzavřel sňatek. Po příchodu do Uher se záhy znovu oženil s Adlétou, dcerou krále Ondřeje I. Podle Kosmy mu později vrátil Spytihněv jeho úděl z obavy před vojenským vpádem Ondřeje s Vratislavem. Ostatky nejsou známy, první český král byl pohřben v bazilice sv. Petra na Vyšehradě a pravděpodobné umístění hrobu v kryptě kostela je dnes v místě hřbitova Slavín.

Dříve byla desetiletá prodleva mezi Břetislavovým „únosem“ Jitky v roce 1021 a narozením údajného prvního syna Spytihněva II. vysvětlována tak, že v té době se rodily dcery a také synové, kteří se nedožili dospělého věku. To bylo v přímém rozporu se skutečností, že pak náhle měla Jitka začít rodit v rychlém sledu kluky jako buky, kteří se většinou dožili tehdejšího pozdního věku – Spytihněva II, Vratislava II. Jaromíra, Konráda a Otu. Objevily se proto názory, že sňatek se konal až v roce 1030. K tomu se přidružil centristický pohled považující Moravu za neskládající se z jednotlivých sídelních oblastí, takže se řešilo, zda byla celá Morava získána od Poláků před rokem 1020 nebo 1030. Bylo v pozn. 26 a 27 již zmíněno, že základní dělení je podle povodí řeky Moravy a Dyjskosvrateckého úvalu, což popsal Kosmas jako východní a západní polovinu Moravy. Ve skutečnosti mohla být západní polovina Přemyslovci obsazena jen před rokem 1020 a východní v roce 1030. Také Jitčino záhadné náhlé rození synů je nyní odstraněno. Přetrvávají nadále jen čtyři dvouleté termíny mezi roky 1024–1030 pro narození jejích neznámých dcer nebo synů, kteří se nedožili roku 1061, kdy se ujal vlády Vratislav II. Podobná prodleva je u Ludmily mezi narozením historicky známých synů Spytihněva I. a Vratislava I., a také plnoletostí Vratislava I. a narozením Boleslava I.

30 – Spytihněvova data jsou dána Kosmovou kronikou, včetně úmrtí 28. 1. 1061, a dožitý věk byl podle změn na kostře stanoven ±30 roků. Usedl na stolec jako nejstarší žijící Přemyslovec po úmrtí Břetislava I. Podle Altašských análů byl Spytihněv synem Břetislava, stejně jako Břetislav synem Oldřicha. To znamená, že i Břetislav byl nucen adopcí označit Spytihněva za svého syna a nástupce, snad po smrti Spytihněvova otce v předpokládaném roce 1051. S tím souvisí „zavedení stařešinského řádu Břetislavem“, jak se ujalo v literatuře. Břetislav nemohl zavádět stařešinský řád jsoucí nejméně od doby bronzové, ani jej upřednostnit před právem nástupnictví podle prvorozenosti. Slova vložená Kosmou do Břetislavových úst ...aby mezi mými syny nebo vnuky vždy nejstarší držel nejvyšší moc a stolec v knížectví a aby všichni jeho bratří nebo ti, kteří pocházejí z knížecího rodu, byli pod jeho panstvím., se mohou ve skutečnosti týkat jen závazku pro nástupnictví adoptovaného Spytihněva. Břetislav tak vlastně „vrátil“ své adoptování Oldřichem, čím i navrátil následnictví do Oldřichovy větve. Takže je i možné, že Břetislavovo vládnutí bylo od počátku podmíněno upřednostněním v následnictví Oldřichova syna a jeho vnuka Spytihněva II. Po úmrtí Spytihněva II. byl mrtvý ten, kdo sliboval i ti, kterým bylo slibováno, a smlouva přestala platit. Na knížecí stolec byl sněmem dosazen nejstarší žijící Přemyslovec, opět příslušník vedlejší rodové větve Vratislav II.

31 – Kosmas uvedl bratry v pořadí Spytihněv II., Vratislav II., Konrád, Jaromír a Ota. Po úmrtí bratra Spytihněva se po něm Jaromír domáhal dědictví, ale byl proti své vůli vysvěcen na jáhna a posléze uprchl do Polska. Ten tedy byl druhorozeným synem původně určeným pro duchovní dráhu vrcholící biskupským úřadem. Roky jeho narození určuje podmínka věku 30 let v roce 1068, když byl ustanoven biskupem, zároveň musel být mladší než Vratislav II., když ten se proti němu prosadil jako zvolený kníže.

Kosmas popsal, jak Spytihněv na počátku své vlády učinil Konráda vrchním lovčím a Otu vrchním kuchařem. Oba byli tedy tehdy starší než 15 let, jestliže obdrželi funkci, ale mladší 19 let, když nedostali úděly. Před tím zmínil, že oba dostali polovinu Moravy, což znamená, že západní Morava byla rozdělena na údělné Svratecko (Brněnsko) a Podyjí (Znojemsko). Z téže zmínky plyne, že dosáhli plnoletosti před rokem 1061, jestliže pak dostali úděly od Spytihněva II. Konrád mezi roky 1054–58 a Ota mezi roky 1056–60, což zpětně vymezuje možnost jejich nejpozdějších narození.

32 – Data Břetislava II. a úmrtí jeho sourozenců jsou opět podle Kosmy. Roky narození určuje zpětně s dvouletými odstupy úmrtí matky Adléty, spolu s narozením a zároveň úmrtím nejmladšího Vratislava v roce 1062. Zde vzniká otázka, jestli Kosmovo pořadí – nejprve narození dvou dcer a pak dvou synů, je správné a není jen stylizací podle pohlaví. Nyní ji nelze řešit. Po smrti knížete Konráda Brněnského 6. 9. 1092, posledního příslušníka tehdejší hlavní vládnoucí rodové větve, se stal Břetislav II. vladařem a dále pokračovala v nástupnictví původně vedlejší rodová větev počínající nejméně od Břetislava I.

Potomci Konráda a Oty byli moravskými údělníky, ale opakovaně se pokoušeli stát pražskými knížaty. Podařilo se to pouze Svatoplukovi Olomouckému v letech 1107–1109, čímž přerušil vládnutí Bořivoje II., nevlastního bratra Břetislava II. V letech 1117–1120 druhého období vlády Bořivoje II. začal Kosmas psát svoji Kroniku Čechů. Zadavatelem kroniky s posloupností panovníků otec – syn v jedné rodové větvi byl tedy právě Bořivoj II., aby moravští údělníci nebyli oproti pražské vládnoucí vedlejší větvi ve výhodě. Kosmas pokračoval v psaní během druhého období 1120–1125 vlády Bořivojova bratra Vladislava I. Také jemu se taková pražským Přemyslovcům libá činnost musela zamlouvat a podporoval ji.

 

Hroby přemyslovských knížat v bazilice sv. Jiří (I. Borkovský 1975 - upraveno)

Hroby přemyslovských knížat v bazilice sv. Jiří